Glendwood Hall
Virginie 1692
Od moře začínal vát silný vítr,blížil se soumrak. Na malém hřbitově nedaleko panství Waldens Hall se sešli všichni členové domácnosti, nevolníci z plantáží i obyvatelé vesnic, které se táhli podel povodí řeky, aby se rozloučili s lordem a lady Glendwoodovými. Knez pronášel nad hrobem modlidbu za zemřelé, mladá dívenka s rudými vlasy postoupila blíž a poklekla před hrobem svých rodičů. Po porcelánové tváři se jí koulely slzy, oči měla plné smutku nad ztrátou rodičů. Pomalu k ní přistoupil mladík jen o pár let starší než ona, klekl si a přitáhl si jí do náruče.
,,Adrieno, sestřičko přestaň se trápit. Maminka s tatínkem by nechtěli abys se takhle trápila.Musíš žal překonat,žít dál, nikdy nás neopustí pokud je budem uchovávat ve svých srdcích a myšlenkách. Kdykoli zavřeš oči a budeš myslet na maminku uslyšíš její hlas, ucítíš jak tě hladila za nocích plných špatných snů a šeptala ti, že jsi v bezpečí.“ Podívala se na Daniela s očima plnýma slz, popotáhla. ,, Budu myslet i na to jak mi hubovala, utíkala jsem a sledovala jak se učíš bojovat.“ ,,Vždy mi říkala, že správná dáma má být klidná a mírná s laskavým srdcem.“ Usmál se na ní.
,, Tvůj temperament ti nikdy nedovolil být klidnou, mladou dámou, ale srdce máš nejlaskavější ze všech lidí, které znám.“ Políbal jí na čelo a nepřestal jí objímat. „Nesmíme se nechat oslabyt smutkem, naši lidé i obyvatelé na plantážích nás potřebují. Musíme se postarat o otcovu obchodní společnost i o prosperitu Waldens Hall, sám to nezvládnu, potřebuji tvojí podporu a nápady. Otec by si to tak přál.“ Adriena se trochu odtáhla a střetla se s prosebným pohledem oříškovích očí svého bratra. Daniel i když teprve devatenáctiletý mladík byl jediný člen rodiny ,který jí zůstal, v jeho jemných chlapeckých rysech byla patrná podoba s jejich otcem. Jen světle hnědé vlasy vlnících se mu podél obličeje měl po matce.Pomalu polkla otřela si oči do hedvábného kapesníčku, nepatrně se pousmála. Pohladila ho po tváři. „Bratříčku, mi zůstaneme vžde při sobě.“
Christopher Black lord z Bristhilu se svým otcem stáli na opačném konci hrobu. Pozoroval Daniela se sestrou, znali se od mala, trávil s nimi každé léto, jelikož byl jeho otec dlouholetý přítel lorda Glendwooda, potkali se ve Skodsku ještě když byl dospívajícím hochem. Dvacetiletý Christopher nemohl odtrhnout pohled od krásné dívky jejíž ramínka se otřásali vzliky.
,,Otče co s nimi bude dál“. Zeptal se, pohledem však zustaval u Adrieny.
,,Chlapče nastanou jim těžké časy, starost o plantáže, místní lidi a obchodní společníky bude velká a navíc Daniel musí najít vhodního manžela pro Adrienu, tím si ušetří jednu starost a v novém švagrovi může najít vhodného partnera, pokud bude mít štěstí.“
,, Vždyť je ještě dítě, přece jí nemůže oženit, otče!“
,, Ba né! V létě jí bude šesnáct, spoustu dívek už je v tomto věku vdané nebo alespoň zasnoubené.“ Je to krásná dívka i když velmi temperamentní jako její zasnulý otec. Nic jiného mu nezbyvá, pokud jí co nejdříve nezasnoubí, bude muset čelit spoustě náruživých mladíku a námořních kapitánů, kteří se budou prát jen ,aby jí projevili svou přízeň.“ Trochu posmutněl. ,, Lépe řečeno ty čestnější z nich. Jsou tací ,kteří se jí pokusí zkompromitovat a Adrieně ani Danielovi nezbyde nic jiného než souhlasit se svatbou ať je dotyčný kdokoli.“
Jako by vycítila jeho pohled, otočila se směrem k Christopherovi. Uklonil se a vykouzlil na pohledné tváři krásný úsměv. Pokyva v odpovědi a opět ukryla tvář na hrudi svého bratra. Přítomní se postupně odebýrali zpět do svých domovů až tu zůstal jen Daniel s Adrienou. Odtáhla se od bratra, postavila se a uhladila si sukně černých sametových šatu s nadýchanými atlasovými rukávy, naposledy se podívala na hrob a odcházela. Minula odbočku vedoucí k domu a pokračovala podél hrbitova, přes dubovou alej ,kterou vysadil otec. Zastavila se až na útesu ,kde se vlny tříštily na tisíce malích kapiček. Mořská voda jí potříslila lem šatů, ale pro tuto chvíli jí to bylo jedno. Zadívala se k obzoru, kde slunce pomalu zakončovalo svou pouť a nořilo se do poklidné houbiny moře, střežené houfem oranžových a růžových obláčků.
Daniel sestru pomalu následoval.
Pár pramenů s pečlivě upraveného uzlu se uvolnilo pod náporem večerního větru. Klesla na kolena a uvolnila zbytek vlasů, které se roztančily v ohnivích vlnách. Skryla obličej do dlaní,večerní ticho rušil jen její pláč.
Daniel kráčel dubovou aleji, o kmen posledního dubu se opírala mužská postva zahalená do stínů blížícího se soumraku. Christopher se díval na plačící dívku s litostí a oči se mu leskly smutkem.
Ze zamyšlení ho vytrhly až zvuky blížících se kroku. Otočil se k Danielovi. ,,Rád tě vidím příteli.“
I když za takto smutných okolností.“ Pozvedl paži k pozdravu. ,,Také tě rád vidím Christophre“ Christopher pokývl hlavou směrem k útesu. ,, Nikdy jsem jí v takovém stavu neviděl“ Daniel si smutně povzdechl. ,,Snaží se být statečná, ale je toho na ní příliš. Nejdřív její chůva Marta a teď otec s matkou. Připadá si hrozně opuštěná i když dělám co můžu, abych jí utěšil.Uzavřela se do sebe, skoro nejí, v noci bloumá po zahradě nebo se prohání na Bouři po pobřeží v mém oblečení. Každou noc z její ložnice slýchám pláč. Mám o ní starost. Jako by ta temperamentní uličnice někam zmizela. Veselé jiskřičky z jejích očí zmizely a zustal jen žal a nenávist. Až mě z toho mrazí. Nevím co si počít.“
Christopher poplácal přítele povzbudivě po zádech. ,, Můj otec vidí jako jediné řešení sňatek. Zapomene na tragedie minulosti a začla žít pro budoucnost.V jejím snoubenci najdeš spojence a obchodního partnera pro pokračování v obchodní tradici svého otce.“ Zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. ,, Nikdy bych jí nenutil do sňatku pokud by sama nechtěla. Je všechno co mu zůstalo. Miluji jí víc než svůj život. Dám všechno co mám, jen abych slyšel její veselý smích a oči zářící plamínky uličnictví.“ „Chápu jak to myslíš, z dívky která mi strkala brouky do bot a pletla se nám pod nohy, když nás pan Ramires učil šermovat, nezbyla ani stopa.“ zavspomínal Christopher.
„Byla tak šťastná, když jsme jí dovolili pokračovat ve výuce spolu s námi. Výkřik radosti, když ti poprvé vyrazila zbraň z ruky, nebo když poprvé trefila střed terče při cvičení střelby.“ Bezmyšlenkovitě pohlédl na siluetu zhroucenou na kraji útesu. Přemítal o tom jestli by jí dokázal milovat jako ženu a né jako sestru. Jestli by ona dokázala milovat jeho.
Šero se rychle měnilo v tmu. Vítr vanoucí od moře zchladl a zažezával se až do morku kostí. Adriena se začala chvět.Ponořená do myšlenek to skoro nevnímala. Polekaně vykřikla, když jí teplé ruce přehodili přes třesoucí se ramena plášť. Pomalu zvedla oči, překvapeně se zajíkla, že to není Daniel. Dívala se do krásné tváře s modrýma očima, jejichž barva připomínala oceán. Christopher se na ní usmál a pomohl jí vstát.
,, Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat.“
Plavé vlasy měl stažené sametkou až na jeden neposlušný pramen padající mu do obličeje. Znenadání zatoužila se toho pramene dotknout a uhladit ho k ostatním. Pomalu polkla, jazykem si navlhčila rty.
,, Nic se nestalo, neslyšela jsem vás přicházet, můj pane, tak jsem si myslela, že je to Daniel.“ Zapoměla jsem, že se umíte pohybovat ještě tišeji než bratr. Jsem ráda, že jste dorazil i s otcem. Nebyli jsme si jistí jestli vás zpráva zastihne.“
,, Je mi to moc líto, Adrieno“ Řekl smutně. V očích se jí opět zaleskly slzy. Věděl, že by to neměl dělat, ale bylo mu to v tu chvíli jedno. Přitáhl si jí do náruče a objal jí. Překvapením zalapala po dechu a pokusila se vykroutit. Ukolébana příjemným teplem jeho těla a bezpečím silných paží se přestala bránit, rukama se chytla klop jeho kabátu a rozvzlikala se. Hladil jí po vlasech, nevnímala co říká jen poslouchala pravidelný rytmus jeho srdce. Příjemná melodie jeho hlasu jí přiměla uklidnit. Přestala vzlikat. Kabát měl mokrý od jejích slz. Nedbal toho jen jí dál hladil a šeptal uklidňující slova. Čas pro ně přestal existovat.
Někdo za jeho zády si odkašlal. ,, Nerad ruším tuto dojemnou chvilku, ale nechtěl jsi si s ní promluvut?“ Pohlédl na sestru, která jen marně potlačovala šok.
„Marie už začínala mít starost, poslala mě abych tě našel a doprovodil domů. Netušila, že jsi v této milé společnosti.“ Adriena sebou trhla a odskočila od Christophra na přijatelnou vzdálenost.
Rukou si zakrývala ústa a těkala pohledem s bratra na Christophra. Celá zmatená z toho co se odehrálo. Christopher si všiml uličnického usměvu na Danielove tváři a zvedl jedno obočí. ,,Vidět tě tvůj otec donutil by tě k zodpovědnosti.“ Schovívavě se usmál.
,, Neboj se sestřičko, nehodlám ho vyzvat na souboj, kvůli nedodržení pravidel slušného chování.“ Chceme si s tebou o něčem promluvit.“ Začala mít podezření, že se jí to nebude ani za mák líbit. Oba se tvářili tak vážně, že z toho nekoukalo nic dobrého. V tomto případě pro ni. Sladce se na ně usmála.
,, Tak prosím, ráda si poslechnu co mají pánové na srdci“ promluvila s neskrývaným sarkazmem.Christopher se ujal slova. „Adrieno! Já a tvůj bratr jsme probírali jak to bude všechno dál. Daniel by tě nikdy nenutil abys ses vdala za někým koho neznáš. Víš stejně dobře jako on, že jiné východisko není. Proto jsem tě chtěl požádat jestli by jsi souhlasila.“ Odmlčem se a podíval se na Daniela. Jen přikývl.
Čím déle poslouchala tím nebezpečněji se mračila. Christopher povzdechl a položil jí ruce na ramena.
,, Souhlasila se zasnoubením se mnou.“
,, Pr... prosím.“
,,Sestřičko nechtěli jsme tě rozrušit, je to jen pro tvou bezpečnost. Pokud budeš souhlasit budeš mít Christiphrovo jméno, které tě ochrání před lovci věn a jím podobným. O svatbě nikdo nemluví jen se zasnoubíte, je to jen formalita“
,,Opravdu?“ zeptala se. Hleděla při tom na Christophra.
,,Vy se mylorde smíříte s tím, že dívka zruší zasnoubení s vámi?“
V očích se mu nebezpečně zalesklo.
,, Ničeho co je mé se nevzdám, tedy alespoň bez boje.“
„Má paní to jistě chápa.“ Daniel ho dloubl loktem do žeber.
,,Takhle jsme se nedomluvili.“
,, Jsem gentleman, nesluší se abych dámě, upřímě neodpověděl.“
,, Má paní, souhlasíte s naším zasnoubením?“
,,Sestřičko budeš v dobrých rukou, znáte se dlouhá léta!“ „Budu alespoň klidně spát při vědomí, že tě střeží i někdo jiný než já.“ To nemužou myslet vážně,jek je jen něco takového napadlo. Co mám dělat? V hlavě se ji přehrávali události co by tomuto rozhodnutí mohli následovat.
,,Omluvte mě prosím.“ Potřebuji si to všechno promyslet“ Otočila se zády k oboum překvapeným mužům a nechala je stát na kraji útesu.
Sestupovala po uzké pěšince která jí zavedla až dolu na popřeží.
,,Co si o tom myslíš, bude souhlasit?“ Christophre čeho se bojíš víc?“ „Jak tohle myslíš?“ Dělám to jen pro její bezpečnost, je jako moje sestra.“
„Možná kdysi.“ řekl Daniel a zkoumavě si ho prohlížel.
„ Viděl jsem jak jsi se na ní díval, když jsi jí utěšoval“
„Oči ti zářili stejným světlem jako v den kdy ti otec přivedl Démona..“
„Nikomu by jsi nedovolil aby se jí dotkl, ale né proto, že jí bereš jako sestru.“
„ To je nesmysl, je ještě dítě.“ vzpoměl si jak tímhle argumentoval otci. Uvědomoval si, že je to jen omluva pro zvláštní pocit, který mu projel celým tělem jen co se k němu Adriene přitiskla. Každou částí svého těla cítil teplo toho jejího. Její ohnivě rude vlasy, rozfoukané větrem ho šimraly na tváři a rukou. Tlukou jejího srdce, který se nepatrně zrychlil, pouhou jeho přítomností. Ani její slzy nedokázaly zchladit žár, který mu v tu chvíli proudil celím tělem a zbyhal se ve slabynách. Touha objímat jí a nikdy jí nepustit byla tak velká, že se bál, že nedokáže odolat a slíbá ty slané potučky na jejích tváří. Svými polibky umlčí vzliky a zmocní se těch nádherně plných rtu, které Bůh stvořil pro potěšeí každého muže. Daniel ho stále pozoroval. Přes tvář jeho přítele prolétl provinilí usměv. To Danielovi stačilo jako důkaz pravdivosti svých slov.
„Ty ji miluješ!“
„Nebuď blázen, je krásná, to vidí i slepí, ale na můj vkus je moc divoká a svéhlavá.“
„Znáš mě, jsem stejně tvrdohlavý jako ona, ne-li víc. Dělám to jen pro její bezpečnost a proto, že jsi muj přítel. Nic jiného v tom nehledej.“
„Když to říkáš.“ odpověděl Daniel s neskrývanou jiskrou v oku.
Stejně jí miluje, ať tvrdí sobě i jí co chce. „Pojď dáme si spolu skleničku u krbu, dost se ochladilo.“ „Blíží se bouře, nemužeme tu tvou sestru jen tak nechat.“ „Neboj se o ní, v počasí se vyzná lépe než mi všichni dohromady.“ „Vycítí bouři na míle daleko, proto šla na pobřeží.“ „Rozbouřené moře jí pomáhá přemýšlet.“
Adriena zvedla oči k nebi a pozorovala bouřkové mraky. „Co jen mám dělat? Ptala je mraků na radu.Příjmu-li Christophrovu nabídku, vystavuji své srdce většímu nebezpečí. Mnohem většímu než čelit houfu nevítaných nápadníku. Nevzdá se mě bez boje a nevzdá se mě i kdybych v boji vyhrála. V jeho hlase byl tak majetnický ton, že moje srdce poskočilo radostí. Něco uvnitř mě však volalo na poplach. On jediný mi muže zabránit v plánu na pomstu mých rodičů. Nebo pomoci? Jak tohle skončí? Procházela se po pobřeží než začal padat déšť. Nadzvedla si sukně a rozběhla se k domu.
Vběhla do haly. U ohně seděl Christopher s Danielem a hráli šachy.
„Souhlasím!“
Oba zvedli hlavy od figurek. Christophrovi se zatajil dech úžasem.
Stála uprostřed haly, promočené šaty se jí lepily k tělu a zvýrazňovaly křivky jejího těla. Z mokrách vlasů kapala voda na drahocený koberec. Nikdy nebyla krásnější.V očích jí hořel oheň odhodlání. Vypadala jako víla, která vystoupila z moře, aby potrestala veškéré zlo světa.
„Sestřičko jsi celá promočená.“ „Marie přines suchou pokrývku pro svojí paní.“ zavolal na služebnou, která se zrovna objevila v hale. Vstal a dovedl sestru k ohni. „Zahřej se, celá se třeseš.“
Christopher svlékl kabát a přehodil jí ho přes ramena. „ Má paní, říkala jste něco, nebo se mi to jen zdálo?“ otočila se k němu se sklopenýma očima. Dlouhé řasy barvy bromzu se jí chvěli. Pozvedla k němu oči. „Souhlasím!“ Musel se hodně přemáhat,aby jí nezačal líbat. „Má paní, udělala jste ze mě velmi šťastého muže.“ Zvedl obě její ruce a políbil je.
Do haly vběhla Marie se suchou pokrývkou.“Pánové nás jistě omluví.“ pronesla spěšně a odváděla svou paní do ložnice.
V bezpečí ložnice svlékla Adrieně mokré šaty. „Má paní, v tomhle příšerné počasí jste si mohla uhnat smrt.“ „Co jste takhle pozdě dělala venku?“ „Potřebovala jsem přemýšlet.“ „Lord Black, mě požádal o ruku.“ Mariie ustaraný obličej se rozzářil štěstím. „To je skvělá zpráva.“ „Lord Black je bohatý a pohledný muž, dobře se o vás postará.“ „Proto jsem jeho žádosti vyhověla.“ Marie zkoumala pohledem zvláštní sklíčený výraz své paní. „Copak se děje dítě?“ „Mám strach.“ zašeptala. Marie přispěchala ke své paní a mateřsky jí objala. „Čěho se bojíte, má paní?“ „Lorda Blacka znáte spoustu let, nikdy by vám neublížil.“ „Má vás moc rád.“ Uslezeným pohledem se dívala do starostlivé tváře ženy,která jí byla druhou matkou. „Vím, že mě má rád, ale stačí to.“ „Miluji ho už od dětství, on jediný mi muže ublížit nejvíc ze všech. Chůvě se zvedli koutky vrásčitých úst. „Má paní?“ povolila obětí a ustoupila, aby si viděli do očí. „Jsem sice stará, ale zrak mi pořád dobře slouží. Lord Black se na vás dívá jako na největší poklad světa. Myslím si, že i on miluje vás, jen si to ještě sám nepřipouští.
