Jenom on ne

Prošla jsem kolem něj a zachytila jsem jeho lehký úsměv. Ten úsměv jsem neskutečně moc zbožňovala. No není to krásný pocit? Vědět, že se někdo usmívá díky vám? Hned jsem, ale radši hlavu sklopila a zahnala tyhle zamilované myšlenky. Nemohla jsem na něj takhle myslet. Mohla jsem na něj myslet pouze jako na osobu, která mě má učit. Nemohla jsem na něj myslet jako na člověka, do kterého jsem byla zamilovaná… a to že jsem opravdu byla.
Už nejmíň měsíc jsem ho zkoušela ignorovat, zapomenout na něj, zamilovat se do někoho jiného, ale nic nezabýralo. Nikdo nebyl jako on. Nikdo neměl takovou osobnost jako on a nikdo mě nikdy nedokázal rozesmát tak, jako každý den on. Milionkrát mi už nevědomky zlomil srdce a taky mi ho už milionkrát nevědomky slepil. Spoustu lidí ho nemělo rádo, ale já nedokážu pochopit proč. Kdyby ho znali tak dobře, jako ho znám já, poznali by, jaký úžasný je.
Tak koukám jak venku prší a trápim se nad tou otázkou, proč se vždycky zamiluju do toho, kdo nikdy nebude milovat mě. Jak padají kapky deště tak padají i kapky mých slz. Už nevím, co mám dál dělat. Já chci jenom jednu osobu na celém světě. A je fakt na nic, když víte, že vás ta jedna jediná osoba nikdy milovat nebude.