Příběh Delmora Blackwooda

Jmenuji se Delmor Blackwood, je mi 20 let a jsem člověk.
Jsem syn velice váženého architekta ve městě Riften.
Vždy jsem si přál být jako on. Často mě bral na své stavby,
učil mě různým mechanikám a architektonickým trikům.
Matka byla farmářkou. Jelikož měl otec vysoké postavení
ve společnosti tak jsme měli i vlastní půdu a pole
o které se matka starala.

Jednoho dne jsem šel na procházku do lesa a zabloudil jsem.
Bloudil jsem asi 3 dny. Nakonec jsem se nějakým spůsobem
dostal do jížních lesů a narazil jsem na Elfy.
Bylo jich asi 15 a seděli v lesklých zbrojích na koních.
Vypadali tak majestátně a božsky že jsem se rozklepal strachy.

Protože jsem byl syn vysoce postaveného člena města,
měl jsem tu možnost se od lidských diplomatů naučit elfsky.

Když tam tak stáli tak jsem si je pomalu prohlížel.
Bavili se o tom jestli mě zabijí nebo mě zavedou pryč z lesa.
Prý jsem vstoupil na nějakou posvátnou půdu.
Jedna Elfka se mě zastala, poznala že jsem se ztratil a že jsem mladý.
Taky na mě poznala že jsem z hladu zesláblý.
Navrhla jim aby mě sebou vzali do jejich osady a dali mi najíst.
Chvíli se hádali až jejich vůdce nakonec kývl že jo.

Když jsme dorazili, ta elfka mě vzala do jejich domku.
V jejich domě jsem potkal další Elfku. Podle toho co jsem
pochopil tak ta co mě přivedla byla matka a ta uvnitř
její dcera Eluwie. Na první pohled jsme se do sebe zamilovali.
Měl jsem dojem že si toho její matka všimla a že jí to nevadilo.
Společně i s matkou jsme se navečeřeli. To jídlo bylo až děsivě chutné.
Sice to byly jen nějaké listy a nějaká šťáva ale i tak.
Asi je hlad vážně nejlepší kuchař.

Druhý den mě Eluwie provedla po jejich osadě a vše mi ukázala.
Hodinu od hodiny jsme se milovali víc a víc.
Někdy ke konci prohlídky nás načapal ten vůdce co mě chtěl popravit jak mi
Eluwie vše ukazuje. Byl opravdu naštvaný a hodně jí vynadal.
Co jsem ale nečekal bylo to že se mě Eluwie zastala a pohádala se s ním.

Došlo k tomu že mě chtěli okamžitě vyhostit a odvést na severní hranice lesa.
Vzali mě tedy na koně a vezli mě pryč z osady.
Někde před koncem lesa nás dohnala na koni Eluwie.
Nejdříve se hádali a pak jim ona řekla něco co jsem nedokázal přeložit.
Jakmile to řekla tak všichni utichly překvapením.
Připadalo mi jak kdyby jím řekla že mě miluje ale nějakým slovem
které elfové uctívají a berou jako něco magického čemu se nesmí bránit.

Pak jí vůdce řekl že pokud to tak je tak už se nesmí vrátit zpátky.
Ona jim dala najevo že to chápe a že s tím souhlasí.
Vůdce přikázal ostatním jezdcům aby se vrátili. Sám seskočil z koně a
šel k Eluwii. Řekl jí že lidé jsou zlý a sobečtí a že si má na ně dát
pozor. A že má taky dávat pozor na sebe a popřál jí hodně štěstí.

Pak se otočil na mě, přišel ke mě a lidskou řečí mi říká:
Jestli se dozvím že se mé dceři něco stalo, že jsi jí neubránil nebo jí
sám nějak ublížil, tak si tě najdu klidně i ve středu vašeho města
a zabiju tě tak že ani ten váš bůh si tě nebude chtít vzít k sobě.
Pak se vrátil ke své dceři, obejmul jí, sedl na koně a odjel do stínů lesa.

Poté jsme pomalu šli k našemu městu. Po cestě jsme narazili na patrolu rytířů.
Že prý mě už 2 dny hledají. Rytíři nás zavedli k nám domu.

Objal jsem se s rodiči a představil jim mou přítelkyni Elfku.
Nejdříve z nich šel cítit strach a nenávist ale pak se to nějak uklidnilo.
Nějakou dobu jsme společně spolu žili i s rodiči. Často se děli hádky
mezi Eluwií a mou matkou.

Jednou to vyústilo v to, že matka už to nevydržela a řekla že žádný elf
v jejím domě nikdy nebude. Začala urážet a nadávat Eluwii a to už jsem nevydržel,
pohádal jsem se s matkou, otec stál jen opodál.

Řekl jsem jí že pokud v tomto domě není místo pro mou přítelkyni tak ani pro mě.
Naštvaný jsem s Eluwií odešel ze dveří. Doběhl mě otec s tím že to matka tak
nemyslela a že se mám vrátit. Já dal najevo že už na to nemám nervy.
Řekl jsem otci že v zemi kde vládne taková nenávist mezi elfy a lidmi žít nechci.
takže si ukradneme loď a odplujeme pryč.

Se slzami v očích mě otec obejmul, a dal mi měšec s penězi s tím že si loď mám koupit.
Že prý syn architekta nebude zlodějem.
Vzal jsem si od něj peníze, poděkoval mu a pak přišla moje Eluwie a
mého otce taky objala, a řekla mu že mu děkuje a že by byla ráda kdyby všichni
lidé byly jako on a já. Jelikož otec také umí elfsky tak tomu rozumněl.

Odešli jsme do přístavu, koupili loď a zásoby a odpluli jsme.