Nový Svět

Jsme v daleké budoucnosti, země začíná být neobyvatelná, chamtivost těžebních a výrobních společností spůsobila časté sopečné erupce, ozonové díry a globální oteplování v takovém měřítku,
že na některých místech už se nedá žít a to nemluvím o pouštních oblastech.

Naštěstí technologie je už na takové úrovni že jsme schopni cestovat i k jiným slunečním soustavám a to v rámci několika let. Navíc je to doba kdy už 99% lidí umí plynule anglicky.
Světové mocnosti se rozhodli zachránit lidský druh tím, že společnými silami postaví obří kolonizační loď, naloží do ní miliony lidí, a odešlou jí kolonizovat exoplanetu v nedaleké soustavě.

Po několika letech co se stavěla loď, se začali dělat testy lidí na jejich zdravotní stav a schopnosti. Každý dostal na zápěstí čip, kde bylo zapsáno vše o jeho osobě, zdr. stavu a schopnostech.
V každé zemi se postavila odpalovací plošina na raketoplán který vyveze vyvolené na oběžnou dráhu kde už čeká Kolonizační loď.

Lidé se sebíhají a schromažďují u vstupu na raketová centra a vojáci pomocí čipovacího přístroje kontrolují lidi jestli jsou hodni aby byly naloženi.

Zde začíná ten pravý příběh.

Otec se svou 14letou dcerou přijeli v pickupu k raketovému centru. Prodírají se davem lidí až ke vstupu. Když přijdou k vojákovi, tak otec nastaví svou ruku aby byl očipován, bohužel přístroj
se rozsvítí červeně takže ho dál nepustí. Ještě přitáhne svou dceru za ruku aby očipovali i ji. U ní se rozsvítí přístroj zeleně takže jí hned voják odvádí do rakety.
Stačí si jen v rychlosti zamávat než se otec ztratí v davu.

(řekněme že ta dcera se jmenuje třeba Bára)

Voják ji posadí do raketoplánu, připoutá jí a jde zpátky. Bara tam sedí, má strach, neví co se bude dít, nebo ví ale neví jak to bude probíhat a stýská se jí po otci.

Po hodině a půl se začne vyklízet raketové centrum a zapíná se odpočet ke startu.
Báry otec odjel opodál a vylezl na nedaleký kopec, sedl si na zem a sledoval raketoplán až bude startovat.
Zažehli se motory, objevil se kouř a raketoplán vstoupá vzhůru. Otec se slzami v očích sleduje raketu jak mizí v oblacích, a i když ví že ho bára nemůže vidět, stále mává a mává.

Raketoplán dosáhl stavu bez tíže a připojuje se na orbitu. Cestující dostávají informaci že se mohou odpoutat. Bára, doteď smutná že už otce neuvidí tak se alespoň trochu utěšila tím, že zažívá
stav bez tíže. V raketoplánu je dalších 19 lidí. Společně alespoň na chvilku zapomínají na svět tam dole, a užívají si té volnosti.

Pak se začne raketoplán přibližovat ke kolonizační lodi Noemus. Cestujícím to oznamuje pilot, ti se hned všichni jdou podívat k okénku a vídí něco gigantického.
Obrovská bíle zbarvená loď září v dálce. Raketoplán se k připojí k lodi a otevírá se přechodová komora.

Všechny cestující vítá sympatický chlap, všem přátelsky podá ruku a jde všechny provést po lodi.
Když tak prochází lodí tak míjí další skupinu z jiného raketoplánu. Prochází tam mladý kluk jménem Michael, jak ho Bára vidí, ihned se jí začne líbit a Michael si Báry taky všimne.
Ale nic se neřeší a prohlídka pokračuje dál.

Po 2 týdnech nakládání zásob a lidí je Noemus připraven na cestu. Probíhá obrovská ceremonie, kdy všechny lidské televizní i rádiové stanice přejí šťastnou cestu, náboženští velmistři
skládají poslední motlitby a požehnání.

Kolonizační loď Noemus má teď v plánu letět na orbitu Jupitera, natěžit a natankovat palivo a pak zažehnout speciální Iontové motory a letět do soustavy Mekira.
Let od Jupiteru do soustavy Mekira by měl trvat 7 let. Celou cestu co poběží Iontové motory budou cestující ... nebo lépe řečeno ,,Kolonisté,, uzavřeni v cryokomorách aby se ušetřila
spotřeba tekutin a jídla. V cryospánku budou cestující napojeni na hadičky s tekutou stravou a každý bude mít speciální příděl podle váhy a velikosti člověka.

