ON,ONA,ON

Stáli tam jenom oni tři…ON, ONA, ON. Hodný, naivní, zlý… Hodný proto, že miluje naivní, a je to ideální prototyp chlapa. Milující, dobře vydělávající, pohledný, skvělý otec a manžel. Naivní proto, že hodného podvedla se zlým. A naivně si myslela, že pro zlého to nic neznamenalo, vždyť to byl jenom úlet. Zlý proto, že drží zbraň a míří s ní na hodného a naivní. No role už máme rozdělené, jako ve správném příběhu je tu dobro a zlo. A taky dívka, která je předmětem jejich sporu. Dívka, která jednou jedinkrát zradila svojí lásku, a opilá vínem i šarmem zlého mu podlehla. Jenomže milovala hodného, a zlého nechtěla. Zlý jí ale miloval také a nedokázal se smířit s tím že pro ni jejich společná noc nic neznamenala. Proto se teďka všichni potkali v té temné uličce. Zbraň v ruce zlého nás přivádí na myšlenku, že tenhle příběh bude nejspíš brzy ukončen. Ale opravdu to skončí pouhým výstřelem? Nezačne pak ještě něco většího? Něco mnohem horšího než kdyby výstřel nikdy nezazněl? Co kdyby nezazněl a oni žili šťastně až do smrti? Ale na kdyby se bohužel život nežije… PRÁÁSK – zazní výstřel…… Kulka přesně trefí cíl, do kterého byla vyslána. Zlý právě zastřelil hodného. Trefil se přesně do srdce. Do srdce které bilo jen pro naivní. Naivní vykřikne. Hodný se jí skácí pod nohy. Ona celá vyděšená ho obejme. Konejší ho ve své náruči a říká jak moc ho miluje, že všechno bude v pořádku. Zase budou spolu, vše bude stejné jako bylo před tím. Hodný se na ní z posledních sil usměje, a šeptem řekne: „Miluju tě“. Naivní se rozpláče, slzy ji stékají po tváři a kapou na košili hodného. Na košili nasáklou jeho rudou krví. Naposled se skloní k jeho tváři a políbí ho. Cítí slanost svých slz. Cítí, jak ho opouští zbytek všech sil, jak ji těžce dýchá na tvář. A pak mu definitivně přestane tlouct srdce. Přestane žít… „Nééé, ty mi nesmíš umřít, prostě nesmíš! Miluju tě, slyšíš! Nesmíš mi umřít!“ vykřikne naivní ze všech sil. Obejme, teď už bezvládné, tělo svého milého a snažíce se mu vtisknou trochu svého života. Bohužel bez úspěchu…… Celou dobu než dojede sanitka a policie, kterou zavolal někdo z kolemjdoucích ho křečovitě drží. Doufá, že by to snad mohlo pomoct, třeba ho to ještě vzkřísí. Doufá marně………
Stojí na mostě, pod ní teče tmavá řeka. Voda vyskakuje na břeh a zase zpátky, normálně bývá rozbouřená, ale dneska je klidná a teče tiše. Jako by jí otevírala svou náruč. TO je přesně to co ona potřebuje otevřenou náruč, třeba jí řeka aspoň na chvíli nahradí tu náruč, kterou milovala. Tu náruč, která ji opustila. A kvůli komu? Kvůli ní, to ona za všechno mohla. TO ona může za to, že jí umřel. A proč? Kvůli ní. Umřel jenom kvůli jednomu blbému úletu. Proč, proč jen ho podvedla. To ona může za jeho smrt. A bez něho pro ni prostě nemá smysl žít…Stačí jeden krok do toho velikého prázdna a budou spolu. Vždyť si to slíbili, v dobrém i zlém, v tomhle životě i po něm. Slíbili si, že kvůli sobě klidně i umřou, on kvůli ní už umřel, teď už zbývá jenom jedno – aby ona splnila slib……… Ta tichá řeka vyplavila tělo mladé, krásné ale utrápené dívky 3 dny po vraždě jejího muže…