Glenwood Hall
1694
„Adrieno!“ „Adrieno!“
Kde je může být? Daniel prošel celý dům, ale sestru nenašel.“Marie, kde je tvoje paní, nemůžu jí nikde najít.“ „Od svítání jsem jí neviděla milorde.“ „Vzala si na sebe tu ohavnost, něco snědla a odešla do stájí.“ řekla marie na pokraji zhroucení. Daniel jí poplácal povzbudivě po rameni s uličnickým úsměvem na tváři. „Tou ohavností myslíš kalhoty, milá Marie?“ Marie spřáhla ruce a obrátila oči k nebi. „ Vidět to tak vaše paní matka.“ „Slušně vychovaná mladá dáma se nemůže prohánět po plantážích v kalhotech jako nejaká divoženka.“ „Taková ostuda.“ „Krásná mladá dáma jako vaše sestra má být ozdobou společnosti.“ Vidět jí takhle lord Black, no hrůza.“ hořekovala Marie. „Mohu tě ujistit, že Christopher by byl ze srdce rád, vidět jí opět veselou a šťastnou. Sama víš nejlépe jak špatně nesla smrt rodičů. Měla by jsi být vděčná za takovou změnu.“ Pane Danieli já jsem šťastná, jen mám obavy. Každá ráno zmizí, večer se vrátí špinavá a hladová. Jen co sní večeři usne jako špalek. Má určitě zase něco zalubem.“ „Na to já mám nos.“ řekla a dotkla se špičky nosu. Daniel se pro sebe usmál. Vědět co tvá paní zamýšlí, By tě přivedlo do hrobu Marie.
Letěla na hřbeťe své věrné Bouře. Krásné zvíře černé jako noc, silné a temperamentní jako ona. Lady Adriena za uplynulé dva roky vykvetla do krásy. Dětské rysy přešly do smyslných ženských křivek. Vlasy rudé jako oheně spletené do tlustého copu. Pro dnešní den si oblékla světle hnědé jelenicové kalhoty, volnou bílou košili a vestu ladící ke kalhotám, na nohou měla vysoké jezdecké holínky. Na cestě byla téměř hodinu, míjela plantáže patřící k jejich panství, plné pracujících dělníků a sběračů. Daleké i blízké vesnice plné smějících se dětí. Projela lesem a blížila se k zátoce ukryté za skalnatým útesem. Po pevnině bylo obtížné jí najít a po moři uplně nemožné pokud neznáte přesnou polohu. V té zátoce se ukrývalo její tajemství. Malá třísněžňová fregata patřící k otcově flotyle o které si všichni mysleli, že už několik měsíců leží na dně moře. Vymyslela to chytře, loď odplula s nákladem střelného prachu a zbraní. Nikdy však nedorazila do cíle své plavby. Jen posádka, kterou sama vybrala věděla, že je na palubě i ona, skryta v podpalubí. Je to už skoro půl roku co se s posátkou a místními řemeslníky dala do přestavby obchodní lodě Oddaná na bojovou fregatu Pomsta.
Vstříct jí přiběhl houževnatý mladík s plavými vlasy a chlapeckým úsměvem. „Zdravím tě Michaeli, jak jste pokročili?“ „Jsme téměř hotovi, plachty vyměněny, trup natřený, zásoby střelného prachu uloženy v podpalubí.“ „Skvělá práce Michaeli.“ „Mám překvapení, už je hotová.“ řekl Michael potěřeně. Adrianiny oči se rozzářili nekončící radostí. „Ukaš mi jí.“ chytila ho za ruku a vyrazila směrem k dílnám. „Nemůžu se dočkat až jí uvidím, vím že jsou nejlepší řezbáři v okolí, ale stejně jsem zvědavá.“ říkala při běhu Adriena. „Ukaš mi jí.“ „Jak si má paní přeje.“řekl škádlívě Michael. „Nech si toho s tou paní, jsi můj nejlepší přítel.“ napomínala ho. „Za pár dní vyplujeme, ty budeš povýšen na prvního důstojníka.“ „Začni si zvykat a oslovuj mě kapitáne.“ řekla a dloubla ho loktem do žeber až zakopl a stáhl jí s sebou.Dopadli na bílí písek a smáli se jako malé děti. Michael vstal a podal jí ruku. Přijala jí a všimla si jeho smutného výrazu. „ Co tě trápí?“ řekla a pohladila ho po ustarané tváři. „Bude to nebezpečné.“ „Opravdu chceš jet ty?“ „Daniel může jet místo tebe.“ Zakroutila hlavou.“Daniel musí dohlédnout na rodinný podnik, poslední dobou jsme ztratili mnoho lodí, nemůže teď odjet.“ „Navíc není tak dobrý šermíř a stratég jako já.“ „S tím musím souhlasit.“ reagoval Michael. Zastavila a podívala se mu do očí. „Vím, že to bude těžké, ale nemám strach.“ „Mám nejlepší posádku na světě.“ řekla a usmála se na něj. Věnoval jí lehký úsměv a dodal. „A mi máme nejkrásnějšího kapitána s rychlou šavlí.“ „Jak si budeš říkat?“ „Ještě nevím, musím si to pořádně promyslet.“
V tesařské dílně na ně čekal Pedro Chuarez. „Lady Adrieno, rád vás vidím.“ „Já vás taky Pedro.“ „Kde je?“ zeptala se nedočkavě. „Pojďtě za mnou, chlapi jí odnesly ke molu. V písku na plátně ležela nádherná příďová figurýna. Adriena úžasem zatajila dech. Jemné ženské rysy obličeje podtrhovaly zvlněné dlouhé vlasy vyřezaní tak, aby vypadaly jako rozfoukané větrem. Na nahé hrudi se dmula velká ňadra a místo nohou měla rybí ocas stočený ke straně. Mořská pana jako symbol volnosti. Upevněná na přídi bude každého varovat, že pomsta je nejhorší z rukou krásné ženy. „Pedro je překrásná, svou odměnu si zasloužíte.“ Vytáhla s kapsy měšec a podala mu jej. „Kapitáne, nechci vaše peníze.“ „Jestli mě chcete za mou práci odměnit, chtěl bych se stát členem posádky. Se šavlí zacházet umím a pro tesaře se na lodi najde vždy nějaká práce.“ Usmála se „ Bude mi ctí pane Chuarezi mít v posádce tak zručného muže jako jste vy. Vítejte na palubě.“ „ Omluvte mě kapitáne jdu si zbalit své nářadí.“ uklonil se a odešel. „Kdy chceš vyplout? „Do tří dnů, když bude příznivý vítr.“ přikývl „Připravím posádku k vyplutí.“ „Oznam to všem kdo poplují s ními na Renegen Cay. Řekla „Spolehni se, vše bude připraveno.“ „Už to ví Daniel?“ „Řeknu mu to dnes večer. Měl spoustu práce, přepadli nám další loď.“ „Někdo s tím musí něco udělat, řádí čím dál hůř.“ Uličnicky se usmála a v očí se jí roztančil plamen odhodlání. „To mám v úmyslu.“
Na Glendwood Hall se podávala večeře. Daniel s Adrianou si nechali prostřít v salonku, kde měli soukromí. „Jak jste pokročili? Zeptal se Daniel. „Vše je připraveno, za tři dny vyplujeme. Řekla Adriena a upila víno. Daniel si jí chvíli prohlížel. „Měl bych jet já, je to moc nebezpečné.“ „Marie měla pravdu, jsi krásná mladá dáma měla by jsi být ozdobou místní smetánky.“ Hlasitě se rozesmála.“Bratříčku, víš že bych radši umřela nudou než se účastnit těch jejich společenských dýchánků.“ „Musíš tu zůstat, rodinný podnik tě potřebuje.“ „Jsi stejně zkušená ve vedení obchodní společnosti jako já. S tvým důvtipem a inteligencí by byl podnik v dobrých rukou.“ Podívala se na nej. „ Danieli, na tohle nemáš povahu,tady ti bude lépe.“ „To vím, ale stejně nebudu klidně spát.“ Položila mu svou rku na jeho. „Budu v pořádku, Seňor Ramiréz jede se mnou, Michael, Ngua a spoustu dalších schopných mužů, kterým věřím.“ Daniel si povzdechl. „Stejně tě žádné věc na světě nepřesvěčí.“
„Co řeknem Marii a ostatním?“ „Že jsem jela na ostrov St. Domingo s místním kaplanem a skupinou dobrovolníků pomáhat lidem, kteří utrpěli po střetu s piráty.“ „Zas tak velká lež to nebude.“ „Na ostrov opravdu plujem, na palubě budou dobrovolníci a budem pomáhat lidem přepadeným piráty.“ „Nikdy jsem o tvé chytrosti nepochyboval, ale takhle důmyslnou lest bych nečekal.“ řekl pochvalně Daniel. „Co mám říct Christopherovi až se vrátí?“ „Jestli se vrátí.“ odfrkla Adriena. „Dobrá jestli se vrátí?“ „To co všem ostatním.“ Zatvářil se pochybovačně. „Nebylo by lepší říct mu pravdu.“ Vytřeštila oči. „Slib mi na památku našich rodičů, že mu neřekneš ani slovo.“ „No tak dobrá, slibuji.“ Trochu se uklidnila. Daniel pozvedl pohár k přípitku. „Tak na šťastnou plavbu.“ „Na klidné moře a příznivý vítr.“ dodala Adriena.
Někde v Karibiku
1697
„Piráti!“ křičel kluk ze strážního koše.
„Dalekohled!“ rozkázal Daniel a otočil se na prvního důstojníka.
“Zatraceně.“
„Pane Simonsi, všichni na svá místa.“
„Rozkaz kapitáne“ zasalutoval první důstojník a zmizel ze zádě.
Dorazil Christopher. „Problém?“
„Jestli útočícím pirátům říkaš problém, tak ano, máme problém“
Podal mu dalekohled.
„Je to jen šalupa. Je nás mnohem víc a máme i víc děl“ řekl optimisticky.
„Naše posátka je sice početnější, ale nejsou to žádní bojovníci, jestli se dostanou na palubu, nemáme šanci.“
„Tak musíme udělat všechno pro to, aby se na palubu nedostali“ řekl Christopher.
Daniel odstoupil od kormidla.
„Je to tvoje.“ Christopher převzal kormidlo.
Daniel popošel k zábradlí. „Pánové, předávám velení Lordu Blackovi.“
„Rozkaz kapitáne!“ posádka bez dalších otázek byla k ruce Christophrovi a jeho vojenským dovednostem.
„Napnout plachty!“
„Připravit k palbě!“
Sám se ujal kormidla a začel loď otáčet k levoboku, aby získaly výhodnější palebnou pozici.
Danielova fregata „Spravedlivá“ je jedna z největších obchodních lodí plavících se přes Karibské moře. V žádném střetu s piráty neutrpěla větší škody, to Christpoher dobře věděl. Málo která pirátská loď se může rovnat 80 dělů na její palubě. Spravedlivá se otočila levobokem k připlouvající pirátské lodi.
„Zkasat hlavní plachty“ posátka pobíhala po palubě,aby co nejlépe vyplnila příkazy. Jak je tak Christopher pozoroval, pochopil jak to Daniel myslel. Byli to dobří chlapi, ale naprosto jim chyběla disciplína, pobíhali po palubě jeden přes druhého jako zmatení králíci. Všechny rozkazy sice splnili bez nejmenší chybičky, ale v boji muže proti muži moc velké vyhlídky nemají.
„Počkejte až budou na dostřel!“
„Palte!“ Paluba se otřásla, naplnily jí oblaky hustého bílého kouře, nebylo vidět ani na krok.
Muži u děl znovu nabíly. Kouř se zvedl, pirátská loď zaujala bojové postavení. Ozvaly se rány. Spravedlivá se zhoupla po náporem dlových koulí.Všichni byli zaměstnáni bojem. Spravedlivá vypálila další salvu, zasáhla stěžeň pirátské lodi.Námořníci začali jásat, ale zdalaka to nebyl konec. Nikdo z posátky si nevšiml druhé pirátské lodě, která se blížila od pravoboku.
„Kapitáne, loď na pra...“ mladík nestihl dokončit větu.S kulkou v prsou,přepadl přes strážní koš a zřítil se do nemilosrdných hlubin moře. V tu chvíli se za zábradlí Spravedlivé zahákl první hák. Na palubu vtrhli piráti z druhé lodi. Pustili se do překvapených námořníku. Ozval se tříštivý zvuk, pirátům se povedlo zasýhnout kormidlo Spravedlivé. Christopher pustil kormidlo a postavil se vedle Daniela, který třímal v ruce šavli.
„Teď už máme hodně velký problém.“ řekl Christpoher.
„Kdo zabije víc pirátu, zvítězil“ křikl Daniel na kterého se vrhli dva špinavý fousatí piráti. Kov třeskl o kov. Christopher už neměl čas odpovědět, vrhl se na něj mohutný pirát se skaženými zuby. Pod udery Christophrovi zbraně padal jeden pirát za druhým. Daniel si také vedl dobře, ale proti takové přesila neměli moc velké šance. Jejich posátka byla buď mrtvá, zraněná nebo v bezvedomí. U Danielovi hlavy cvakl kohoutek. Vytáhl meč s hrudě piráta, kterého zrovna zabil. Pomalu se narovnal. Stál před ním vysoký pirát s zrzavími vlasy a plnovousem. Zašklebyl se na něj a Daniel musel o krok ustoupit přet náporem smradu.
„To už by stačilo vzácnej pane.“ řekl pirát.
„Váš přítel zabil už hodně mejch chlapů, jestli ho chcete ještě chvíli vidět živýho, řekněte mu ať vodhodí tu šavli a vzdá se.Nebo mu tady Billy udělá fajnovou dírku do toho fešáckýho zadku .“
Daniel pomalu přikývl. Hromotluk s holou hlavou mířil na Christophrova záda.
„Chrietophre!“ „Christophre!“
Slyšel jak ho Daniel volá, propíchl dalšího piráta a otočil se měrem odkut volání přišlo.Na palubě se rozhostilo hrobové ticho. „Vzdej se.“ žádal Daniel
„Nechají nás naživu, zatím.“
Riskovat svůj život mu nikdy nedělalo moc starostí. Bylo jich moc, nemohl vyhrát aniž by ohrozil Daniela. Jestli nejsou hloupí budou za ně požadovat výkupné. Napadlo Christophra. Šavle zazvonila o dřevěnou podlahu pod jeho nohama. Shluklo se okolo něj pět pirátů. Odebrali mu ostatní zbraně a svázali mu ruce za záda.
„Takhle už je to lepší.“ Zasmál se pirát.
„Říkaj mi Krvavej Jack a támhle to je můj brácha Krvavej Dony, ukázal na stejně zrzavého piráta na zábradlí, skočil na palubu z druhé pirátské lodě, která mezi tím přirazila k jejich levoboku. Byl mlatší a neměl vousy, o příbuzenském vztahu však nebyl pochyb.
„Kdo ste vy, panáčku?“ Zabodl prst do Danielovi hrudi.
„Jsem lord Daniel Glendwood, tahle loď mi patří.
„Omyl, teď patří mě.“ křikl výsměšně Jack
Udělal krok stranou a stanul před Christophrem.
„Ty seš kdo?“
„Christopher Black lord z Bristhilu.“ Jack si promnul vousy na bradě.
„Vo tobě už jsem slyšel,jen už si nepamatuju,vo co šlo.“ „Hej, Dony!“ „Nevíš vo co šlo, když se bavili chlapi vo tomdle lordovi?
„Nemám páru, proč?“ odsekl Dony
„Jen přemejšlim,určitě sem to méno slyšel.“
„Zatraceně Jacku, nemáme čas, jestli nás tu chytne, je po nás.“
„Musíme vypadnout.Hned!.“
„No jo, přivažte je ke stěžni. Mrtvejma nakrmte ryby. Posádku zavřete do podpalubí.“
„Rozkaz Jacku“ zařvali piráti a rozprchli se po své práci.
Christophra s Danielem přivázali k hlavnímu stěžní.
„O kom myslíš, že to mluvili?“ ptal se Daniel
„Nevím, ale jedno vím jistě,jakmile se o něm zmínili, všichni měli v očích strach.“
„Naše situace se tím, ale nemění.“
„Loď na obzoru“ křikl pirát, který zaujal místo ve strážním koši.
„Kdo?“ ptal se Dony
„Malá fregata.“
„Vlajka?“ kříkl Jack.
„Je daleko.“
„Zatraceně!“ zaklel Jack
Loď se rychle přibližovala.Na stěžni se ve větru zatřepotala pirátská vlajka.
„Od těhle se nám moc pomoci nedostane.“ vzdychl Daniel
Jack vyškubl dalekohle z ruky podsaditého, šedivého mužíčka.
„Zatraceně, já tu ženskou nenávidím!“ zařval a plivl na podlahu.
Christopher si vyměnil pohled s Danielem. „Ženskou?“ řekli oba současně naproto užasle.
Dony se začal řechtat na celé kolo.
„Musíte bejt panáčkové z daleka, když ste eště neslyšeli vo pirátský královně.“
„Zavři klapačku Dony!“ seřval ho Jack.
„Připrav chlapy, nemáme čas vodtáhnout jejich loď. Musíme bojovat.“
Obě posátky se přesunuli na Spravedlivou.
„Jsme poškozený, Růže nás dostihne i za normálních okolností, má rychlejší loď.“ vysvětloval Dony zajatcům.
Pomsta se stále přibližovala, třístěžňová fregata s bílíma plachtama, natřená tmavým lakem s krvavě rudou mozajkou kolem střílen a na bokách. Pod rovným kýlem se tyčila majestátní figurýna mořské panny.
Na hlavním stežni se ve větru třepotala černá vlajka s bílou šavlí křížící se s rudou růží.
