Najednou hrdinou - 2.kapitola

2. kapitola - Vzpomínky

Spěchala jsem domů. Snad o mě rodiče nemají strach. Záleží mi na mých rodičích, i když jsem na ně naštvaná.. Utíkala jsem rychle cestou k domu, který moc dobře znám. Náš domov.. Když jsem utíkala, cestou domů mě stihl déšť a tak jsem si musela pospíšit. I když jsem milovala déšť, věděla jsem, že mamka má strach a bojí se o mne. Když jsem přišla domů, mamka byla ráda, že už jsem dorazila. Mně se venku přece jen trochu spravila nálada, i když jen trochu. Ačkoliv to nešlo, snažila jsem si najít na stěhování něco pozitivního. Nejde to. Přesto jsem ale doufala, že situace se nějak vyjasní a bude vše zase fajn. Moc bych si to přála.

Doufám, že si tam alespoň najdu kamarádky. Ale zatím jsem se to snažila hodit za hlavu. Mám před sebou skoro dva měsíce prázdnin. Rodiče mi vysvětlili, že se prý stěhujeme kvůli práci. Achjo...

Už jsem se pomalu připravovala Lucce všechno říct, i když to bude bolet a když jí to budu říkat, určitě mi z očí vytrysknou slzy.. Doufala jsem v to, že se s Luckou ještě někdy uvidíme. Snad jo.. Snažila jsem se na to nemyslet, protože pak budou mé oči znovu zaplaveny slzami. Průhlednými kapkami, které vyjadřují můj smutek.

Začalo mi být smutno, čím dál víc. Jak Lucce a všem okolo vysvětlím, že se stěhujeme? Bude se muset snažit, abych udržela slzy. Přesto jsem však nevěděla, jak na to Lucka a moji další kamarádi budou reagovat... Jestli lidi, které tu bydlí, ještě někdy uvidím..

Měla jsem chuť na celý svět vykřičet, že se nikam stěhovat NECHCI a NECHCI. Ale stejně by to bylo na nic. Rodiče mi řekli, že do týdne toto místo opustíme a jdeme bydlet někam jinam. Stěhujeme se do Liberce, to je zhruba 304 km odsud. To ne! ..
Když jsem to zjistila, udělalo se mi zle. Ty dny jsem byla nešťastná a svěřovala jsem se opět svému deníčku. V závalu smutku a vzteku jsem tehdy měla pocit, že rodiče mě nechápou .. Mýlila jsem se.

Ale proplakala jsem někdy celé noci.. A protože nějaká doba uplynula a byl večer, byla jsem ospalá, rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Bylo dost pozdě.. Snažila jsem se na to všechno, co mi leží v hlavě nemyslet. Dobrou...