Opravdová láska,opravdová chyba,osud?2.část

Tak tohle začíná být moc.Moc na mě na celkem silnou osobnost.Už to trvá asi 4 měsíce a den co den se to utužuje.Každý den hledám náznaky,už odemčené dveře,doběhnutí autobusu včas.Normální věci řekli byste.Ale pro mě byli jako světlo.Jako světlo ve tmě.Bylo to celkem silnéí světlo a zářilo modře,zářilo nadějí.Já byla ta tma.Já byla čistá tma.A ostatní byli světla co mě čas od času prozářili.Kamarádi měli červené,nebo oranžové světlo.Rodina také ňajaké žluté.Znala jsem spousty světel,světlo adrenalinu,strachu,radosti,zkalamání...Ale jedno světlo jsem neznala.Jedno světlo mi chybělo k dokonalosti všech světel.Světlo lásko.Světlo JEHO.A nebylo to jenom světlo.Chyběla mi jeho vůně,jeho úsměvy,jeho hlas.Chyběli mi jeho plné a smysluplné rty,jeho začervenání,jeho láska ke mě.Chybělo mi spousta věcí a všechny se točily kolem NĚJ.On.To bylo slovo.Jeho jméno mi zároveň dodávalo sílu,jenže se mi i podlamovali kolena.Každý den jsem poslouchala zamilované písničky a snila o něm.A pak mi došlo že nejsem sama.Budeme mít ve škole ples.A všechny holky z JEHO třídy ho přes kamarádku zvaly.Tey ne úplně všechny,ale bylo jich doost.Zatík vím že s žádnou nešel.Prý ňajakou miluje.Ale neví se jakou.Přemýšlím jestli to vědět chci.Takhle mám ještě kousek naděje...