Láska a kamarádství, opuštění

Strach...Úzkost...smutek...zlost.. pocit viny.. Takové pocity zažíváme, když někoho ztratíme. Když ztratíme někoho, koho máme rádi a nebo milujeme..

Není člověk, který neztratil někdy někoho, kvůli lásce. Kvůli své starostlivosti. Obětování.Někdy to opravdová láska byla, ale někdy také ne, protože pravá láska je napořád i věčné kamarádství. Do konce života. Ale ne každý věří na lásku a na pravé přátelství. Co je to vlastně láska? Co to je mít rád? Opravdu rád? Ta otázka potkala snad každého. Je to snad to, že jste s dotyčným člověkem šťastní? Že jste tu jeden pro druhého? Že trávíte spolu den co den? Že jste spolu v dobrém i zlém? Takové věci můžeme prožít s přáteli, blízkými, rodinou. Ale když někoho ztratíme.. Když ztratíme někoho, na kom nám hrozně záleželo, tak to bolí. Bolí to někdy tak strašně, že nedokážeme přestat brečet, myslet na ty krásné vzpomínky a vyčítat si, proč se tak všechno pokazilo. Proč skončilo to krásné kamarádství? Krásný vztah? V dnešní době jsou lidé závistiví a sobecký. Roznáší všude pomluvy, křivé narážky a akorát z toho vznikají zbytečné problémy a působí tím bolest ostatním. Ale všichni víme, že to nemusí být i kvůli ostatním, ale jen mezi dotyčnými. Někteří lidi jsou moc starostlivý a o druhé se bojí. Ano, neříkám, že to není pěkné, ale všeho někdy moc škodí. A někdy to dopadne strašnou hádkou. Opuštění není lehké.. Je to strašný moment života.
Každý by si mě vážit sám sebe ale také lidí, které má kolem sebe, protože tu jste jeden pro druhého.