Přirazila k pravoboku pirátské lodě, zazněli výstřeli a piráti na Spravedlivé padali pod náporem kulek k zemi. S bojovím křikem se na ně vrhla posátka Pomsty. Paluba se hemžila bojujícími piráty. Nebylo težké nově příchozí rozeznat, všichni byly čistě oblečení a umytí. To se o posádkách krvavých bratrů, říct nedalo.Nově příchozí vítězili a dostávali loď pod svou kontrolu.
Michael si klestil cestu k zajatcům doprovázem mohutným černochem s potetovanou hrudí.
„Pánové,dovolte abych se představil jsem Michael Cortéz a můj společník je Ngua.
Vytáhl z opasku díku a přeřezal pouta.
„Čemu vděčíme za vaší pomoc?“ ptal se podezíravě Christopher.
„Kapitán si vyžádal vaší přítomnost na palubě, pane.“ odpověděl Michael
„Nemusíte se ničeho obávat, jste jeho hosté.“
„Mám na palubě důležitý náklad, musím ho dopravit sestře, očekává mě.“ řekl Daniel
„Vaše loď bude zanedlouho pod naší kontrolou, odtáhneme vás na Revengen Cay. Přikývl.
“Děkuji.“
„Co je Revengen Cay“ ptal se Christopher.
Odpověděl mu Daniel
„ Revengen Cay je malý ostrov severně od Haiti. Je to jeden z nejbezpečnějších přístavů kde se dá vyjednávat s piráty o výkupném.
„Pár svých lodí už jsem tam dostal zpět, samozřejmě za odpovídající částku.“
Nebyl čas na další otázky, piráti si všimli, že osvobodili zajatce a vrhlí se na ně. Michael s Nguou se do nich pustili,Daniel sebral jednomu z padlích pirátlů šavli a postavil se po boku Michaela. Christopher vytáhl s Michaelova opasku díku, odřízl lano a zhoupl se na druhou stranu paluby. Mladík sotva dospělý čelil přesila čtyř pirátů. Christopher odzbrojil jednoho z nich, vzal si jeho šavli a postavil se před hocha. Mezi piráty byl i Dony. Christopher jedním máchnutím šavle prořízl jeho hrdlo. Dony se sesunul na palubu.
„Né!“ zařval Jack a dral se davem směrem k bratrovi. Padl na kolena a objal bratrovo bezvládné tělo. Po ušmudlané tváři si razily cestu slzy. Jemně položil bratrovo tělo na palubu, zvedl se na nohy, vytáhl z opasku pistoli. Rozhlédl se, na pravoboku našel koho hledal. Christipher bojoval s dalšími dvěma piráty. Oba zabil,otočil se za známím zvukem. Díval se do hlavně Jackovi pistole. „Za tohle mi zaplatíš Blacku!“ řval vztekle.
Než stačil Christopher zareagovat prořízl vzduch malý nožík, který se zabodl do Jackovi ruky, pistole dopadla na palubu. Oba se podívali směrem k ráhnoví. Stála tam štíhlá postava v černém. Kolem hlavy a těla jí vlály dlouhe rudé vlasy.
„Varovala jsem tě, ty starej mizero, aby ses držel co nejdál!“ Tón jejího hlesu mrazil až do morku kostí.
„Dnes zemřeš Jacku.“
Její posádka vyřídila ostatní piráty, jen pár jich zůstalo naživu. Ngua,pan Ramiréz a několik členů posátky je odváděli na palubu Pomsty. Daniel se postavil vedle Christophra.
„Tváříš se jako by jsi viděl ducha.“ řekl škádlivě.
„ Na ducha vypadá až moc živě.“ odpověděl Christopher s pohledem upřeným na ženu v černém.
„Pane Cortezi, dejte Jackovi svou zbraň.“ křikla dolů
Michael hodil šavli k Jackovým nohám.
„Dám ti poslední šanci za tvůj mizernej život bojovat.“ řekla a skočila dolů, chytla se lana a dopadla měkce na palubu několik stop od Jacka. V odpoledním slunci se zalesklo ostří její šavle.Christopher udělal krok směrem k ní, Michael ho však zadržel.
„Stůjte pane, tohle je mezi kapitánem a Jackem?“
Daniel položil ruku příteli na rameno.
„Nechceš přece našeho hostitele urazit?“ pronesl pobaveně. Christopher si povzdechl, složil ruce na prsou a pozoroval souboj.
Jack uchopil zbraň do zdravé ruky a postavil se proti ní.
„Krásko, ani nevíš jak rád tě vidím.“ řekl Jack přehnaně sladce.
„Jacku, jsi špinavej mizera.Za hulupáka jsm tě, ale nikdy neměla.“ Zlostně se zasmála.
„Až do dnes.“
Začeli kroužit po palubě. Ocel třeskla až vylétli jiskry. Členové posátky se začali scházet okolo bojující dvojice.
„Co sis myslel?“ křikla mezi výpady.
„Neměli jste nejmenší šanci, věděl jsi to ty i Dony.“
Jack se rozesmál „Měli jsme šanci, byli jsme dvě lodě proti jedné.Pomsta je sice rychlejší než naše šalupy, ale měli jsme moment překvapení.Všechno vycházelo do doby, než si tady ten panák začal hrát na hrdinu.“ ukázal špičkou šavle na Christophra s neskrývaným vstekem.
„Čekal jste, že se nechám zajmout bez boje?“ sarkasticky odpověděl Christopher.
„Ničho co je mé se nevzdám bez boje!“
Adriana, překvapeně zalapala po dech, rychle se však vzpamatovala, naštěstí se jejího zaváhaní nikdo nevšiml. To není možné, vrátil se. V hlavě jí vířila ta důvěrně známá slova, které jí řekl před lety na útesech. Ničeho co je mé se nevzdám bez boje. Christopher Black. Připadalo jí na něm něco povědomého, hned jak ho zahlédla na palubě. Jeho plynulý pohyb v boji. Reflexy rychlejší než si pamatovala, avšak stále stejně elegantní. Plavé vlasy o odstín světlejší než tenkrát, sahající po ramena svázané černou sametkou. Neposlušný pramen, krerý mu spadal do obličeje jako ten večer. Ten večer, kdy jí požádal o ruku.
Na poslední chvíli odrazila výpad Jackovi šavle. Už jí ten mizera unavoval. Zvedla šavli k výpadu, udělala krok dopředu, šavle o sebe zazvonily, Jackova šavle se zlomila a vypadla mu z třesoucí se ruky. Nevěřícně zíral střídavě na svojí ruku a šavli ležící na palubě. Na hrdle ucítil chladný kov, zavřel oči. Posledním zvuk, který slyšel byl ševel mořského větru, kterým prolétla její šavle.
Ostří Adrieniny šavle oddělilo hlavu od těle. To byl konec řádění Krvavého Jacka.
Ze všech stran se ozývaly výkřiky posádky.
„Sláva kapitánovi!“
„Ať žije kapitán!“
Pozvedla ruku. „Klidek hoši.“
Pomalu se otočila, zkoumavý pohled Christpohrových modrých očí byl posledním důkazem, že se její snoubenec opravdu vrátil. Už se chystal něco říct, ale Daniel ho dloubnutím do žeber a neznatelným pohybem hlavy zarazil.
Měřil si Adrienu od hlavy k patě. Je ještě krásnější než si ji pamatoval. V odpoledním slunci její vlasy září jako ohnivá hříva. Dlouhé nohy, ve vysokých botách, oblé boky zvýrazněné černými přiléhavými kalhotami. Červená košile s volnými rukávy, podtrhávala krásu jejích vlasů. Černý kožená korzet obepínající její štíhlý pas a zdůrazňující bujné křivky poprsí. Za opaskem měla dvě pistole a pouzdro ze šavlí, zlatem vykládaná dýka vykukovala z její levé boty. Stála tu hrdá a nezlomná jako Valkýra z dávných legend. Nikdy v životě na ní nemohl být víc pyšný, a zároveň pocitoval tavový vztek. Jeho budoucí žena se stala pirátem,ba co víc, pirátskou královnou. Nebyl si jistý koho nenávidí víc jestli jí, nebo Daniela.Vybavila se mu Danielova slova. Moje sestra se stará o lidi strádající po unosu pirátů.Odjela na ostrov se skupinou dobrovolníků a místním farářem. Odtrhl pohled od Adrieny a výhružně se podíval na přítele.
„Nemohl jsem ti to říct, slíbil jsem to.“ odpověděl omluvně Daniel na otázku,kterou vyčetl z Christophrovi kamené tváře.
Adriena popošla k nim.
„Pánové dovolte, abych se představila.Ohnivá růže k vaším službám.Moji muži vás doprovodí do kajuty, mám ještě nějakou práci, promluvíme si později. Jste mími hosty,ale dokud znovu nevyplujem,zůstanete pod zámkem. Toto opatření je výhradně pro vaší bezpečnost, nikdo nebubude mít čas, aby vám dělal chůvu.“ mile se na oba usmála.
„Nguo, doprovoď pány do kajuty.“ Otočila se a odcházela.
„Promiňte kapitáne?“ Christopher si nemohl pomoct, chtěl jí potrápit. Zastavila a ohlédla se. „Ano?“ vnitřní hlas jí varoval
„Pokud by jste byla tak laskavá a vrátila nám zbraně, žádnou chůvu by jsme nepotřebovali.“
„Vaše troufalost mě udivuje, pane?“
„Black, Lord Christopher Black“ odpověděl, čekal že jí zažene do kouta. Rozesmála se, tuhle hru mohou hrát i dva,nehodlala se vzdát tak snadno.
„Jistě že, lord Black, slyšela jsem o vás, vaše vojenská kariera a oddaná služba králi Jakubovi II. je vskutku ohromující.Jste jeden z nejlepších šermířu Anglie.“ Vyzívavě se na něj podívala.
„Co mi zaručí, že svojí zbraň nepoužijete proti mě, nebo mím mužům?“ Teď byla řada na Christophrovi vrátit úder.
„Madam, máte obavy z jediného muže, když vám je k službám celá posátka?“
„Mylorde, za vás a vašeho společníka dostanu slušně zaplaceno, byla by škoda ukončit váš život při pokusu o útěk.“ věnovala mu milý úsměv.
„Teď mě omluvte,čas běží.“ odcházela.
„Máte mé slovo gentlemana, že se nepokusíme uprchnout ani jinak ohrozit vás nebo vaší posádku.“ To bylo to poslední co očekávala. Nevěřícně se otočila.
„Dáváte své slovo pirátovi?“ Zakroutel hlavou, koutky mu zvedl nepatrný úsměv.
„Né madam, vám!“
Poznal mě, i po těch letech co jsme se neviděli.
„Dobrá, ale mám podmínku?“
„Co by to mělo být, má paní?“
„Doprovodí vás dva mí muži, a budete dělat co se vám řekne, je to jasné?“
„Naprosto kapitáne!“ zasalutoval Christopher a uklonil se.
„Michaeli, vezmi si pár chlapů a prohledejte Donyho loď, vezměte všechno co se dá použít. „ Rozkaz kapitáne!“ křikl odbíhající Michael.
„A Michaeli až budete hotoví pošlete jí ke dnu.“ kývl a šel po své práci.
„Nguo, doprovodíš pány.
„Ano, kapitáne.“
„Vraťte jim zbraně.“
Bez nejmenších otázek Ngua podal Christophrovi a Danielovi šavle. Adriena se rozhlédla po palubě, na přídi našla koho hledala.
„Senore“ křikla. Starší muž s černým šátkem na hlavě, přispěchal na záď. Na sobě měl kožené kalhoty a vysoké boty, na bronzové hrudi měl jen dva pásy do kříže, které tvořily pouzdra dvoum šavlím na zádech.
„Kapitáne!“
„Senore Ramirézi, ujměte se s Nguou našich hostů,vezměte je na jackovu loď, přeneste zásoby, zbraně a všechno co se bude hodit.“
„Ano, madam.“
Oba se otočili k hostům.
„Pánové,senor Ramirés, je jeden z mích nejspolehlivějších mužů,jeho šermířské umění je proslavené po celém Karibiku. Bude vám k službám.“
Pokývla jim a rozběhle se k zábradlí na pravoboku. Vyskočila,odrazila se rukama o zábradlí a elegantním saltem přistála na palubě Jackovi lodi. Ani se neohlédla a vešla do podpalubí.
„Pánové, následujte mě.“ řekl senor a odvedl je do nakladního prostoru na Jackově lodi.
Všechno bylo přeloženo na Pomstu. Námořníci byli na svých místech, Spravedlivá byla přivázána k zádi Pomsty. Adriena stála u kormidla a rozdávala příkazy.
„Michaeli vezmi s sebou deset mužů na Spravedlivou, vracíme se domů.“
„Pane Chuarezi,převezměte kormidlo, kurs na Reneger Cay.“ rozdávala rozkyzy.
Christopher s Danielem čekali v důstojnické kajutě. Daniel odpočíval na lůžku s rukama složenýma za hlavou. Christopher pochodoval po kajutě jako lev v kleci, ticho narušovali jen jeho kroky na dřevěné podlaze a vrzání lodi.
„Jak jsi jí to jen mohl dovolit?To jsi jí mohle rovnou zastřelit.“ vztekle řval Christopher.
„Slíbil jsem, že budeme vždy držet při sobě, nemohl jsem jí zradit.“
Christopher dvěma dlouhými kroky překonál vzdálenost k posteli, chytil Daniela za kabát a vytáhl na nohy. Viděl rudě, napřáhl pravou ruku a chystal se Daniela praštit.
“Posluš si, jestli ti to udělá dobře.“ lhostejně reagoval Daniel. Christophruv hněv se pomalu začínal vytrácet, pustil ho a nechal ruce klasnout. Hodil sebou na postel a promnul si spánky.
„Necháš mě vysvětlit jak k tomuhle všemu došlo?“ zeptal se Daniel a sedl si do nohou postele. „Hmm,jsem nedočkavostí bez sebe.“ V Christophově hlase se odrážel krutý sarkazmus.
„Tak poslouchej.“
„Pár dní po tom co jsi odjel z Glendwood Hall zpátky do Londýna přišla Adriena za mnou do pracovny. Zeptala se mě jestli jsem ochoten jí podpořit v plánu jak pomstít smrt našich rodičů. Chvíli jsem přemýšlel co mám dělat, kdybych jí řekl, že né, ztratil bych jí uplně.Jediné co jí zbylo bylo odhodlání. Souhlasil jsem, že udělám vše pro to abych jí pomohl. Tím slibem jsem zažehl malý plamínek, který se postupem času rozhořel v oheň. Asi půl roku na to za mnou přišla.Řekla mi,abych se na nic neptal a vypravil „Oddanou“ s nákladem střelného prachu a zbraní na cestu. Dala mi seznam lidí z kterých mám sestavit posátku. Připadalo mi to zvláštní, ale udělal jsem to. Oddaná vyplula, za tři týdny přišla zpráva z cílového přístavu, že loď nedorazila. Jelikož už se nám párkrát stalo, že nám piráti zajali pár loďí čekal jsem na zprávy s žádostí o výkupné. Uplinul měsíc, zprávy o výkupné nikde. Adriena začala pookřávat, den ode dne byla veselejší, ale také unavenější.Jednou večer za mnou přišl Marie, měla obavy o mou sestru. Každé ráno hned po snídani si nechala osedlat Bouři a odjela. Vracela se pozdě večer, vyčerpaná a špinavá.“
Christopher se opřel zády o stěnu a vytáhl z vnitřní kapsy kabáku slabý doutník, druhý nabídl Danielovi. Na stole stála lahev portského a dvě sklenky, Daniel vstal, došel ke stolu,vzal sklenky a sedl si naproti Christophrovi, podal mu sklenku s portským. Nalil víno i do své sklenice, zapálil si doutník a pokračoval.
„Takhle to chodilo každý den.Vesničané si povídali o řemeslnících, kteří jednoho dne odešli a už se nevrátili. Začal jsem se vyptácat sousedů a známích, všechny nevysvětlitelné zmizení, měli stejný průběh. Den před zmizením byla u všech viděna osoba v černém s kloboukem na šedém koni. Nikdo tu osobu neznal, ale našli se tací, co viděli jak odjíždí po pobřeží s ohnivou hřívou vlající za ní. Lidé začali mít strach, že si pro jejich blízké přijíždí pekelný démon, v podobě krásné ženy.“ Daniel se pousmál nad tou představou.“Když se na to podívám z jiné strany měli pravdu. Adriena je opravdu ďábelsky krásná žena, ale na místo do pekla jejich lidi odvedla do ráje.“
Christopher se zlověstně zasmál.
„Pirátská loď je podle tebe ráj?“
„Ona je nevzala na loď.“ Chritophrovo klenutí obočí vylétlo vzhůru.
„Teda né tak uplně, jednou je na loď vzala.“ nedostal žádnou odpověď tak pokračoval.
„Večer jsem jí vzal do knihovny, abych si s ní promluvil co to všechno znamená.Zeptala se mě na jedinou věc. Věříš mi?“ Věřil jsem jí tak jsem jen přikývl. Odešla. Za rozbřesku stála u mě v ložnici oblečená v hnědých kalhotech, bílé košili a kožené vestě s vlasy spletenými do dlouhého copu. Usmála se a řekla, pojď něco ti ukážu.Venku čekali osedlaní koně.Jeli jsme na sever. Asi hodinu cesty od Glendwood Hall je malá zátoka, dost špatně přístupná, ví o ní jen velmi málo lidí.Když jsme tam dojeli nevěřil jsem svým očím. U provizorního mola byla zakotvená Oddaná, ale už to nebyla uplně ona. Kolem se hemžilo přes padesát lidí, původní posátka, řemeslníci, ženy a děti z vesnice. Na pobřeží stali chatky z rákosí a dřeva. Ženy vařily na ohních, děti pobíhali okolo a hráli si. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou a zíral na fungující kolonii.“ ozvalo se zaklepání, klíč zarachotil v zámku. Ve dveřích stál chlapec s podnosem, kterého Christopher zachránil před piráty. Mohlo mu být tak sedmnáct.
„Pánové, jmenuji se Nikolas, kapitán mě posílá s večeří, omlouvá se že se k vám nepřipojí, ale je na Spravedlivé.“ Vešel dovnitř a položil podnos na stůl.
„Pokud budete něco potřebovat stačí zavolat.“ uklonil se a odcházel.
