Karpaty -2.kapitola

Celé odpoledne jsme strávily na pokoji. Po většinu času jsme si vybalovaly věci a uklízely je na svá místa. Mezi tím jsme se škádlily a sdělovaly si své pocity.
„Už se nemohu dočkat plesu! Doufám, že tam bude ten od oběda.“ nedokázala jsem skrýt své vzrušení a nadšení v hlase. „Víte, ten s nádherně modrýma očima a světlejšími vlasy.“ upřesnila jsem. Sarah na mě mrkla a Elena se usmívala zatímco kroutila očima.
Večer se blížil. Po osvěžující sprše jsem se začala oblékat a upravovat. Vzala jsem si na sebe kratší krvavě rudé šaty, jemně se nalíčila a své dlouhé vlasy nechala přirozeně splývat po zádech.
Někdo zaklepal na dveře koupelny.
„Irino?“ ozvala se Elena.
„Ano?“
„Potřebuju jen něco z koupelny, mohu?“ zeptala se mě.
„Jo, jasně, jen pojď. Stejně už jsem hotová.“ pozvala jsem ji dál. Už měla oblečené své blankytně modré šaty, nejspíš se tedy chtěla líčit. Vešla jsem do pokoje a všimla si, že už i Sarah dokončuje své úpravy. Zachvíli jsme byly všechny hotové a připravené. Vypadaly jsme úchvatně. S Elenou v nebesky modrých šatech, Sarah ve smaragdově zelených a mnou v krvavě rudých šatech jsme tvořily nepřehlédnutelné trio.
Po večeři jsme si šly sednout k baru u ohrommného sálu, kde kapela hrála příjemnou klasickou hudbu s příměsí irských melodií. Byly jsme tak nepřéhlednutelné, že se za námi muži zaujatě ohlíželi, zatímco jejich uražené partnerky a nás vrhaly podrážděné pohledy. Usmívala jsem se, byla zábava sledovat rej tanečníků. Nenápadně jsem se poohlížela po ostatních hostech. Konečně jsem spatřila toho, na něž jsem celý večer čekala. Pomalu k nám přicházel i se svým přítelem z odpoledne. Ve svém černém smokingu byl okouzlující! Pak jsem si všila ještě dalšího muže, jenž sebevědomě kráčel za nimi. Byl zvláštní, možná pro své tmavé, až uhrančivé oči. Měl sice naprosto výstavní vzhled, ale něčím se mi nelíbil! Nedokáza jsem určit proč.
Přistoupili k nám a lehce se uklonili. Mm, jak působivé… Potom konečně promluvil:
„Dovolte, abych se konečně představil, u oběda jseme se asi minuli. Jsem Michael Jekyll, můj přítel Jonathan Hyde,“ ukázal na společníka od oběda, „a náš zdejší přítel Vladimir Drake.“ Pohnul lehce hlavou směrem k novému příchozímu. Michael byl impozantní. Nezmohla jsem se na nic, jak jsem jím byla ohromena. A nebyla jsem sama! Sarah se osmělila jako první:
„Zdravím, jsem Sarah Simonsová.“ Byla naprosto zaujatá Vladimirem.
„Elena Sandersová.“ představila se Elen.
„A já Irina Blakeová.“ Dodala jsem rozpačitě. Michael se na mě dlouze podíval a pak se ke mně sklonil se slovy:
„Velmi mne těší, že vás konečně poznávám.“ a políbil mi ruku.
„Smím prosit?“ zeptal se mě tiše.
„Samozřejmě!“ uchváceně jsem zašeptala a zamířili jsme do víru tance. Měla jsem oči jenom pro něho, ale i tak jsem koutkem zahlédla Sarah tančící s Vladimirem. Elena s Jonathanem se přesunuli do pohodlných křesel ve stinném koutu sálu.
