Opět naivní holčička?!

Stojí za to, být hodná, když si to dotyčný člověk nezaslouží? Miluješ ho, chráníš ho, nevěříš těm pomlouvám co se o něm šíří, i když přesto víš, že to je pravda, tak tomu nechceš věřit? Máš ho za toho hodného, milého člověka, za kterého si ho ze začátku měla, kterým bude až do konce. Na začátku pro tebe byl hodný, milý a do konce taky bude. Když udělá lumpárnu, vezmeš to na sebe a je pro tebe dál ten nejlepší. Pomáháš mu, děláš to co chceš, obskakuješ ho jako pejsek na písknutí. Jak pískne, ty skočíš. Jak on řekne, tak uděláš. Co chce, tak se i stane. Ale co dělá on pro tebe? Lže ti, jak ti nezahýbá s jinými, jak si pro něj ta top na světě. Ale když řekne slovo ‚miluji tě‘ myslí to vážně? Myslí to tak? Dvě slova, co tě dostanou, a ty mu věříš i to, že by to byl Bůh nebes. Máš ho ráda, tak moc ráda, že si bez něj život nedokážeš představit. Když říká, že nemá čas, proč ho nemá, když říká, jak moc tě má rád? Jak moc tě miluje? Každý den se trápíš, ničíš se, ničí tě to, jak moc ho máš ráda, že to není takové jak sis představovala. Užírá tě ta pravda. Pravda o tom, jaký je, ale i přesto máš pro něj slabost. Nedokážeš si přiznat, že bez něj ti je lépe. Ale když ho znovu vidíš, rozbuší se ti srdce, a víš, že si opět procitla. Láská nebývá ta nejkrásnější, ale je pravá. Pravá láska nikdy nezhasne a vždycky procitne. Láska bolí..