„Nikolasi?“ zavolal na něj Christopher. „Prosím pane?“
„Proč je kapitán na spravedlivé?“
„Mluví s posátkou.“
„Stalo se snda něco?“
„Né, pane, vše je v pořádku. Kapitán jim šel předložit nabídku.“
„Jakou nabídku?“ Christopher začínal být podrážděný, vůbec se mu nelíbilo jak se situace vyvyjí.Chtěl si promluvit s Adrienou co nejdřív, ale jak je vidět ona se mu za každou cenu snaží vyhnout. Nikolasovi tváře lehce zrůžověli.
„Možnost zůstat na ostrově,pane.“
„Děkuji Nikolasi, mužeš jít.“ Mladík odešel z kajuty.
Christopher s podíval na Daniela.
„Jak může zaměstnávat tvoje vlastní lidi na nějakém zatraceném ostrově.“ Daniel se usmál.
„Ten zatracený ostrov, jak mu říkaš jí patří.“ Christopher povytáhl obočí.
„V jejím věnu není ani zmínka o ostrově.“
„Otec jí ho daroval asi rok před smrí, vyhrál ho v kartách nad nějakým námořníkem“
„Ani já jsem o něm nevěděl,otec jí řekl, že je to pro ní pojistka. Christopher se zamyslel.
„Musel mít nějaký důvod. Napadlo tě někdy, že smrt tvých rodičů nebyla jen náhoda?“ Daniel zvážněl.
“O tom jsem nikdy nepřemýšlel, nebyl důvod. Piráti útočí pořád,brali jsme to jako neštěstnou náhodu.“ „Pamatuje si ten muž, co přežil, nějaké jméno, nebo alespoň něco podle čeho poznáme, kdo ten pirát byl?“
„Pokud si pamatuji tak ne.“ dával si v hlavě dohromady vzpomínky.
„Ano, už si vzpomínám, jméno si nepamatoval,ale pamatuje si jak vypadala jejich vlajka.“ Christopher na něj podezíravě pohlédl.
“Pamatuje? Myslel jsem, že už je dávno mrtví.“
„Ne, jen už nežije v Glendwood Hall.“odpověděl Daniel
„Ví někdo kde žije teď? Potřebujeme ho.“
„Dělá správce přístavu na Renenger Cay.Pomohl Adriene s vybudováním kolonie v zátoce a odjel s ní na ostrov.“
„V tom případě zůstává jediná otázka.“ Promnul si kořen nosu.
„Zjistila Adriena totožnost onoho piráta?“ Zeptal se rezignovaně. Podcenil jí, je mazanější než si myslel.
„Ne,není to tak jednoduché, nemůže nakráčet do baru v Tortuze a hned se začít vyptávat. Trvalo jí dva roky než získala patřičný rezpakt. Tortuga není zrovna klidný přístav.“
Christopher se zastavil v půli kroku, jakmile Daniel vyslovil jméno přístavu a jen nevěřícně na přítele zíral. Opět v něm vzplály plameny vzteku.
„Ona....byla.....v Tortuze?“ byl tak vzteky bez sebe, že se musel mezi každým slovem nadechnout. Daniel si uvědomil, příliš pozdě co vlastně řekl. Znal jeho vznětlivou povahu, ale na nápravu už bylo pozdě.Postavil se čelem k němu a díval se mu zpříma do očí.
„Ano! Jezdí tam pokaždé, když potřebuje informace nebo doplnit zásoby.“ Na jeho hezké tváři přistála Christophrova pravačka, zapotácel se a dosedl na postel.Hřbetem ruky si otřel krev, která se mu objevila v koutku a stále nespouštěl oči s zuřícího Christophra. Postevil se.
„Doufám, že se ti ulevilo, za další už poneseš následky.“odsekl Daniel. Chápal jeho pocity víc než si Christopher uvědomoval. Představa jeho krásené, malé, křehké sestřičky v doupěti nejotrlejších ničemů byla hrozivá. Jenže jeho sestřička už dávno není malá a křehká. Za tu dobu co jí neviděl dospěla do úžasné, temperamentní a odhodlané ženy se kteru není radno si zahrávat. Probudili se v ní Skotské kořeny jejich otce a vzpláli v dokonalém souladu s jejím temperamentem. Christopher vyrazil znovu, ale Daniel se ráně pohotově vyhnul a zasáhl Christophruv nos. Na bělostnou košili dopadly první kapky krve.
„Nechci se s tebou prát,Christophre, ale nenchám se zabít.“ řekl Daniel. Christopher si narovnal zlomený nos a došel do rohu k umyvadlu, aby si omyl krev z obličeje. Daniel mezitím popadl lahev portského, nezdržoval se naléváním a zbytek vypil přímo z láhve. Vrátil prázdnou lahev na stůl a sesunul se na zem vedle postele, opřel si hlavu a zavřel oči. Christophrovi kroky se pomalu vraceli k posteli, dosedl na zem vedle Daniela. Oba mlčeli. První ticho prolomil Daniel.
„Když mi napsala, že se v Tortuze dozvěděla dost užitečných informací měl jsem vztek sám na sebe, vzal jsem otcovo vyřezávané křeslo a rozbil jsem ho na třísky o krbovou římsu.Služebnictvo si muselo myslet,že jsem se zbláznil, vběhli za mnou do pracovny a když viděli tu spoušť rozprchli se jako hejno vrabců. Do rána jsem je neviděl a to bylo teprve poledne.“ Po další odmlce Christopher odpověděl.
“Zachoval bych se stejně, to křeslo bylo větší než ty.“ lenivě se usmál.
Daniel si opřel čelo o kolena.
„Snažil jsem se jí přesvěčit ať zůstane doma. Chtěl jsem jet sám, jen, aby byla v bezpečí.“
Zvedl hlavu a zadíval se na přítele.
„Když jsem jí dnes uviděl, stála tam v ráhnoví jako anděl pomsty, uvědomil jsem si, že musela jet Adriena.Ani za sto let by se mi nepovedlo to co jí za pouhé tři roky.“
Christopher se zahleděl do plápolajícího plamene lampy.
„Když její dopisy přestaly chodit, myslel jsem, že na mě prostě zapoměla, nebo potkala někoho s kým je šťastná, ani v nejhorších nočních můrách mě nenapadlo, že se honí po Karibiku jako pirát.“ Daniel se na Christophra překvapeně podíval.
„Tvoje dopisy přestaly chodit více než rok před tím než přestala psát tobě.Měla strach, že se ti něco stalo.Nebýt návštěvy tvého otce, myslela si to do dnes.“ Christiphrovo obočí vylétlo vzhůru.
„Můj otec vás navštívil?“ ptal se překvapeně.
„Ano, několikrát.Vozil Adrieně dárky a zprávy o tvé službě králi.“
Christophrovi přelétl přes tvář temný stín. Otec mi napsal, že odjíždí na nějaký čas do Skotsko, vyřídit nějaké staré záležitosti. Místo toho navštěvoval Glendwood Hall. Ale proč? V zátylku se mu zježily chloupky ve zlé předtuše. Danielovi nic neřekl, musí o tom přemýšlet.Podíval se na Daniela. „Jsem zvědavý na zbytek toho příběhu?“ Daniel na něj podezřívavě hleděl, tahle náhlá změna tématu nevěstila nic dobrého. Nechal to být a jen řekl.
„To by se ti hodilo, tentokrát by jsi zlomil nos ty mě.“ Christopher se rozesmál.
„Máš mé slovo,ať se dozvím cokoli, znovu tě nepraštím.“ Daniel ho měřil pohledem, věřil jeho slovu tak pokračoval.
„Vzala mě do té svojí kolonie. Michael, ten hoch co nás osvobodil se s Adrienou zná dlouhá léta, stal se jejím prvním důstojníkem. Staral se o přípravy a přestavbu lodi, když Adriena byla doma. Původní posátka se rozrostla o několik členů. Senira Ramiréze si poznal?“ Christopher přikývl. „Rozhodl se odjet s Adrienou, jeho šermířské umění je užitečné samo o sobě, ale hlavně učil šermovat zbytek posádky. Mnozí z nich nikdy nedrželi v ruce zbraň. Udělali s Adrienou pořádný kus práce, sám si je dnes viděl bojovat.
„Pak je tu Nikolas, je to syn toho námořníka co přežil z otcovi posátky. Nechtěla ho brát s sebou, měl zůstat na ostrově se zbytkem své rodiny. Jeho otec chtěl aby ho vzala s sebou, potřeboval do chlapský společnosti, doma byl s matkou a čtyřmi sestrami.“
“Je to ještě chlapec, neměl by tu být.“ Reagoval Christopher.
„Je mu sedmnáct, Adrieně byla jen o rok starší, když vyplula.“
„Ona tu taky nemá být.“ odsekl Christipher.
„Mýlíš se příteli, ona tu být má.“ usmál se Daniel. Nevšímal si Christophrova překvapeného výrazu a pokračoval.
“Zavedla mě k molu, kde posádka zrovna natírala tmavý lak. Vzala mě na palubu a ukázala přestavby, které už jsou hotové a vysvětlovala co ještě se udělat musí. Z ničeho nic se za námi objevil stín, neslyšel jsem kroky, neslyšel sem vubec nic. Otočil jsem se a uviděl šest stop a sedm palců vysokého černocha s rukama jak moje hlava.Jen jsem otevřel pusu a nezmohl se na slovo. Měl bosé nohy, volné světlé kalhoty, černý silný opasek se dvěma noži. Na hrudi měl tetování černé barvy, které kontrastovalo s hnědou barvou jeho kůže.Jeho holá hlava se leskla ve slunci, díval se na mě očima barvy tmavé čokolády. Jen jsem na něj zíram, stačila jedna rána té obrovské ruky a bylo by po mě. Adriena mi položila ruku na rameno. Nguo tohle je můj bratr Daniel. Nguo se uklonil, úsměv odhalil krásné zdravé zuby. Otočil se k Adrieně a začali se na něčem domlouvat. Nevím co čem si povídali, byl jsem plně zaměstnám pohledem na široká ramena a svalnatá záda, plné stop po bičování.“
„Všiml jsem si jich, musel hrozně trpět, některé rány se museli zastavit až o kosti.“ konstatoval Christopher. „Jak se dostal takový člověk k posátce?“
„Adriena mu zachránila život. Scháněla v přístavu informace, samozžejmě ve svém přestrojení. Slyšela rány biče, přes hlouček přihlížejících lidí neviděla co se děje. Procpala se dopředu a viděla Ngua přivázaného ke kůlu, byl téměř v bezvědomí. Záda měl rozdrásaná bičem, krvavé, rozšklebené rány byly hluboké. Musela něco udělat. Chytila konec biče, napřeženého k další ráně. Důstojník se otočil a zlostně se na ní podíval.
„Neplěť se do toho, nebo dopadneš stejně.“
„Nemám strach se zbabelce, který přiváže človeka, aby ho mohl beztrestně mlátit.“ odsekla. Důstojník se zasmál. „To není člověk, je to otrok.“
„Otrok nebo né, takhle s ním zacházet nebudeš.“
Rozesmál se ještě víc. „A kdo mi v tom zabrání?“
„Já“ řekla Adriena odhodlaně. Vytáhla nůž a přeřázla bič na vzdálenost paře. V davu se ozval šum. Lidé si šeptali mezi sebou. Důstojníkova tvář zrudla vzteky.
„To se ještě uvidí.“ odsekl, odhodil zbytek biče a vytáhl šavli.
„Rozmysli se dobře důstojníčku, pust ho a rozejdeme se v klidu.“ řekla přehnaně mile.“
„Ani mě nenapadne,se svým majetkem si mužu dělat co chci.“
Vrátila nůž na své místo, sundala plášť a klobouk. Zpod klobouku se uvolnil cop rudých vlasů sahající až k pasu. Dav vzrušeně vydechl. Důstojník nevěřícně zíral na krásku s rudými vlasy. Postavila se proti překvapenému důstojníkovy s šavlí v ruce.
„Varovala jsem vás.“ řekla, předvedla krásný elegantní výpad, na důstojníkově uniformě odletl knoflík. Podíval se na ní, zmateným pohledem. Koutky úst jí zvlnil usměv.
„Nepřestanu dokud z vás ta uniforma nespadne.Uvidíme jak dlouho důstojníček vydrží, až mu na zádech přistane první rána bičem.“
„Ty děvko, já tě naučím.Dnes v noci mi budeš zahřívat postel.“ pekelně se rozesmál. Dav si mezi sebou vzrušeně šeptal. „Víte kdo to je?.“
„Je krásná jako růže.“
„Barva jejích vlasů vypadá jak pekelný plamen.“
„S tou šavlí zachází mistrovsky.“
„Kdo to může být.“
„Nikdy jsem jí tu neviděl.“
„Ohnivá růže“ vydechl malý chlapec, který se dostal blíž.
„Takhle vzniklo její nové jméno.“ řekl Daniel Christiphrovi.
„Zvedl se z podlahy a přešel ke dveřím. Vzal za kliku, bylo zamčeno. Zavolal na Nikolase. Za chvilku zarachtal klíč a dveře se otevřeli.
„ Přejete si pane?“
„Přinesl by jsi nám něco k pití?“
„Jistě pane, přejete si ještě víno?“
Daniel se podíval na Christophera, přítel byl ponořený do vlastních myšlenek.
„Něco silnějšího, pokud je možno.“
„Kapitán má zásobu Kubánského rumu, určitě nebude vadit, když jednu lahev přinesu vám.“ „Máme i Karibský rum a Brendy.“
„Věřím dobrému vkusu vašeho kapitána.“
„Jak si přejete.“ Řekl Nikolas a odešel,dveře opět zamkl. Daniel se vrátil ke Christophrovi stále sedícímu na podlaze.
„O čem přemýšlíš?“ Zvedl oči.
„O tvé sestře.Nechal jsem jí tu, aby na mě čekala. Nechtěl jsem jí brát s sebou, aby se nedostala do nebezpečí, když pozice krále Jakuba byla tak nejistá.“ Zasmál se.
“ Byl jsem hlupák! Myslel jsem, že je křehká květinka, která potřebuje pohodlí a péči.“
„Ohnivá růže, odvážná kráska, která riskuje svůj život a pověst kvůli jiným.“
„Není to pro ní oběť, ale osvobození.“ řekl Daniel. Christopher se na něj tázavě podval.
„Od smrti rodičů nebyla tak šťastná, jako teď,možná nikdy v životě.Může být sama sebou, bez svazujících pravidel společnosti. Její posátka jí zbožňuje a lidé na ostrově jí jsou vděční za nový život. Dala jim budoucnost, kterou si zaslouží.“ Klíč zarachotil v zámku, vrátil se Nikolas. Postavil podnos na stůl.
„Vrátil se Michael, vaše posátka dostala najíst, většina zranění je ošetřena.“
„Děkuji Nikolasi.“
„Potřebujete ještě něco?“
„Né,děkuji.“
„Spím o dvě kajuty dál, kdyby jste něco potřebovali, zaklepejte na zeď, vedle spí Ngua, Michael a Senor Ramirés.
„Už se vrátil kapitán?“ zeptal se Christopher.
„Ano, je na palubě, blíží se bouře.“
Podívali se z okna, nebe bylo jasné a měsíc zářil jasným světlem.
„Na bouři to nevypadá.“ řekl Daniel.
„Kapitán cítí bouři na míle daleko, nikdy se nemílí.“ Christopher položil ruce na Nikolasova ramena.
„Přijdeš pro nás až bouře začne, pomůžeme vám na palubě.“ Nikolas si ho chvili prohlížel, pak přikývl.
„Dobře pane, příjdu pro vás.“
„Nejdřív, ale musím požádat kapitána o dovolení.“
„Samozřejmě.“ odpověděl Christopher a narovnal se. Nikolas nebyl malého vzrůstu, ale Christopher ho ještě o dobrou stopu převišoval. Rozloučil se a odešel. Daniel mezi tím odzátkoval karafu a přičichl.
„Má sesrta má opravdu vynikající vkus.“ Poznamenal a nalil zlatavou tekutinu do obou sklenek. Jednu podal Christophrovi.
„Chceš slyšet pokračování?“ zeptal se Daniel a posatil se do polstrovaného křesla u krbu. Christopher usedl naproti němu a přikývl.
„Kde jsem skončili? Už vím.“ řekl Daniel a ponořil se do vzpomínek.
„Šavle do sebe naráželi takovou silou, až létali jiskry. Důstojník bojovat uměl, ale chyběla mu vydrž. Začal se zadýchávat. Adriena ladně kroužila kolem něho, odrážela výpady a sama utoči, až na důstojníkově uniformě nazůstal jediný knoflík a z rukávů zbyly jen cáry.
„Takhle si můžeme hrát celý den.“ řekla a lenivě se opřela o kůl, ke kterému byl přivázán Ngua. Zvedla šavli a přeřízla jeho pouta, mohutné tělo se jí bezvládně sesunulo k nohám. Klekla si k němu a opřela ho zády o kůl. Koutkem oka stále sledovala udýchaného důstojníka. Ngua otevřel oči. „Anděli, já jsem v nebi.“
Adriena pomalu zakroutila hlavou a sladce se usmála.
„Nejsem anděl,a ty nejsi mrtví. Můžeš se postavit, musíme pryč.“
„Zkusím to, děvenko.“ řekl a s její pomocí pomalu vstal.
„Opři se o mě.“ nabádala ho a chytila ho kolem pasu. Pomalu vykročili směrem k jejímu koni. Davem se prodrali další dva námořníci v uniformě.
„Co se to tu děje?“ Přelétl pohledem dav, Adrienu s Nguou až spočinul pohledem na důstojníkovi. Rozběhl se k němu.
„Pane jste v pořádku?“
„Kde jste kruci byli tak dlouho?“ zařval na mladíka v uniformě, který ho vytáhl na nohy.
„To si s vámi vyřídím později. Chyťte tu děvku!“ řekl a ukázal prstem na Adrienu.
„Dokážeš stát sám?“ zeptala se.
„Děkuji, že jste se mě zastala, ale nechci, aby se vám něco stalo,nechte mě tady a utečte.“
„Na to jsem se neptala.“ řekla s vážným výrazem a tónem nepřipouštějícím odpor.
„Ano, dokážu.“ Sehla se, vytáhla díku a podala mu jí.