„Michaeli,“ započala jsem otázku, ale on mě ihned přerušil:
„Miku, prosím.“ opravil mě a mile se usmál. Úsměv jsem mu opětovala a začala znovu:
„Miku, vy jste zde hostem?“
„Ne, to ne, asi musím vás zklamat,“ šibalsky na mě pohlédl, „jezdím do Karpat velmi často odpočinout si, ale s Jonathanem vždy bydlíme u Drakea.“
„Aha,“ zaujatě jsem přikývla, „to my jsme tady, abych si rozšířily obzory o nových krajinách. Víte, s Elen a Sarah se známe už od dětství. Rády spolu trávíme dovolené.“
„My jsme se s Jonathanem seznámili také v dětství. Drakea jsme poznali až tady. Má velmi dobrou paměť a znamenitě se vyzná v okolním terénu. Všechno nás naučil.“ Při poslední větě se zatvářil jako by byla duchem nepřítomen. Asi se zasnil a vzpomínal na nějaké společné zážitky. Nemohla jsem si pomoci a pořád jsem se na něj musela usmívat. Byt tak ďábelsky svůdný. Od prvního pohledu jsem mu patřila…
Po tanci jsme se všichni sesedli u Eleny s Jonathanem a začali se vzájemně poznávat. Vladimir měl statné, svalnaté tělo a ostře řezaný obličej. Jeho hlas odpovídal vzhledu, mluvil s velmi drsným přízvukem. Tak dokonale se hodil do zdejší krajiny, jako by byl její součástí. Bylo na něm cosi přitažlivého a to samé jakoby zároveň děsivého. Až teď jsem si ho lépe prohlédla. Sarah si jeho charakteru očividně již povšimla. Visela na jeho rtech, aby jí neuniklo jediné jeho slovo. Jonathan byl zamlklejší a méně poutavý. Jevil se mi jako dobrý a věrný přítel. Byl velmi zábavný a pozval nás na sklenku výborného šampaňského. Elena se s ním bavila spíš ze slušnosti, než že by ji zaujal. Byla duchem doma. Jak ona mě s tím štvala! Ale dál jsem se věnovala mužům. Strávili jsme spolu celý večer. Dokonce nám bylo nabídnuto, že nás provedou po okolí a ukáží tady ta nejkrásnější místa, o kterých jiní lidé mohou jen snít. Vlad tu vyrůstal a už se jako malé dítě toulal hluboho v lesích. Byli impozantní, tolik toho zažili! Až by tomu člověk nevěřil, že to mohli stihnout. Mohli být maximálně o pět let starší než my. Nám všem bylo teď 25. Ke konci večera už Elen vypadala, že se hovoru věnuje naplno. Kolem 2 hodiny ráno nás pánové doprovodili k pokoji. Mé loučení s Mikem jakoby trvalo věčnost a přesto až moc rychle pominulo. Dlouze jsme se dívali do očí a pak pozvedl ruku. Nechápala jsem ten posunek. Uchopil pramínek mých vlasů, který mi spadal do obličeje a upravil mi ho za uchem. Bylo úžasné cítit ho zase tak blízko sebe, jako při tanci. Uklonil se a jemně mi políbil hřbet ruky. Byla jsem jím úplně omámena a okouzlena. Popřál mi sladký spánek, otočil se a odkráčel dolů po schodech za svými přáteli.
„Tak jak se vám to líbilo? Co na ně říkáte?“ zeptala jsem se už v posteli, dychtivě čekajíc na odpověď. První se ozvala opět Sarah:
„Opravdu mě zaujal Vlad. Líbí se mi.“
„No, myslim, že toho si všiml každý kdo byl dole.“ zasmála jsem se.
„Tak ty jsi na Michaelovi taky pěkně visela. Nevšímala sis ničeho jiného. Víš ty vůbec co jsi třeba pila?“ ušklíbla se El a pokračovala, „Zpočátku jsem se docela nudila. Potom mě Jon
začal bavit a vyprávě různé historky, které spolu všichni prožili. Dokonce s Mikem dlouhodobě cestují.“
„To by se mi taky líbilo.“ zasnila jsem se a představila si sebe a Mika, jak poznáváme dosud neobjevené.
„Jonathan také říkal, že tu nejsou ubytováni. Zapoměla jsem se zeptat kde tedy jsou, nevíte to?“ pokračovala Elen. Se Sarah jsme si skočily do řeči.
„Tak povídej.“ vyzvala jsem Sarah.
„Dík, Vlad říkal, že jsou všichni v jeho sídle někde kousek odtud. Asi za lesem… A vlastně nás tam i pozval.“ Úplně jsem viděla Sarin úsměv u poslední věty, přestože byla tma a každá ležela ve své posteli.
„Co máme zítra v plánu?“ zeptala se zvědavě Elena.
„Nu, dopoledne to vidím na dospání a po obědě bychom mohly vyrazit po modré.“ informovala jsem holky.
„A ta modrá končí kde?“ ozvala se okomžitě Sarah.
„To se uvidí, ale teoreticky, počítám-li že zabloudíme pouze jednou a včas si toho všimneme, dojdeme k místu zvanému Lup de stâncă. Měla by to být skála, kde lidé často vídali vlky i za jasného dne.“
„Tak to se těšim.“ odpověděla mi Sarah, ale nedokázala jsem poznat, jak přesně to myslí.
„Takže jestli nás znam dobře, tak se ztratíme a než dojdeme domů, zmeškáme večeři o několik hodin.“ smála se El.
„Řeknu hospodářce, ať počítá s naším pozdním příchodem.“ ukončila jsem debatu.
„Dobrou.“ popřála nám Sarah. Já chvilku čekala a počítala do 60, pak jsem vyhrkla:
„Spíte už?!“
„Já tě asi zabiju!“ rozčilovala se Elen. Dovedla jsem si dokonale představit ty jejich nenávistné pohledy a pak mi náhle s žuchnutím přistálo něco na kraji postele. To Sarah po mě hodila svůj druhý polštář.