Elizabeth

Chtěla se smát.Chtěla dát světu najevo,že umí být šťastná.Nedokázala to.Cukala koutky úst,ale nemohla vykouzlit ani trochu toho zázračného gesta.
Houpala se na židli a oči měla zavřené.Snažila se sebevíc,ale nešlo to!
Krásné myšlenky jakoby vylétli z okna,které dávalo prostor čistému vánku zvenčí,který foukal její zkřivenou tvář.Po šťastných vzpomínkách zbyl jen prach.Snůška lží a podvodů se jí honila hlavou.
Proklínala den,kdy šla do toho domu!Litovala toho,už od první chvíle,co tam přišla.Ten pach,co jí bodl do nosu nesnášela.Smrděly tam peníze a lži.
Lidé byli nepřívětiví a od začátku se k ní chovali jak ke zvířeti.
Proklínala hodinu,kdy se dozvěděla,že jí vlastní otec prodal.
Proklínala minutu,kdy se před ní zjevil chlupatej chlap a hnusně se na ni usmál.Páchlo mu z pusy a na první pohled bylo vidět,že to co chce taky dostane.
Proklínala vteřinu,kdy z ní svlékl šaty a ona se nemohla bránit.
Proklínala celý svůj zatracený život.Život bezmoci a strachu.
Nikdy se od té doby neusmála.Pamatovala si na maminku,která ji jednou objala,a řekla,že ji uchrání.Že ji nikomu nedá!!!Tak proč tu teď nestojí při ní a neobejme ji?Proč šla za tím andělem,který ji podal ruku?
Tyhle vzpomínky se jí z hlavy nesmazaly.Chtěla strašně moc,ale pořád viděla ten mámy pohled.Ona to musí zvládnout!Musí!Chce ukázat světu,že není slabá.
Zavrzaly dveře.Přišel zákazník…