„Mohla by se ti hodit.“ Pustila ho a udělala krok dopředu, takže stál
Virginie 1692
Od moře začínal vát silný vítr,blížil se soumrak. Na malém hřbitově nedaleko panství Waldens Hall se sešli všichni členové domácnosti, nevolníci z plantáží i obyvatelé vesnic, které se táhli podel povodí řeky, aby se rozloučili s lordem a lady Glendwoodovými. Knez pronášel nad hrobem modlidbu za zemřelé, mladá dívenka s rudými vlasy postoupila blíž a poklekla před hrobem svých rodičů. Po porcelánové tváři se jí koulely slzy, oči měla plné smutku nad ztrátou rodičů. Pomalu k ní přistoupil mladík jen o pár let starší než ona, klekl si a přitáhl si jí do náruče.
,,Adrieno, sestřičko přestaň se trápit. Maminka s tatínkem by nechtěli abys se takhle trápila.Musíš žal překonat,žít dál, nikdy nás neopustí pokud je budem uchovávat ve svých srdcích a myšlenkách. Kdykoli zavřeš oči a budeš myslet na maminku uslyšíš její hlas, ucítíš jak tě hladila za nocích plných špatných snů a šeptala ti, že jsi v bezpečí.“ Podívala se na Daniela s očima plnýma slz, popotáhla. ,, Budu myslet i na to jak mi hubovala, utíkala jsem a sledovala jak se učíš bojovat.“ ,,Vždy mi říkala, že správná dáma má být klidná a mírná s laskavým srdcem.“ Usmál se na ní.
,, Tvůj temperament ti nikdy nedovolil být klidnou, mladou dámou, ale srdce máš nejlaskavější ze všech lidí, které znám.“ Políbal jí na čelo a nepřestal jí objímat. „Nesmíme se nechat oslabyt smutkem, naši lidé i obyvatelé na plantážích nás potřebují. Musíme se postarat o otcovu obchodní společnost i o prosperitu Waldens Hall, sám to nezvládnu, potřebuji tvojí podporu a nápady. Otec by si to tak přál.“ Adriena se trochu odtáhla a střetla se s prosebným pohledem oříškovích očí svého bratra. Daniel i když teprve devatenáctiletý mladík byl jediný člen rodiny ,který jí zůstal, v jeho jemných chlapeckých rysech byla patrná podoba s jejich otcem. Jen světle hnědé vlasy vlnících se mu podél obličeje měl po matce.Pomalu polkla otřela si oči do hedvábného kapesníčku, nepatrně se pousmála. Pohladila ho po tváři. „Bratříčku, mi zůstaneme vžde při sobě.“
Christopher Black lord z Bristhilu se svým otcem stáli na opačném konci hrobu. Pozoroval Daniela se sestrou, znali se od mala, trávil s nimi každé léto, jelikož byl jeho otec dlouholetý přítel lorda Glendwooda, potkali se ve Skodsku ještě když byl dospívajícím hochem. Dvacetiletý Christopher nemohl odtrhnout pohled od krásné dívky jejíž ramínka se otřásali vzliky.
,,Otče co s nimi bude dál“. Zeptal se, pohledem však zustaval u Adrieny.
,,Chlapče nastanou jim těžké časy, starost o plantáže, místní lidi a obchodní společníky bude velká a navíc Daniel musí najít vhodního manžela pro Adrienu, tím si ušetří jednu starost a v novém švagrovi může najít vhodného partnera, pokud bude mít štěstí.“
,, Vždyť je ještě dítě, přece jí nemůže oženit, otče!“
,, Ba né! V létě jí bude šesnáct, spoustu dívek už je v tomto věku vdané nebo alespoň zasnoubené.“ Je to krásná dívka i když velmi temperamentní jako její zasnulý otec. Nic jiného mu nezbyvá, pokud jí co nejdříve nezasnoubí, bude muset čelit spoustě náruživých mladíku a námořních kapitánů, kteří se budou prát jen ,aby jí projevili svou přízeň.“ Trochu posmutněl. ,, Lépe řečeno ty čestnější z nich. Jsou tací ,kteří se jí pokusí zkompromitovat a Adrieně ani Danielovi nezbyde nic jiného než souhlasit se svatbou ať je dotyčný kdokoli.“
Jako by vycítila jeho pohled, otočila se směrem k Christopherovi. Uklonil se a vykouzlil na pohledné tváři krásný úsměv. Pokyva v odpovědi a opět ukryla tvář na hrudi svého bratra. Přítomní se postupně odebýrali zpět do svých domovů až tu zůstal jen Daniel s Adrienou. Odtáhla se od bratra, postavila se a uhladila si sukně černých sametových šatu s nadýchanými atlasovými rukávy, naposledy se podívala na hrob a odcházela. Minula odbočku vedoucí k domu a pokračovala podél hrbitova, přes dubovou alej ,kterou vysadil otec. Zastavila se až na útesu ,kde se vlny tříštily na tisíce malích kapiček. Mořská voda jí potříslila lem šatů, ale pro tuto chvíli jí to bylo jedno. Zadívala se k obzoru, kde slunce pomalu zakončovalo svou pouť a nořilo se do poklidné houbiny moře, střežené houfem oranžových a růžových obláčků.
Daniel sestru pomalu následoval.
Pár pramenů s pečlivě upraveného uzlu se uvolnilo pod náporem večerního větru. Klesla na kolena a uvolnila zbytek vlasů, které se roztančily v ohnivích vlnách. Skryla obličej do dlaní,večerní ticho rušil jen její pláč.
Daniel kráčel dubovou aleji, o kmen posledního dubu se opírala mužská postva zahalená do stínů blížícího se soumraku. Christopher se díval na plačící dívku s litostí a oči se mu leskly smutkem.
Ze zamyšlení ho vytrhly až zvuky blížících se kroku. Otočil se k Danielovi. ,,Rád tě vidím příteli.“
I když za takto smutných okolností.“ Pozvedl paži k pozdravu. ,,Také tě rád vidím Christophre“ Christopher pokývl hlavou směrem k útesu. ,, Nikdy jsem jí v takovém stavu neviděl“ Daniel si smutně povzdechl. ,,Snaží se být statečná, ale je toho na ní příliš. Nejdřív její chůva Marta a teď otec s matkou. Připadá si hrozně opuštěná i když dělám co můžu, abych jí utěšil.Uzavřela se do sebe, skoro nejí, v noci bloumá po zahradě nebo se prohání na Bouři po pobřeží v mém oblečení. Každou noc z její ložnice slýchám pláč. Mám o ní starost. Jako by ta temperamentní uličnice někam zmizela. Veselé jiskřičky z jejích očí zmizely a zustal jen žal a nenávist. Až mě z toho mrazí. Nevím co si počít.“
Christopher poplácal přítele povzbudivě po zádech. ,, Můj otec vidí jako jediné řešení sňatek. Zapomene na tragedie minulosti a začla žít pro budoucnost.V jejím snoubenci najdeš spojence a obchodního partnera pro pokračování v obchodní tradici svého otce.“ Zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. ,, Nikdy bych jí nenutil do sňatku pokud by sama nechtěla. Je všechno co mu zůstalo. Miluji jí víc než svůj život. Dám všechno co mám, jen abych slyšel její veselý smích a oči zářící plamínky uličnictví.“ „Chápu jak to myslíš, z dívky která mi strkala brouky do bot a pletla se nám pod nohy, když nás pan Ramires učil šermovat, nezbyla ani stopa.“ zavspomínal Christopher.
„Byla tak šťastná, když jsme jí dovolili pokračovat ve výuce spolu s námi. Výkřik radosti, když ti poprvé vyrazila zbraň z ruky, nebo když poprvé trefila střed terče při cvičení střelby.“ Bezmyšlenkovitě pohlédl na siluetu zhroucenou na kraji útesu. Přemítal o tom jestli by jí dokázal milovat jako ženu a né jako sestru. Jestli by ona dokázala milovat jeho.
Šero se rychle měnilo v tmu. Vítr vanoucí od moře zchladl a zažezával se až do morku kostí. Adriena se začala chvět.Ponořená do myšlenek to skoro nevnímala. Polekaně vykřikla, když jí teplé ruce přehodili přes třesoucí se ramena plášť. Pomalu zvedla oči, překvapeně se zajíkla, že to není Daniel. Dívala se do krásné tváře s modrýma očima, jejichž barva připomínala oceán. Christopher se na ní usmál a pomohl jí vstát.
,, Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat.“
Plavé vlasy měl stažené sametkou až na jeden neposlušný pramen padající mu do obličeje. Znenadání zatoužila se toho pramene dotknout a uhladit ho k ostatním. Pomalu polkla, jazykem si navlhčila rty.
,, Nic se nestalo, neslyšela jsem vás přicházet, můj pane, tak jsem si myslela, že je to Daniel.“ Zapoměla jsem, že se umíte pohybovat ještě tišeji než bratr. Jsem ráda, že jste dorazil i s otcem. Nebyli jsme si jistí jestli vás zpráva zastihne.“
,, Je mi to moc líto, Adrieno“ Řekl smutně. V očích se jí opět zaleskly slzy. Věděl, že by to neměl dělat, ale bylo mu to v tu chvíli jedno. Přitáhl si jí do náruče a objal jí. Překvapením zalapala po dechu a pokusila se vykroutit. Ukolébana příjemným teplem jeho těla a bezpečím silných paží se přestala bránit, rukama se chytla klop jeho kabátu a rozvzlikala se. Hladil jí po vlasech, nevnímala co říká jen poslouchala pravidelný rytmus jeho srdce. Příjemná melodie jeho hlasu jí přiměla uklidnit. Přestala vzlikat. Kabát měl mokrý od jejích slz. Nedbal toho jen jí dál hladil a šeptal uklidňující slova. Čas pro ně přestal existovat.
Někdo za jeho zády si odkašlal. ,, Nerad ruším tuto dojemnou chvilku, ale nechtěl jsi si s ní promluvut?“ Pohlédl na sestru, která jen marně potlačovala šok.
„Marie už začínala mít starost, poslala mě abych tě našel a doprovodil domů. Netušila, že jsi v této milé společnosti.“ Adriena sebou trhla a odskočila od Christophra na přijatelnou vzdálenost.
Rukou si zakrývala ústa a těkala pohledem s bratra na Christophra. Celá zmatená z toho co se odehrálo. Christopher si všiml uličnického usměvu na Danielove tváři a zvedl jedno obočí. ,,Vidět tě tvůj otec donutil by tě k zodpovědnosti.“ Schovívavě se usmál.
,, Neboj se sestřičko, nehodlám ho vyzvat na souboj, kvůli nedodržení pravidel slušného chování.“ Chceme si s tebou o něčem promluvit.“ Začala mít podezření, že se jí to nebude ani za mák líbit. Oba se tvářili tak vážně, že z toho nekoukalo nic dobrého. V tomto případě pro ni. Sladce se na ně usmála.
,, Tak prosím, ráda si poslechnu co mají pánové na srdci“ promluvila s neskrývaným sarkazmem.Christopher se ujal slova. „Adrieno! Já a tvůj bratr jsme probírali jak to bude všechno dál. Daniel by tě nikdy nenutil abys ses vdala za někým koho neznáš. Víš stejně dobře jako on, že jiné východisko není. Proto jsem tě chtěl požádat jestli by jsi souhlasila.“ Odmlčem se a podíval se na Daniela. Jen přikývl.
Čím déle poslouchala tím nebezpečněji se mračila. Christopher povzdechl a položil jí ruce na ramena.
,, Souhlasila se zasnoubením se mnou.“
,, Pr... prosím.“
,,Sestřičko nechtěli jsme tě rozrušit, je to jen pro tvou bezpečnost. Pokud budeš souhlasit budeš mít Christiphrovo jméno, které tě ochrání před lovci věn a jím podobným. O svatbě nikdo nemluví jen se zasnoubíte, je to jen formalita“
,,Opravdu?“ zeptala se. Hleděla při tom na Christophra.
,,Vy se mylorde smíříte s tím, že dívka zruší zasnoubení s vámi?“
V očích se mu nebezpečně zalesklo.
,, Ničeho co je mé se nevzdám, tedy alespoň bez boje.“
„Má paní to jistě chápa.“ Daniel ho dloubl loktem do žeber.
,,Takhle jsme se nedomluvili.“
,, Jsem gentleman, nesluší se abych dámě, upřímě neodpověděl.“
,, Má paní, souhlasíte s naším zasnoubením?“
,,Sestřičko budeš v dobrých rukou, znáte se dlouhá léta!“ „Budu alespoň klidně spát při vědomí, že tě střeží i někdo jiný než já.“ To nemužou myslet vážně,jek je jen něco takového napadlo. Co mám dělat? V hlavě se ji přehrávali události co by tomuto rozhodnutí mohli následovat.
,,Omluvte mě prosím.“ Potřebuji si to všechno promyslet“ Otočila se zády k oboum překvapeným mužům a nechala je stát na kraji útesu.
Sestupovala po uzké pěšince která jí zavedla až dolu na popřeží.
,,Co si o tom myslíš, bude souhlasit?“ Christophre čeho se bojíš víc?“ „Jak tohle myslíš?“ Dělám to jen pro její bezpečnost, je jako moje sestra.“
„Možná kdysi.“ řekl Daniel a zkoumavě si ho prohlížel.
„ Viděl jsem jak jsi se na ní díval, když jsi jí utěšoval“
„Oči ti zářili stejným světlem jako v den kdy ti otec přivedl Démona..“
„Nikomu by jsi nedovolil aby se jí dotkl, ale né proto, že jí bereš jako sestru.“
„ To je nesmysl, je ještě dítě.“ vzpoměl si jak tímhle argumentoval otci. Uvědomoval si, že je to jen omluva pro zvláštní pocit, který mu projel celým tělem jen co se k němu Adriene přitiskla. Každou částí svého těla cítil teplo toho jejího. Její ohnivě rude vlasy, rozfoukané větrem ho šimraly na tváři a rukou. Tlukou jejího srdce, který se nepatrně zrychlil, pouhou jeho přítomností. Ani její slzy nedokázaly zchladit žár, který mu v tu chvíli proudil celím tělem a zbyhal se ve slabynách. Touha objímat jí a nikdy jí nepustit byla tak velká, že se bál, že nedokáže odolat a slíbá ty slané potučky na jejích tváří. Svými polibky umlčí vzliky a zmocní se těch nádherně plných rtu, které Bůh stvořil pro potěšeí každého muže. Daniel ho stále pozoroval. Přes tvář jeho přítele prolétl provinilí usměv. To Danielovi stačilo jako důkaz pravdivosti svých slov.
„Ty ji miluješ!“
„Nebuď blázen, je krásná, to vidí i slepí, ale na můj vkus je moc divoká a svéhlavá.“
„Znáš mě, jsem stejně tvrdohlavý jako ona, ne-li víc. Dělám to jen pro její bezpečnost a proto, že jsi muj přítel. Nic jiného v tom nehledej.“
„Když to říkáš.“ odpověděl Daniel s neskrývanou jiskrou v oku.
Stejně jí miluje, ať tvrdí sobě i jí co chce. „Pojď dáme si spolu skleničku u krbu, dost se ochladilo.“ „Blíží se bouře, nemužeme tu tvou sestru jen tak nechat.“ „Neboj se o ní, v počasí se vyzná lépe než mi všichni dohromady.“ „Vycítí bouři na míle daleko, proto šla na pobřeží.“ „Rozbouřené moře jí pomáhá přemýšlet.“
Adriena zvedla oči k nebi a pozorovala bouřkové mraky. „Co jen mám dělat? Ptala je mraků na radu.Příjmu-li Christophrovu nabídku, vystavuji své srdce většímu nebezpečí. Mnohem většímu než čelit houfu nevítaných nápadníku. Nevzdá se mě bez boje a nevzdá se mě i kdybych v boji vyhrála. V jeho hlase byl tak majetnický ton, že moje srdce poskočilo radostí. Něco uvnitř mě však volalo na poplach. On jediný mi muže zabránit v plánu na pomstu mých rodičů. Nebo pomoci? Jak tohle skončí? Procházela se po pobřeží než začal padat déšť. Nadzvedla si sukně a rozběhla se k domu.
Vběhla do haly. U ohně seděl Christopher s Danielem a hráli šachy.
„Souhlasím!“
Oba zvedli hlavy od figurek. Christophrovi se zatajil dech úžasem.
Stála uprostřed haly, promočené šaty se jí lepily k tělu a zvýrazňovaly křivky jejího těla. Z mokrách vlasů kapala voda na drahocený koberec. Nikdy nebyla krásnější.V očích jí hořel oheň odhodlání. Vypadala jako víla, která vystoupila z moře, aby potrestala veškéré zlo světa.
„Sestřičko jsi celá promočená.“ „Marie přines suchou pokrývku pro svojí paní.“ zavolal na služebnou, která se zrovna objevila v hale. Vstal a dovedl sestru k ohni. „Zahřej se, celá se třeseš.“
Christopher svlékl kabát a přehodil jí ho přes ramena. „ Má paní, říkala jste něco, nebo se mi to jen zdálo?“ otočila se k němu se sklopenýma očima. Dlouhé řasy barvy bromzu se jí chvěli. Pozvedla k němu oči. „Souhlasím!“ Musel se hodně přemáhat,aby jí nezačal líbat. „Má paní, udělala jste ze mě velmi šťastého muže.“ Zvedl obě její ruce a políbil je.
Do haly vběhla Marie se suchou pokrývkou.“Pánové nás jistě omluví.“ pronesla spěšně a odváděla svou paní do ložnice.
V bezpečí ložnice svlékla Adrieně mokré šaty. „Má paní, v tomhle příšerné počasí jste si mohla uhnat smrt.“ „Co jste takhle pozdě dělala venku?“ „Potřebovala jsem přemýšlet.“ „Lord Black, mě požádal o ruku.“ Mariie ustaraný obličej se rozzářil štěstím. „To je skvělá zpráva.“ „Lord Black je bohatý a pohledný muž, dobře se o vás postará.“ „Proto jsem jeho žádosti vyhověla.“ Marie zkoumala pohledem zvláštní sklíčený výraz své paní. „Copak se děje dítě?“ „Mám strach.“ zašeptala. Marie přispěchala ke své paní a mateřsky jí objala. „Čěho se bojíte, má paní?“ „Lorda Blacka znáte spoustu let, nikdy by vám neublížil.“ „Má vás moc rád.“ Uslezeným pohledem se dívala do starostlivé tváře ženy,která jí byla druhou matkou. „Vím, že mě má rád, ale stačí to.“ „Miluji ho už od dětství, on jediný mi muže ublížit nejvíc ze všech. Chůvě se zvedli koutky vrásčitých úst. „Má paní?“ povolila obětí a ustoupila, aby si viděli do očí. „Jsem sice stará, ale zrak mi pořád dobře slouží. Lord Black se na vás dívá jako na největší poklad světa. Myslím si, že i on miluje vás, jen si to ještě sám nepřipouští.