Loď startuje motory a letí směr Jupiter. Při téhle cestě se cestující mohou volně pohybovat po lodi. Na lodi je to skoro jako ve výletní lodi, občerstvení na každém rohu, sem tam i nějaký bazén,
posilovny, meditační zóny a srdcem lodi je obrovská botanická zahrada se skleněnou kopulí.

Jednou když takhle sedí Bára v jedné části u občerstvení, přijde si sednout vedle Michael. Když si všimnou že sedí vedle sebe tak si začnou povídat. Hrozně moc si rozumí.
Baví se, smějí se a tak nějak uplně zapomněli o světě okolo. Sedí tam už asi 3 hodiny ale přijde jim to jako 3 minuty.
Bohužel začíná noční část takže jsou všichni povině posláni do svých pokojů.

Druhý den se sejdou na stejném místě. Každý den se takhle scházejí v jedné části té obří kolonizační lodi a baví se.

Po 3 týdnech loď dorazí k Jupiteru. Loď natěží plyny z povrchu Jupitera pro pohon Iontových motorů.
Mezitím jsou kolonisté rozřazováni do cryokomor.
Bára a Michael šli za vedoucím cryooddělení s prosbou jestli by mohli být vedle sebe, že tu jsou oba sami a nikoho jiného neznají.
Po dlouhém přemlouvání jim vedoucí přidělí dvě volné cryokomory které jsou vedle sebe. Než se uloží, obejmou se a dokonce si dají i polibek.
Šťastní ulehají do komor, zdravotníci je napojují na hadičky a zavírají jim víka.

Během 5 minut se zapne všem cryogenika a všichni spí.

Cryogenika funguje tak, že všichni spí, a několik let jim uběhne jako jeden spánek. Ale čas na jejich těla bude působit stejně. To znamená že až se proberou, bude oboum 21 let.
Díky speciálním cryooblekům ani nepřiberou ani neochabnou. Jsou tam totiž zabudované vybrační přístroje které jim budou po dobu letu pomocí vybrací stimulovat svalová vlákna takže si tělo bude myslet,
že daný člověk normálně chodí, cvičí a pohybuje se jako normálně.

Po 7 letech spánku v cryokomorách loď Noemus dosahuje orbity exoplanety Gaiven.
Postupně jsou všichni probuzeni, když vzbudí Báru, hned se podívá vedle a hledá Michaela. Ten tam ovšem není. Bára je trochu v šoku a po povinné lékařské prohlídce, kterou musí každý po
cryospánku absolvovat jde Michaela hledat. Po hodině hledání ji napadne jestli nebude někde na jejich místě kde sedávali a bavili se.

Když dorazí Michael tam neni. Tak si sedne a smutní, když v tom na ní někdo promluví hlubokým dospělým hlasem:

Neznámý dospělý = Copak se děje slečno že jste tak smutná?

Bára = Ale měla jsem tu přítele co spal vedle mě v cryokomoře a teď ho nemůžu najít.

Neznámý dospělý = A jak se jmenoval? Třeba ho znám.

Bára = Jmenoval se Michael. Byl to hrozně fajn kluk.

Neznámý dospělý = Zas tak super nebyl.

Bára = Buďto mi pomozte ho najít nebo ho alespoň neurážejte !!

Neznámý dospělý = A co kdyby jsi zkusila zvednout hlavu a pořádně se podívala ty hromádko neštěstí?

Bára zvedla hlavu, chvilku kouká a najednou v tom neznámém dospělém uvidí Michaela, vyskočí, slzy štěstí stříkají kolem, obejmou se a oba jsou zase šťastní.
Zase si sednou na svoje místečko, a kecají, poznávají svá dospělá já, přijde jim to hrozně zvláštní .. a taky ne když jim bylo 14 a po jednom (sice 7letém) spánku jim je 21!

Pilot oznamuje plány další části.
Nejdřív bude loď na orbitě, průzkumné lodě budou prozkoumávat planetu kvůli nerostům, nebezpečným zvířatům a oblastem a taky hledat místo na první město. To bude trvat zhruba půl roku.
To je dlouhá doba na to aby se Bára a Michael dostatečně dost poznali.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI !!!!!!