Glenwood Hall
1694
„Adrieno!“ „Adrieno!“
Kde je může být? Daniel prošel celý dům, ale sestru nenašel.“Marie, kde je tvoje paní, nemůžu jí nikde najít.“ „Od svítání jsem jí neviděla milorde.“ „Vzala si na sebe tu ohavnost, něco snědla a odešla do stájí.“ řekla marie na pokraji zhroucení. Daniel jí poplácal povzbudivě po rameni s uličnickým úsměvem na tváři. „Tou ohavností myslíš kalhoty, milá Marie?“ Marie spřáhla ruce a obrátila oči k nebi. „ Vidět to tak vaše paní matka.“ „Slušně vychovaná mladá dáma se nemůže prohánět po plantážích v kalhotech jako nejaká divoženka.“ „Taková ostuda.“ „Krásná mladá dáma jako vaše sestra má být ozdobou společnosti.“ Vidět jí takhle lord Black, no hrůza.“ hořekovala Marie. „Mohu tě ujistit, že Christopher by byl ze srdce rád, vidět jí opět veselou a šťastnou. Sama víš nejlépe jak špatně nesla smrt rodičů. Měla by jsi být vděčná za takovou změnu.“ Pane Danieli já jsem šťastná, jen mám obavy. Každá ráno zmizí, večer se vrátí špinavá a hladová. Jen co sní večeři usne jako špalek. Má určitě zase něco zalubem.“ „Na to já mám nos.“ řekla a dotkla se špičky nosu. Daniel se pro sebe usmál. Vědět co tvá paní zamýšlí, By tě přivedlo do hrobu Marie.
Letěla na hřbeťe své věrné Bouře. Krásné zvíře černé jako noc, silné a temperamentní jako ona. Lady Adriena za uplynulé dva roky vykvetla do krásy. Dětské rysy přešly do smyslných ženských křivek. Vlasy rudé jako oheně spletené do tlustého copu. Pro dnešní den si oblékla světle hnědé jelenicové kalhoty, volnou bílou košili a vestu ladící ke kalhotám, na nohou měla vysoké jezdecké holínky. Na cestě byla téměř hodinu, míjela plantáže patřící k jejich panství, plné pracujících dělníků a sběračů. Daleké i blízké vesnice plné smějících se dětí. Projela lesem a blížila se k zátoce ukryté za skalnatým útesem. Po pevnině bylo obtížné jí najít a po moři uplně nemožné pokud neznáte přesnou polohu. V té zátoce se ukrývalo její tajemství. Malá třísněžňová fregata patřící k otcově flotyle o které si všichni mysleli, že už několik měsíců leží na dně moře. Vymyslela to chytře, loď odplula s nákladem střelného prachu a zbraní. Nikdy však nedorazila do cíle své plavby. Jen posádka, kterou sama vybrala věděla, že je na palubě i ona, skryta v podpalubí. Je to už skoro půl roku co se s posátkou a místními řemeslníky dala do přestavby obchodní lodě Oddaná na bojovou fregatu Pomsta.
Vstříct jí přiběhl houževnatý mladík s plavými vlasy a chlapeckým úsměvem. „Zdravím tě Michaeli, jak jste pokročili?“ „Jsme téměř hotovi, plachty vyměněny, trup natřený, zásoby střelného prachu uloženy v podpalubí.“ „Skvělá práce Michaeli.“ „Mám překvapení, už je hotová.“ řekl Michael potěřeně. Adrianiny oči se rozzářili nekončící radostí. „Ukaš mi jí.“ chytila ho za ruku a vyrazila směrem k dílnám. „Nemůžu se dočkat až jí uvidím, vím že jsou nejlepší řezbáři v okolí, ale stejně jsem zvědavá.“ říkala při běhu Adriena. „Ukaš mi jí.“ „Jak si má paní přeje.“řekl škádlívě Michael. „Nech si toho s tou paní, jsi můj nejlepší přítel.“ napomínala ho. „Za pár dní vyplujeme, ty budeš povýšen na prvního důstojníka.“ „Začni si zvykat a oslovuj mě kapitáne.“ řekla a dloubla ho loktem do žeber až zakopl a stáhl jí s sebou.Dopadli na bílí písek a smáli se jako malé děti. Michael vstal a podal jí ruku. Přijala jí a všimla si jeho smutného výrazu. „ Co tě trápí?“ řekla a pohladila ho po ustarané tváři. „Bude to nebezpečné.“ „Opravdu chceš jet ty?“ „Daniel může jet místo tebe.“ Zakroutila hlavou.“Daniel musí dohlédnout na rodinný podnik, poslední dobou jsme ztratili mnoho lodí, nemůže teď odjet.“ „Navíc není tak dobrý šermíř a stratég jako já.“ „S tím musím souhlasit.“ reagoval Michael. Zastavila a podívala se mu do očí. „Vím, že to bude těžké, ale nemám strach.“ „Mám nejlepší posádku na světě.“ řekla a usmála se na něj. Věnoval jí lehký úsměv a dodal. „A mi máme nejkrásnějšího kapitána s rychlou šavlí.“ „Jak si budeš říkat?“ „Ještě nevím, musím si to pořádně promyslet.“
V tesařské dílně na ně čekal Pedro Chuarez. „Lady Adrieno, rád vás vidím.“ „Já vás taky Pedro.“ „Kde je?“ zeptala se nedočkavě. „Pojďtě za mnou, chlapi jí odnesly ke molu. V písku na plátně ležela nádherná příďová figurýna. Adriena úžasem zatajila dech. Jemné ženské rysy obličeje podtrhovaly zvlněné dlouhé vlasy vyřezaní tak, aby vypadaly jako rozfoukané větrem. Na nahé hrudi se dmula velká ňadra a místo nohou měla rybí ocas stočený ke straně. Mořská pana jako symbol volnosti. Upevněná na přídi bude každého varovat, že pomsta je nejhorší z rukou krásné ženy. „Pedro je překrásná, svou odměnu si zasloužíte.“ Vytáhla s kapsy měšec a podala mu jej. „Kapitáne, nechci vaše peníze.“ „Jestli mě chcete za mou práci odměnit, chtěl bych se stát členem posádky. Se šavlí zacházet umím a pro tesaře se na lodi najde vždy nějaká práce.“ Usmála se „ Bude mi ctí pane Chuarezi mít v posádce tak zručného muže jako jste vy. Vítejte na palubě.“ „ Omluvte mě kapitáne jdu si zbalit své nářadí.“ uklonil se a odešel. „Kdy chceš vyplout? „Do tří dnů, když bude příznivý vítr.“ přikývl „Připravím posádku k vyplutí.“ „Oznam to všem kdo poplují s ními na Renegen Cay. Řekla „Spolehni se, vše bude připraveno.“ „Už to ví Daniel?“ „Řeknu mu to dnes večer. Měl spoustu práce, přepadli nám další loď.“ „Někdo s tím musí něco udělat, řádí čím dál hůř.“ Uličnicky se usmála a v očí se jí roztančil plamen odhodlání. „To mám v úmyslu.“
Na Glendwood Hall se podávala večeře. Daniel s Adrianou si nechali prostřít v salonku, kde měli soukromí. „Jak jste pokročili? Zeptal se Daniel. „Vše je připraveno, za tři dny vyplujeme. Řekla Adriena a upila víno. Daniel si jí chvíli prohlížel. „Měl bych jet já, je to moc nebezpečné.“ „Marie měla pravdu, jsi krásná mladá dáma měla by jsi být ozdobou místní smetánky.“ Hlasitě se rozesmála.“Bratříčku, víš že bych radši umřela nudou než se účastnit těch jejich společenských dýchánků.“ „Musíš tu zůstat, rodinný podnik tě potřebuje.“ „Jsi stejně zkušená ve vedení obchodní společnosti jako já. S tvým důvtipem a inteligencí by byl podnik v dobrých rukou.“ Podívala se na nej. „ Danieli, na tohle nemáš povahu,tady ti bude lépe.“ „To vím, ale stejně nebudu klidně spát.“ Položila mu svou rku na jeho. „Budu v pořádku, Seňor Ramiréz jede se mnou, Michael, Ngua a spoustu dalších schopných mužů, kterým věřím.“ Daniel si povzdechl. „Stejně tě žádné věc na světě nepřesvěčí.“
„Co řeknem Marii a ostatním?“ „Že jsem jela na ostrov St. Domingo s místním kaplanem a skupinou dobrovolníků pomáhat lidem, kteří utrpěli po střetu s piráty.“ „Zas tak velká lež to nebude.“ „Na ostrov opravdu plujem, na palubě budou dobrovolníci a budem pomáhat lidem přepadeným piráty.“ „Nikdy jsem o tvé chytrosti nepochyboval, ale takhle důmyslnou lest bych nečekal.“ řekl pochvalně Daniel. „Co mám říct Christopherovi až se vrátí?“ „Jestli se vrátí.“ odfrkla Adriena. „Dobrá jestli se vrátí?“ „To co všem ostatním.“ Zatvářil se pochybovačně. „Nebylo by lepší říct mu pravdu.“ Vytřeštila oči. „Slib mi na památku našich rodičů, že mu neřekneš ani slovo.“ „No tak dobrá, slibuji.“ Trochu se uklidnila. Daniel pozvedl pohár k přípitku. „Tak na šťastnou plavbu.“ „Na klidné moře a příznivý vítr.“ dodala Adriena.
Někde v Karibiku
1697
„Piráti!“ křičel kluk ze strážního koše.
„Dalekohled!“ rozkázal Daniel a otočil se na prvního důstojníka.
“Zatraceně.“
„Pane Simonsi, všichni na svá místa.“
„Rozkaz kapitáne“ zasalutoval první důstojník a zmizel ze zádě.
Dorazil Christopher. „Problém?“
„Jestli útočícím pirátům říkaš problém, tak ano, máme problém“
Podal mu dalekohled.
„Je to jen šalupa. Je nás mnohem víc a máme i víc děl“ řekl optimisticky.
„Naše posátka je sice početnější, ale nejsou to žádní bojovníci, jestli se dostanou na palubu, nemáme šanci.“
„Tak musíme udělat všechno pro to, aby se na palubu nedostali“ řekl Christopher.
Daniel odstoupil od kormidla.
„Je to tvoje.“ Christopher převzal kormidlo.
Daniel popošel k zábradlí. „Pánové, předávám velení Lordu Blackovi.“
„Rozkaz kapitáne!“ posádka bez dalších otázek byla k ruce Christophrovi a jeho vojenským dovednostem.
„Napnout plachty!“
„Připravit k palbě!“
Sám se ujal kormidla a začel loď otáčet k levoboku, aby získaly výhodnější palebnou pozici.
Danielova fregata „Spravedlivá“ je jedna z největších obchodních lodí plavících se přes Karibské moře. V žádném střetu s piráty neutrpěla větší škody, to Christpoher dobře věděl. Málo která pirátská loď se může rovnat 80 dělů na její palubě. Spravedlivá se otočila levobokem k připlouvající pirátské lodi.
„Zkasat hlavní plachty“ posátka pobíhala po palubě,aby co nejlépe vyplnila příkazy. Jak je tak Christopher pozoroval, pochopil jak to Daniel myslel. Byli to dobří chlapi, ale naprosto jim chyběla disciplína, pobíhali po palubě jeden přes druhého jako zmatení králíci. Všechny rozkazy sice splnili bez nejmenší chybičky, ale v boji muže proti muži moc velké vyhlídky nemají.
„Počkejte až budou na dostřel!“
„Palte!“ Paluba se otřásla, naplnily jí oblaky hustého bílého kouře, nebylo vidět ani na krok.
Muži u děl znovu nabíly. Kouř se zvedl, pirátská loď zaujala bojové postavení. Ozvaly se rány. Spravedlivá se zhoupla po náporem dlových koulí.Všichni byli zaměstnáni bojem. Spravedlivá vypálila další salvu, zasáhla stěžeň pirátské lodi.Námořníci začali jásat, ale zdalaka to nebyl konec. Nikdo z posátky si nevšiml druhé pirátské lodě, která se blížila od pravoboku.
„Kapitáne, loď na pra...“ mladík nestihl dokončit větu.S kulkou v prsou,přepadl přes strážní koš a zřítil se do nemilosrdných hlubin moře. V tu chvíli se za zábradlí Spravedlivé zahákl první hák. Na palubu vtrhli piráti z druhé lodi. Pustili se do překvapených námořníku. Ozval se tříštivý zvuk, pirátům se povedlo zasýhnout kormidlo Spravedlivé. Christopher pustil kormidlo a postavil se vedle Daniela, který třímal v ruce šavli.
„Teď už máme hodně velký problém.“ řekl Christpoher.
„Kdo zabije víc pirátu, zvítězil“ křikl Daniel na kterého se vrhli dva špinavý fousatí piráti. Kov třeskl o kov. Christopher už neměl čas odpovědět, vrhl se na něj mohutný pirát se skaženými zuby. Pod udery Christophrovi zbraně padal jeden pirát za druhým. Daniel si také vedl dobře, ale proti takové přesila neměli moc velké šance. Jejich posátka byla buď mrtvá, zraněná nebo v bezvedomí. U Danielovi hlavy cvakl kohoutek. Vytáhl meč s hrudě piráta, kterého zrovna zabil. Pomalu se narovnal. Stál před ním vysoký pirát s zrzavími vlasy a plnovousem. Zašklebyl se na něj a Daniel musel o krok ustoupit přet náporem smradu.
„To už by stačilo vzácnej pane.“ řekl pirát.
„Váš přítel zabil už hodně mejch chlapů, jestli ho chcete ještě chvíli vidět živýho, řekněte mu ať vodhodí tu šavli a vzdá se.Nebo mu tady Billy udělá fajnovou dírku do toho fešáckýho zadku .“
Daniel pomalu přikývl. Hromotluk s holou hlavou mířil na Christophrova záda.
„Chrietophre!“ „Christophre!“
Slyšel jak ho Daniel volá, propíchl dalšího piráta a otočil se měrem odkut volání přišlo.Na palubě se rozhostilo hrobové ticho. „Vzdej se.“ žádal Daniel
„Nechají nás naživu, zatím.“
Riskovat svůj život mu nikdy nedělalo moc starostí. Bylo jich moc, nemohl vyhrát aniž by ohrozil Daniela. Jestli nejsou hloupí budou za ně požadovat výkupné. Napadlo Christophra. Šavle zazvonila o dřevěnou podlahu pod jeho nohama. Shluklo se okolo něj pět pirátů. Odebrali mu ostatní zbraně a svázali mu ruce za záda.
„Takhle už je to lepší.“ Zasmál se pirát.
„Říkaj mi Krvavej Jack a támhle to je můj brácha Krvavej Dony, ukázal na stejně zrzavého piráta na zábradlí, skočil na palubu z druhé pirátské lodě, která mezi tím přirazila k jejich levoboku. Byl mlatší a neměl vousy, o příbuzenském vztahu však nebyl pochyb.
„Kdo ste vy, panáčku?“ Zabodl prst do Danielovi hrudi.
„Jsem lord Daniel Glendwood, tahle loď mi patří.
„Omyl, teď patří mě.“ křikl výsměšně Jack
Udělal krok stranou a stanul před Christophrem.
„Ty seš kdo?“
„Christopher Black lord z Bristhilu.“ Jack si promnul vousy na bradě.
„Vo tobě už jsem slyšel,jen už si nepamatuju,vo co šlo.“ „Hej, Dony!“ „Nevíš vo co šlo, když se bavili chlapi vo tomdle lordovi?
„Nemám páru, proč?“ odsekl Dony
„Jen přemejšlim,určitě sem to méno slyšel.“
„Zatraceně Jacku, nemáme čas, jestli nás tu chytne, je po nás.“
„Musíme vypadnout.Hned!.“
„No jo, přivažte je ke stěžni. Mrtvejma nakrmte ryby. Posádku zavřete do podpalubí.“
„Rozkaz Jacku“ zařvali piráti a rozprchli se po své práci.
Christophra s Danielem přivázali k hlavnímu stěžní.
„O kom myslíš, že to mluvili?“ ptal se Daniel
„Nevím, ale jedno vím jistě,jakmile se o něm zmínili, všichni měli v očích strach.“
„Naše situace se tím, ale nemění.“
„Loď na obzoru“ křikl pirát, který zaujal místo ve strážním koši.
„Kdo?“ ptal se Dony
„Malá fregata.“
„Vlajka?“ kříkl Jack.
„Je daleko.“
„Zatraceně!“ zaklel Jack
Loď se rychle přibližovala.Na stěžni se ve větru zatřepotala pirátská vlajka.
„Od těhle se nám moc pomoci nedostane.“ vzdychl Daniel
Jack vyškubl dalekohle z ruky podsaditého, šedivého mužíčka.
„Zatraceně, já tu ženskou nenávidím!“ zařval a plivl na podlahu.
Christopher si vyměnil pohled s Danielem. „Ženskou?“ řekli oba současně naproto užasle.
Dony se začal řechtat na celé kolo.
„Musíte bejt panáčkové z daleka, když ste eště neslyšeli vo pirátský královně.“
„Zavři klapačku Dony!“ seřval ho Jack.
„Připrav chlapy, nemáme čas vodtáhnout jejich loď. Musíme bojovat.“
Obě posátky se přesunuli na Spravedlivou.
„Jsme poškozený, Růže nás dostihne i za normálních okolností, má rychlejší loď.“ vysvětloval Dony zajatcům.
Pomsta se stále přibližovala, třístěžňová fregata s bílíma plachtama, natřená tmavým lakem s krvavě rudou mozajkou kolem střílen a na bokách. Pod rovným kýlem se tyčila majestátní figurýna mořské panny.
Na hlavním stežni se ve větru třepotala černá vlajka s bílou šavlí křížící se s rudou růží.
Přirazila k pravoboku pirátské lodě, zazněli výstřeli a piráti na Spravedlivé padali pod náporem kulek k zemi. S bojovím křikem se na ně vrhla posátka Pomsty. Paluba se hemžila bojujícími piráty. Nebylo težké nově příchozí rozeznat, všichni byly čistě oblečení a umytí. To se o posádkách krvavých bratrů, říct nedalo.Nově příchozí vítězili a dostávali loď pod svou kontrolu.
Michael si klestil cestu k zajatcům doprovázem mohutným černochem s potetovanou hrudí.
„Pánové,dovolte abych se představil jsem Michael Cortéz a můj společník je Ngua.
Vytáhl z opasku díku a přeřezal pouta.
„Čemu vděčíme za vaší pomoc?“ ptal se podezíravě Christopher.
„Kapitán si vyžádal vaší přítomnost na palubě, pane.“ odpověděl Michael
„Nemusíte se ničeho obávat, jste jeho hosté.“
„Mám na palubě důležitý náklad, musím ho dopravit sestře, očekává mě.“ řekl Daniel
„Vaše loď bude zanedlouho pod naší kontrolou, odtáhneme vás na Revengen Cay. Přikývl.
“Děkuji.“
„Co je Revengen Cay“ ptal se Christopher.
Odpověděl mu Daniel
„ Revengen Cay je malý ostrov severně od Haiti. Je to jeden z nejbezpečnějších přístavů kde se dá vyjednávat s piráty o výkupném.
„Pár svých lodí už jsem tam dostal zpět, samozřejmě za odpovídající částku.“
Nebyl čas na další otázky, piráti si všimli, že osvobodili zajatce a vrhlí se na ně. Michael s Nguou se do nich pustili,Daniel sebral jednomu z padlích pirátlů šavli a postavil se po boku Michaela. Christopher vytáhl s Michaelova opasku díku, odřízl lano a zhoupl se na druhou stranu paluby. Mladík sotva dospělý čelil přesila čtyř pirátů. Christopher odzbrojil jednoho z nich, vzal si jeho šavli a postavil se před hocha. Mezi piráty byl i Dony. Christopher jedním máchnutím šavle prořízl jeho hrdlo. Dony se sesunul na palubu.
„Né!“ zařval Jack a dral se davem směrem k bratrovi. Padl na kolena a objal bratrovo bezvládné tělo. Po ušmudlané tváři si razily cestu slzy. Jemně položil bratrovo tělo na palubu, zvedl se na nohy, vytáhl z opasku pistoli. Rozhlédl se, na pravoboku našel koho hledal. Christipher bojoval s dalšími dvěma piráty. Oba zabil,otočil se za známím zvukem. Díval se do hlavně Jackovi pistole. „Za tohle mi zaplatíš Blacku!“ řval vztekle.
Než stačil Christopher zareagovat prořízl vzduch malý nožík, který se zabodl do Jackovi ruky, pistole dopadla na palubu. Oba se podívali směrem k ráhnoví. Stála tam štíhlá postava v černém. Kolem hlavy a těla jí vlály dlouhe rudé vlasy.
„Varovala jsem tě, ty starej mizero, aby ses držel co nejdál!“ Tón jejího hlesu mrazil až do morku kostí.
„Dnes zemřeš Jacku.“
Její posádka vyřídila ostatní piráty, jen pár jich zůstalo naživu. Ngua,pan Ramiréz a několik členů posátky je odváděli na palubu Pomsty. Daniel se postavil vedle Christophra.
„Tváříš se jako by jsi viděl ducha.“ řekl škádlivě.
„ Na ducha vypadá až moc živě.“ odpověděl Christopher s pohledem upřeným na ženu v černém.
„Pane Cortezi, dejte Jackovi svou zbraň.“ křikla dolů
Michael hodil šavli k Jackovým nohám.
„Dám ti poslední šanci za tvůj mizernej život bojovat.“ řekla a skočila dolů, chytla se lana a dopadla měkce na palubu několik stop od Jacka. V odpoledním slunci se zalesklo ostří její šavle.Christopher udělal krok směrem k ní, Michael ho však zadržel.
„Stůjte pane, tohle je mezi kapitánem a Jackem?“
Daniel položil ruku příteli na rameno.
„Nechceš přece našeho hostitele urazit?“ pronesl pobaveně. Christopher si povzdechl, složil ruce na prsou a pozoroval souboj.
Jack uchopil zbraň do zdravé ruky a postavil se proti ní.
„Krásko, ani nevíš jak rád tě vidím.“ řekl Jack přehnaně sladce.
„Jacku, jsi špinavej mizera.Za hulupáka jsm tě, ale nikdy neměla.“ Zlostně se zasmála.
„Až do dnes.“
Začeli kroužit po palubě. Ocel třeskla až vylétli jiskry. Členové posátky se začali scházet okolo bojující dvojice.
„Co sis myslel?“ křikla mezi výpady.
„Neměli jste nejmenší šanci, věděl jsi to ty i Dony.“
Jack se rozesmál „Měli jsme šanci, byli jsme dvě lodě proti jedné.Pomsta je sice rychlejší než naše šalupy, ale měli jsme moment překvapení.Všechno vycházelo do doby, než si tady ten panák začal hrát na hrdinu.“ ukázal špičkou šavle na Christophra s neskrývaným vstekem.
„Čekal jste, že se nechám zajmout bez boje?“ sarkasticky odpověděl Christopher.
„Ničho co je mé se nevzdám bez boje!“
Adriana, překvapeně zalapala po dech, rychle se však vzpamatovala, naštěstí se jejího zaváhaní nikdo nevšiml. To není možné, vrátil se. V hlavě jí vířila ta důvěrně známá slova, které jí řekl před lety na útesech. Ničeho co je mé se nevzdám bez boje. Christopher Black. Připadalo jí na něm něco povědomého, hned jak ho zahlédla na palubě. Jeho plynulý pohyb v boji. Reflexy rychlejší než si pamatovala, avšak stále stejně elegantní. Plavé vlasy o odstín světlejší než tenkrát, sahající po ramena svázané černou sametkou. Neposlušný pramen, krerý mu spadal do obličeje jako ten večer. Ten večer, kdy jí požádal o ruku.
Na poslední chvíli odrazila výpad Jackovi šavle. Už jí ten mizera unavoval. Zvedla šavli k výpadu, udělala krok dopředu, šavle o sebe zazvonily, Jackova šavle se zlomila a vypadla mu z třesoucí se ruky. Nevěřícně zíral střídavě na svojí ruku a šavli ležící na palubě. Na hrdle ucítil chladný kov, zavřel oči. Posledním zvuk, který slyšel byl ševel mořského větru, kterým prolétla její šavle.
Ostří Adrieniny šavle oddělilo hlavu od těle. To byl konec řádění Krvavého Jacka.
Ze všech stran se ozývaly výkřiky posádky.
„Sláva kapitánovi!“
„Ať žije kapitán!“
Pozvedla ruku. „Klidek hoši.“
Pomalu se otočila, zkoumavý pohled Christpohrových modrých očí byl posledním důkazem, že se její snoubenec opravdu vrátil. Už se chystal něco říct, ale Daniel ho dloubnutím do žeber a neznatelným pohybem hlavy zarazil.
Měřil si Adrienu od hlavy k patě. Je ještě krásnější než si ji pamatoval. V odpoledním slunci její vlasy září jako ohnivá hříva. Dlouhé nohy, ve vysokých botách, oblé boky zvýrazněné černými přiléhavými kalhotami. Červená košile s volnými rukávy, podtrhávala krásu jejích vlasů. Černý kožená korzet obepínající její štíhlý pas a zdůrazňující bujné křivky poprsí. Za opaskem měla dvě pistole a pouzdro ze šavlí, zlatem vykládaná dýka vykukovala z její levé boty. Stála tu hrdá a nezlomná jako Valkýra z dávných legend. Nikdy v životě na ní nemohl být víc pyšný, a zároveň pocitoval tavový vztek. Jeho budoucí žena se stala pirátem,ba co víc, pirátskou královnou. Nebyl si jistý koho nenávidí víc jestli jí, nebo Daniela.Vybavila se mu Danielova slova. Moje sestra se stará o lidi strádající po unosu pirátů.Odjela na ostrov se skupinou dobrovolníků a místním farářem. Odtrhl pohled od Adrieny a výhružně se podíval na přítele.
„Nemohl jsem ti to říct, slíbil jsem to.“ odpověděl omluvně Daniel na otázku,kterou vyčetl z Christophrovi kamené tváře.
Adriena popošla k nim.
„Pánové dovolte, abych se představila.Ohnivá růže k vaším službám.Moji muži vás doprovodí do kajuty, mám ještě nějakou práci, promluvíme si později. Jste mími hosty,ale dokud znovu nevyplujem,zůstanete pod zámkem. Toto opatření je výhradně pro vaší bezpečnost, nikdo nebubude mít čas, aby vám dělal chůvu.“ mile se na oba usmála.
„Nguo, doprovoď pány do kajuty.“ Otočila se a odcházela.
„Promiňte kapitáne?“ Christopher si nemohl pomoct, chtěl jí potrápit. Zastavila a ohlédla se. „Ano?“ vnitřní hlas jí varoval
„Pokud by jste byla tak laskavá a vrátila nám zbraně, žádnou chůvu by jsme nepotřebovali.“
„Vaše troufalost mě udivuje, pane?“
„Black, Lord Christopher Black“ odpověděl, čekal že jí zažene do kouta. Rozesmála se, tuhle hru mohou hrát i dva,nehodlala se vzdát tak snadno.
„Jistě že, lord Black, slyšela jsem o vás, vaše vojenská kariera a oddaná služba králi Jakubovi II. je vskutku ohromující.Jste jeden z nejlepších šermířu Anglie.“ Vyzívavě se na něj podívala.
„Co mi zaručí, že svojí zbraň nepoužijete proti mě, nebo mím mužům?“ Teď byla řada na Christophrovi vrátit úder.
„Madam, máte obavy z jediného muže, když vám je k službám celá posátka?“
„Mylorde, za vás a vašeho společníka dostanu slušně zaplaceno, byla by škoda ukončit váš život při pokusu o útěk.“ věnovala mu milý úsměv.
„Teď mě omluvte,čas běží.“ odcházela.
„Máte mé slovo gentlemana, že se nepokusíme uprchnout ani jinak ohrozit vás nebo vaší posádku.“ To bylo to poslední co očekávala. Nevěřícně se otočila.
„Dáváte své slovo pirátovi?“ Zakroutel hlavou, koutky mu zvedl nepatrný úsměv.
„Né madam, vám!“
Poznal mě, i po těch letech co jsme se neviděli.
„Dobrá, ale mám podmínku?“
„Co by to mělo být, má paní?“
„Doprovodí vás dva mí muži, a budete dělat co se vám řekne, je to jasné?“
„Naprosto kapitáne!“ zasalutoval Christopher a uklonil se.
„Michaeli, vezmi si pár chlapů a prohledejte Donyho loď, vezměte všechno co se dá použít. „ Rozkaz kapitáne!“ křikl odbíhající Michael.
„A Michaeli až budete hotoví pošlete jí ke dnu.“ kývl a šel po své práci.
„Nguo, doprovodíš pány.
„Ano, kapitáne.“
„Vraťte jim zbraně.“
Bez nejmenších otázek Ngua podal Christophrovi a Danielovi šavle. Adriena se rozhlédla po palubě, na přídi našla koho hledala.
„Senore“ křikla. Starší muž s černým šátkem na hlavě, přispěchal na záď. Na sobě měl kožené kalhoty a vysoké boty, na bronzové hrudi měl jen dva pásy do kříže, které tvořily pouzdra dvoum šavlím na zádech.
„Kapitáne!“
„Senore Ramirézi, ujměte se s Nguou našich hostů,vezměte je na jackovu loď, přeneste zásoby, zbraně a všechno co se bude hodit.“
„Ano, madam.“
Oba se otočili k hostům.
„Pánové,senor Ramirés, je jeden z mích nejspolehlivějších mužů,jeho šermířské umění je proslavené po celém Karibiku. Bude vám k službám.“
Pokývla jim a rozběhle se k zábradlí na pravoboku. Vyskočila,odrazila se rukama o zábradlí a elegantním saltem přistála na palubě Jackovi lodi. Ani se neohlédla a vešla do podpalubí.
„Pánové, následujte mě.“ řekl senor a odvedl je do nakladního prostoru na Jackově lodi.
Všechno bylo přeloženo na Pomstu. Námořníci byli na svých místech, Spravedlivá byla přivázána k zádi Pomsty. Adriena stála u kormidla a rozdávala příkazy.
„Michaeli vezmi s sebou deset mužů na Spravedlivou, vracíme se domů.“
„Pane Chuarezi,převezměte kormidlo, kurs na Reneger Cay.“ rozdávala rozkyzy.
Christopher s Danielem čekali v důstojnické kajutě. Daniel odpočíval na lůžku s rukama složenýma za hlavou. Christopher pochodoval po kajutě jako lev v kleci, ticho narušovali jen jeho kroky na dřevěné podlaze a vrzání lodi.
„Jak jsi jí to jen mohl dovolit?To jsi jí mohle rovnou zastřelit.“ vztekle řval Christopher.
„Slíbil jsem, že budeme vždy držet při sobě, nemohl jsem jí zradit.“
Christopher dvěma dlouhými kroky překonál vzdálenost k posteli, chytil Daniela za kabát a vytáhl na nohy. Viděl rudě, napřáhl pravou ruku a chystal se Daniela praštit.
“Posluš si, jestli ti to udělá dobře.“ lhostejně reagoval Daniel. Christophruv hněv se pomalu začínal vytrácet, pustil ho a nechal ruce klasnout. Hodil sebou na postel a promnul si spánky.
„Necháš mě vysvětlit jak k tomuhle všemu došlo?“ zeptal se Daniel a sedl si do nohou postele. „Hmm,jsem nedočkavostí bez sebe.“ V Christophově hlase se odrážel krutý sarkazmus.
„Tak poslouchej.“
„Pár dní po tom co jsi odjel z Glendwood Hall zpátky do Londýna přišla Adriena za mnou do pracovny. Zeptala se mě jestli jsem ochoten jí podpořit v plánu jak pomstít smrt našich rodičů. Chvíli jsem přemýšlel co mám dělat, kdybych jí řekl, že né, ztratil bych jí uplně.Jediné co jí zbylo bylo odhodlání. Souhlasil jsem, že udělám vše pro to abych jí pomohl. Tím slibem jsem zažehl malý plamínek, který se postupem času rozhořel v oheň. Asi půl roku na to za mnou přišla.Řekla mi,abych se na nic neptal a vypravil „Oddanou“ s nákladem střelného prachu a zbraní na cestu. Dala mi seznam lidí z kterých mám sestavit posátku. Připadalo mi to zvláštní, ale udělal jsem to. Oddaná vyplula, za tři týdny přišla zpráva z cílového přístavu, že loď nedorazila. Jelikož už se nám párkrát stalo, že nám piráti zajali pár loďí čekal jsem na zprávy s žádostí o výkupné. Uplinul měsíc, zprávy o výkupné nikde. Adriena začala pookřávat, den ode dne byla veselejší, ale také unavenější.Jednou večer za mnou přišl Marie, měla obavy o mou sestru. Každé ráno hned po snídani si nechala osedlat Bouři a odjela. Vracela se pozdě večer, vyčerpaná a špinavá.“
Christopher se opřel zády o stěnu a vytáhl z vnitřní kapsy kabáku slabý doutník, druhý nabídl Danielovi. Na stole stála lahev portského a dvě sklenky, Daniel vstal, došel ke stolu,vzal sklenky a sedl si naproti Christophrovi, podal mu sklenku s portským. Nalil víno i do své sklenice, zapálil si doutník a pokračoval.
„Takhle to chodilo každý den.Vesničané si povídali o řemeslnících, kteří jednoho dne odešli a už se nevrátili. Začal jsem se vyptácat sousedů a známích, všechny nevysvětlitelné zmizení, měli stejný průběh. Den před zmizením byla u všech viděna osoba v černém s kloboukem na šedém koni. Nikdo tu osobu neznal, ale našli se tací, co viděli jak odjíždí po pobřeží s ohnivou hřívou vlající za ní. Lidé začali mít strach, že si pro jejich blízké přijíždí pekelný démon, v podobě krásné ženy.“ Daniel se pousmál nad tou představou.“Když se na to podívám z jiné strany měli pravdu. Adriena je opravdu ďábelsky krásná žena, ale na místo do pekla jejich lidi odvedla do ráje.“
Christopher se zlověstně zasmál.
„Pirátská loď je podle tebe ráj?“
„Ona je nevzala na loď.“ Chritophrovo klenutí obočí vylétlo vzhůru.
„Teda né tak uplně, jednou je na loď vzala.“ nedostal žádnou odpověď tak pokračoval.
„Večer jsem jí vzal do knihovny, abych si s ní promluvil co to všechno znamená.Zeptala se mě na jedinou věc. Věříš mi?“ Věřil jsem jí tak jsem jen přikývl. Odešla. Za rozbřesku stála u mě v ložnici oblečená v hnědých kalhotech, bílé košili a kožené vestě s vlasy spletenými do dlouhého copu. Usmála se a řekla, pojď něco ti ukážu.Venku čekali osedlaní koně.Jeli jsme na sever. Asi hodinu cesty od Glendwood Hall je malá zátoka, dost špatně přístupná, ví o ní jen velmi málo lidí.Když jsme tam dojeli nevěřil jsem svým očím. U provizorního mola byla zakotvená Oddaná, ale už to nebyla uplně ona. Kolem se hemžilo přes padesát lidí, původní posátka, řemeslníci, ženy a děti z vesnice. Na pobřeží stali chatky z rákosí a dřeva. Ženy vařily na ohních, děti pobíhali okolo a hráli si. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou a zíral na fungující kolonii.“ ozvalo se zaklepání, klíč zarachotil v zámku. Ve dveřích stál chlapec s podnosem, kterého Christopher zachránil před piráty. Mohlo mu být tak sedmnáct.
„Pánové, jmenuji se Nikolas, kapitán mě posílá s večeří, omlouvá se že se k vám nepřipojí, ale je na Spravedlivé.“ Vešel dovnitř a položil podnos na stůl.
„Pokud budete něco potřebovat stačí zavolat.“ uklonil se a odcházel.
„Nikolasi?“ zavolal na něj Christopher. „Prosím pane?“
„Proč je kapitán na spravedlivé?“
„Mluví s posátkou.“
„Stalo se snda něco?“
„Né, pane, vše je v pořádku. Kapitán jim šel předložit nabídku.“
„Jakou nabídku?“ Christopher začínal být podrážděný, vůbec se mu nelíbilo jak se situace vyvyjí.Chtěl si promluvit s Adrienou co nejdřív, ale jak je vidět ona se mu za každou cenu snaží vyhnout. Nikolasovi tváře lehce zrůžověli.
„Možnost zůstat na ostrově,pane.“
„Děkuji Nikolasi, mužeš jít.“ Mladík odešel z kajuty.
Christopher s podíval na Daniela.
„Jak může zaměstnávat tvoje vlastní lidi na nějakém zatraceném ostrově.“ Daniel se usmál.
„Ten zatracený ostrov, jak mu říkaš jí patří.“ Christopher povytáhl obočí.
„V jejím věnu není ani zmínka o ostrově.“
„Otec jí ho daroval asi rok před smrí, vyhrál ho v kartách nad nějakým námořníkem“
„Ani já jsem o něm nevěděl,otec jí řekl, že je to pro ní pojistka. Christopher se zamyslel.
„Musel mít nějaký důvod. Napadlo tě někdy, že smrt tvých rodičů nebyla jen náhoda?“ Daniel zvážněl.
“O tom jsem nikdy nepřemýšlel, nebyl důvod. Piráti útočí pořád,brali jsme to jako neštěstnou náhodu.“ „Pamatuje si ten muž, co přežil, nějaké jméno, nebo alespoň něco podle čeho poznáme, kdo ten pirát byl?“
„Pokud si pamatuji tak ne.“ dával si v hlavě dohromady vzpomínky.
„Ano, už si vzpomínám, jméno si nepamatoval,ale pamatuje si jak vypadala jejich vlajka.“ Christopher na něj podezíravě pohlédl.
“Pamatuje? Myslel jsem, že už je dávno mrtví.“
„Ne, jen už nežije v Glendwood Hall.“odpověděl Daniel
„Ví někdo kde žije teď? Potřebujeme ho.“
„Dělá správce přístavu na Renenger Cay.Pomohl Adriene s vybudováním kolonie v zátoce a odjel s ní na ostrov.“
„V tom případě zůstává jediná otázka.“ Promnul si kořen nosu.
„Zjistila Adriena totožnost onoho piráta?“ Zeptal se rezignovaně. Podcenil jí, je mazanější než si myslel.
„Ne,není to tak jednoduché, nemůže nakráčet do baru v Tortuze a hned se začít vyptávat. Trvalo jí dva roky než získala patřičný rezpakt. Tortuga není zrovna klidný přístav.“
Christopher se zastavil v půli kroku, jakmile Daniel vyslovil jméno přístavu a jen nevěřícně na přítele zíral. Opět v něm vzplály plameny vzteku.
„Ona....byla.....v Tortuze?“ byl tak vzteky bez sebe, že se musel mezi každým slovem nadechnout. Daniel si uvědomil, příliš pozdě co vlastně řekl. Znal jeho vznětlivou povahu, ale na nápravu už bylo pozdě.Postavil se čelem k němu a díval se mu zpříma do očí.
„Ano! Jezdí tam pokaždé, když potřebuje informace nebo doplnit zásoby.“ Na jeho hezké tváři přistála Christophrova pravačka, zapotácel se a dosedl na postel.Hřbetem ruky si otřel krev, která se mu objevila v koutku a stále nespouštěl oči s zuřícího Christophra. Postevil se.
„Doufám, že se ti ulevilo, za další už poneseš následky.“odsekl Daniel. Chápal jeho pocity víc než si Christopher uvědomoval. Představa jeho krásené, malé, křehké sestřičky v doupěti nejotrlejších ničemů byla hrozivá. Jenže jeho sestřička už dávno není malá a křehká. Za tu dobu co jí neviděl dospěla do úžasné, temperamentní a odhodlané ženy se kteru není radno si zahrávat. Probudili se v ní Skotské kořeny jejich otce a vzpláli v dokonalém souladu s jejím temperamentem. Christopher vyrazil znovu, ale Daniel se ráně pohotově vyhnul a zasáhl Christophruv nos. Na bělostnou košili dopadly první kapky krve.
„Nechci se s tebou prát,Christophre, ale nenchám se zabít.“ řekl Daniel. Christopher si narovnal zlomený nos a došel do rohu k umyvadlu, aby si omyl krev z obličeje. Daniel mezitím popadl lahev portského, nezdržoval se naléváním a zbytek vypil přímo z láhve. Vrátil prázdnou lahev na stůl a sesunul se na zem vedle postele, opřel si hlavu a zavřel oči. Christophrovi kroky se pomalu vraceli k posteli, dosedl na zem vedle Daniela. Oba mlčeli. První ticho prolomil Daniel.
„Když mi napsala, že se v Tortuze dozvěděla dost užitečných informací měl jsem vztek sám na sebe, vzal jsem otcovo vyřezávané křeslo a rozbil jsem ho na třísky o krbovou římsu.Služebnictvo si muselo myslet,že jsem se zbláznil, vběhli za mnou do pracovny a když viděli tu spoušť rozprchli se jako hejno vrabců. Do rána jsem je neviděl a to bylo teprve poledne.“ Po další odmlce Christopher odpověděl.
“Zachoval bych se stejně, to křeslo bylo větší než ty.“ lenivě se usmál.
Daniel si opřel čelo o kolena.
„Snažil jsem se jí přesvěčit ať zůstane doma. Chtěl jsem jet sám, jen, aby byla v bezpečí.“
Zvedl hlavu a zadíval se na přítele.
„Když jsem jí dnes uviděl, stála tam v ráhnoví jako anděl pomsty, uvědomil jsem si, že musela jet Adriena.Ani za sto let by se mi nepovedlo to co jí za pouhé tři roky.“
Christopher se zahleděl do plápolajícího plamene lampy.
„Když její dopisy přestaly chodit, myslel jsem, že na mě prostě zapoměla, nebo potkala někoho s kým je šťastná, ani v nejhorších nočních můrách mě nenapadlo, že se honí po Karibiku jako pirát.“ Daniel se na Christophra překvapeně podíval.
„Tvoje dopisy přestaly chodit více než rok před tím než přestala psát tobě.Měla strach, že se ti něco stalo.Nebýt návštěvy tvého otce, myslela si to do dnes.“ Christiphrovo obočí vylétlo vzhůru.
„Můj otec vás navštívil?“ ptal se překvapeně.
„Ano, několikrát.Vozil Adrieně dárky a zprávy o tvé službě králi.“
Christophrovi přelétl přes tvář temný stín. Otec mi napsal, že odjíždí na nějaký čas do Skotsko, vyřídit nějaké staré záležitosti. Místo toho navštěvoval Glendwood Hall. Ale proč? V zátylku se mu zježily chloupky ve zlé předtuše. Danielovi nic neřekl, musí o tom přemýšlet.Podíval se na Daniela. „Jsem zvědavý na zbytek toho příběhu?“ Daniel na něj podezřívavě hleděl, tahle náhlá změna tématu nevěstila nic dobrého. Nechal to být a jen řekl.
„To by se ti hodilo, tentokrát by jsi zlomil nos ty mě.“ Christopher se rozesmál.
„Máš mé slovo,ať se dozvím cokoli, znovu tě nepraštím.“ Daniel ho měřil pohledem, věřil jeho slovu tak pokračoval.
„Vzala mě do té svojí kolonie. Michael, ten hoch co nás osvobodil se s Adrienou zná dlouhá léta, stal se jejím prvním důstojníkem. Staral se o přípravy a přestavbu lodi, když Adriena byla doma. Původní posátka se rozrostla o několik členů. Senira Ramiréze si poznal?“ Christopher přikývl. „Rozhodl se odjet s Adrienou, jeho šermířské umění je užitečné samo o sobě, ale hlavně učil šermovat zbytek posádky. Mnozí z nich nikdy nedrželi v ruce zbraň. Udělali s Adrienou pořádný kus práce, sám si je dnes viděl bojovat.
„Pak je tu Nikolas, je to syn toho námořníka co přežil z otcovi posátky. Nechtěla ho brát s sebou, měl zůstat na ostrově se zbytkem své rodiny. Jeho otec chtěl aby ho vzala s sebou, potřeboval do chlapský společnosti, doma byl s matkou a čtyřmi sestrami.“
“Je to ještě chlapec, neměl by tu být.“ Reagoval Christopher.
„Je mu sedmnáct, Adrieně byla jen o rok starší, když vyplula.“
„Ona tu taky nemá být.“ odsekl Christipher.
„Mýlíš se příteli, ona tu být má.“ usmál se Daniel. Nevšímal si Christophrova překvapeného výrazu a pokračoval.
“Zavedla mě k molu, kde posádka zrovna natírala tmavý lak. Vzala mě na palubu a ukázala přestavby, které už jsou hotové a vysvětlovala co ještě se udělat musí. Z ničeho nic se za námi objevil stín, neslyšel jsem kroky, neslyšel sem vubec nic. Otočil jsem se a uviděl šest stop a sedm palců vysokého černocha s rukama jak moje hlava.Jen jsem otevřel pusu a nezmohl se na slovo. Měl bosé nohy, volné světlé kalhoty, černý silný opasek se dvěma noži. Na hrudi měl tetování černé barvy, které kontrastovalo s hnědou barvou jeho kůže.Jeho holá hlava se leskla ve slunci, díval se na mě očima barvy tmavé čokolády. Jen jsem na něj zíram, stačila jedna rána té obrovské ruky a bylo by po mě. Adriena mi položila ruku na rameno. Nguo tohle je můj bratr Daniel. Nguo se uklonil, úsměv odhalil krásné zdravé zuby. Otočil se k Adrieně a začali se na něčem domlouvat. Nevím co čem si povídali, byl jsem plně zaměstnám pohledem na široká ramena a svalnatá záda, plné stop po bičování.“
„Všiml jsem si jich, musel hrozně trpět, některé rány se museli zastavit až o kosti.“ konstatoval Christopher. „Jak se dostal takový člověk k posátce?“
„Adriena mu zachránila život. Scháněla v přístavu informace, samozžejmě ve svém přestrojení. Slyšela rány biče, přes hlouček přihlížejících lidí neviděla co se děje. Procpala se dopředu a viděla Ngua přivázaného ke kůlu, byl téměř v bezvědomí. Záda měl rozdrásaná bičem, krvavé, rozšklebené rány byly hluboké. Musela něco udělat. Chytila konec biče, napřeženého k další ráně. Důstojník se otočil a zlostně se na ní podíval.
„Neplěť se do toho, nebo dopadneš stejně.“
„Nemám strach se zbabelce, který přiváže človeka, aby ho mohl beztrestně mlátit.“ odsekla. Důstojník se zasmál. „To není člověk, je to otrok.“
„Otrok nebo né, takhle s ním zacházet nebudeš.“
Rozesmál se ještě víc. „A kdo mi v tom zabrání?“
„Já“ řekla Adriena odhodlaně. Vytáhla nůž a přeřázla bič na vzdálenost paře. V davu se ozval šum. Lidé si šeptali mezi sebou. Důstojníkova tvář zrudla vzteky.
„To se ještě uvidí.“ odsekl, odhodil zbytek biče a vytáhl šavli.
„Rozmysli se dobře důstojníčku, pust ho a rozejdeme se v klidu.“ řekla přehnaně mile.“
„Ani mě nenapadne,se svým majetkem si mužu dělat co chci.“
Vrátila nůž na své místo, sundala plášť a klobouk. Zpod klobouku se uvolnil cop rudých vlasů sahající až k pasu. Dav vzrušeně vydechl. Důstojník nevěřícně zíral na krásku s rudými vlasy. Postavila se proti překvapenému důstojníkovy s šavlí v ruce.
„Varovala jsem vás.“ řekla, předvedla krásný elegantní výpad, na důstojníkově uniformě odletl knoflík. Podíval se na ní, zmateným pohledem. Koutky úst jí zvlnil usměv.
„Nepřestanu dokud z vás ta uniforma nespadne.Uvidíme jak dlouho důstojníček vydrží, až mu na zádech přistane první rána bičem.“
„Ty děvko, já tě naučím.Dnes v noci mi budeš zahřívat postel.“ pekelně se rozesmál. Dav si mezi sebou vzrušeně šeptal. „Víte kdo to je?.“
„Je krásná jako růže.“
„Barva jejích vlasů vypadá jak pekelný plamen.“
„S tou šavlí zachází mistrovsky.“
„Kdo to může být.“
„Nikdy jsem jí tu neviděl.“
„Ohnivá růže“ vydechl malý chlapec, který se dostal blíž.
„Takhle vzniklo její nové jméno.“ řekl Daniel Christiphrovi.
„Zvedl se z podlahy a přešel ke dveřím. Vzal za kliku, bylo zamčeno. Zavolal na Nikolase. Za chvilku zarachtal klíč a dveře se otevřeli.
„ Přejete si pane?“
„Přinesl by jsi nám něco k pití?“
„Jistě pane, přejete si ještě víno?“
Daniel se podíval na Christophera, přítel byl ponořený do vlastních myšlenek.
„Něco silnějšího, pokud je možno.“
„Kapitán má zásobu Kubánského rumu, určitě nebude vadit, když jednu lahev přinesu vám.“ „Máme i Karibský rum a Brendy.“
„Věřím dobrému vkusu vašeho kapitána.“
„Jak si přejete.“ Řekl Nikolas a odešel,dveře opět zamkl. Daniel se vrátil ke Christophrovi stále sedícímu na podlaze.
„O čem přemýšlíš?“ Zvedl oči.
„O tvé sestře.Nechal jsem jí tu, aby na mě čekala. Nechtěl jsem jí brát s sebou, aby se nedostala do nebezpečí, když pozice krále Jakuba byla tak nejistá.“ Zasmál se.
“ Byl jsem hlupák! Myslel jsem, že je křehká květinka, která potřebuje pohodlí a péči.“
„Ohnivá růže, odvážná kráska, která riskuje svůj život a pověst kvůli jiným.“
„Není to pro ní oběť, ale osvobození.“ řekl Daniel. Christopher se na něj tázavě podval.
„Od smrti rodičů nebyla tak šťastná, jako teď,možná nikdy v životě.Může být sama sebou, bez svazujících pravidel společnosti. Její posátka jí zbožňuje a lidé na ostrově jí jsou vděční za nový život. Dala jim budoucnost, kterou si zaslouží.“ Klíč zarachotil v zámku, vrátil se Nikolas. Postavil podnos na stůl.
„Vrátil se Michael, vaše posátka dostala najíst, většina zranění je ošetřena.“
„Děkuji Nikolasi.“
„Potřebujete ještě něco?“
„Né,děkuji.“
„Spím o dvě kajuty dál, kdyby jste něco potřebovali, zaklepejte na zeď, vedle spí Ngua, Michael a Senor Ramirés.
„Už se vrátil kapitán?“ zeptal se Christopher.
„Ano, je na palubě, blíží se bouře.“
Podívali se z okna, nebe bylo jasné a měsíc zářil jasným světlem.
„Na bouři to nevypadá.“ řekl Daniel.
„Kapitán cítí bouři na míle daleko, nikdy se nemílí.“ Christopher položil ruce na Nikolasova ramena.
„Přijdeš pro nás až bouře začne, pomůžeme vám na palubě.“ Nikolas si ho chvili prohlížel, pak přikývl.
„Dobře pane, příjdu pro vás.“
„Nejdřív, ale musím požádat kapitána o dovolení.“
„Samozřejmě.“ odpověděl Christopher a narovnal se. Nikolas nebyl malého vzrůstu, ale Christopher ho ještě o dobrou stopu převišoval. Rozloučil se a odešel. Daniel mezi tím odzátkoval karafu a přičichl.
„Má sesrta má opravdu vynikající vkus.“ Poznamenal a nalil zlatavou tekutinu do obou sklenek. Jednu podal Christophrovi.
„Chceš slyšet pokračování?“ zeptal se Daniel a posatil se do polstrovaného křesla u krbu. Christopher usedl naproti němu a přikývl.
„Kde jsem skončili? Už vím.“ řekl Daniel a ponořil se do vzpomínek.
„Šavle do sebe naráželi takovou silou, až létali jiskry. Důstojník bojovat uměl, ale chyběla mu vydrž. Začal se zadýchávat. Adriena ladně kroužila kolem něho, odrážela výpady a sama utoči, až na důstojníkově uniformě nazůstal jediný knoflík a z rukávů zbyly jen cáry.
„Takhle si můžeme hrát celý den.“ řekla a lenivě se opřela o kůl, ke kterému byl přivázán Ngua. Zvedla šavli a přeřízla jeho pouta, mohutné tělo se jí bezvládně sesunulo k nohám. Klekla si k němu a opřela ho zády o kůl. Koutkem oka stále sledovala udýchaného důstojníka. Ngua otevřel oči. „Anděli, já jsem v nebi.“
Adriena pomalu zakroutila hlavou a sladce se usmála.
„Nejsem anděl,a ty nejsi mrtví. Můžeš se postavit, musíme pryč.“
„Zkusím to, děvenko.“ řekl a s její pomocí pomalu vstal.
„Opři se o mě.“ nabádala ho a chytila ho kolem pasu. Pomalu vykročili směrem k jejímu koni. Davem se prodrali další dva námořníci v uniformě.
„Co se to tu děje?“ Přelétl pohledem dav, Adrienu s Nguou až spočinul pohledem na důstojníkovi. Rozběhl se k němu.
„Pane jste v pořádku?“
„Kde jste kruci byli tak dlouho?“ zařval na mladíka v uniformě, který ho vytáhl na nohy.
„To si s vámi vyřídím později. Chyťte tu děvku!“ řekl a ukázal prstem na Adrienu.
„Dokážeš stát sám?“ zeptala se.
„Děkuji, že jste se mě zastala, ale nechci, aby se vám něco stalo,nechte mě tady a utečte.“
„Na to jsem se neptala.“ řekla s vážným výrazem a tónem nepřipouštějícím odpor.
„Ano, dokážu.“ Sehla se, vytáhla díku a podala mu jí.
„Mohla by se ti hodit.“ Pustila ho a udělala krok dopředu, takže stál
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva