Proč vlastně...?

Jo, proč vlastně on? Tuhle otázku si položila už asi milionkrát a stále nenacházela odpověď. Vždyť...co na něm bylo? Byl tak sebestředný! Tak hrozně moc bezohledný a tvrdohlavý a líný a zlý! Nechal se obskakovat okolím, místo aby občas taky hnul prstem. Když neměl náladu, ubližoval všem kolem. A stejně...bylo to prostě on. Nešlo ho nemít rád, nešlo ho nepotřebovat. A když na to došlo, nešlo ho nelíbat.
Když přišla do parku, seděl tiše na lavičce a vyfukoval kouř jako obvykle. Horšího kuřáka neznala, a kuřáky všeobecně nenáviděla. Smrděli. On taky. Ale co? Párkrát se dokonce přistihla jak nasává pach cigaret, protože jí připomínal jeho. A všechny vzpomínky...Strnule zíral někam do dálky a ona uvažovala, zda s ním vlastně chce mluvit, teď a tady. Pohnul hlavou. Pomalu se otočil a jejich oči se střetly. Projela jí vlna vzrušení jako vždycky. Vždycky mezi nimi bylo něco nepopsatelného. Vždycky tu bylo "TO" něco, co nedokázali popsat slovy. Od samého začátku.
"Ehm..." odkašlal si a nic neříkal, jen hleděl. Přisedla si k němu a mlčela dokud neprolomil ticho. "Měli...měli bychom si promluvit...hm?" řekl tím svým hlasem, který v ní vyvolával snad agresi, snad touhu po něm. Slyšela ho šeptat její jméno, slyšela ho říkat všechny ty věci, které se tak dobře poslouchají v takové ty večery, ovšem když v sobě máte chlast. A nepřemýšlíte jak hrozné následky ty večery mají."Jo...to asi měli." odpověděla tiše. Připadalo jí to vlastně docela směšné, odpovídat. Věděli to oba, stále bylo co řešit, nešlo to všechno jen tak vymazat. "Tak...zůstaneme tady, nebo se přesuneme někam do chládku?" optal se a ona musela souhlasit s druhou možností, bylo léto a slunce nepřetržitě pařilo na jejich hlavy.
Pomalu procházeli městem, jako dva lidé, kteří se právě seznámili, nebo kteří nejsou úplně v pořádku. Zapadli do prvního baru na který narazili a objednali si jako obvykle. Prvních pár minut bylo skoro nesnesitelných. Seděli naproti sobě, sem tam se jejich oči nervozně střetly, sem tam někdo z nich utrousil ubohou poznámku třeba o škole nebo o kamarádech a oba jen čekali na to, až budou trochu opilí aby mohli otevřeně mluvit. Po pár kouscích to přišlo.Mluvili a mluvili, snažili se vyřešit všechny ty věci, které se staly, aby znovu a znovu zjišťovali, že ty věci, které se jim napůl tak moc příčily, ale napůl je tak moc přitahovaly, vyřešit nejdou. Chtěli je dělat oba. Chtěli, ale něco jim pořád říkalo, jak moc špatné to je.
Jeho ruka se lehce dotkla té její, položené na stole. Vlna vzrušení na sebe jako obvykle nenechala dlouho čekat. Už zase, zase ji to k němu tak moc přitahovalo, byl jako magnet. "Proč...Co na něm je...?" ptala se v duchu sama sebe. Chtěla znovu políbit jeho rty, hladit ho přitom ve vlasech...Chtěla znovu cítit jeho ruku zabořenou ve svých vlasech...Chtěla aby jí byl zase tak moc blízko.A on? Jo, chtěl to ještě víc než ona. Všechny tyhle věci se staly už po několikáté. Dva lidi co spolu věčně končili někde venku za barem. Dva lidi, co v baru věčně brečeli, smáli se nebo se líbali. Dva lidi, co se skoro nedokázali bavit za střízliva. "Jen by mě zajímalo, kdo bude tentokrát první" šeptnul jí do ucha a byl už nebezpečně blízko. Cítila jeho dech, koukala do jeho očí...Věděla jen, že ho zase neskutečně moc chce. Ale držela se. Minule to byla ona, kdo si začal. Proč ho nenechat tentokrát vyhrát prvenství? Alkohol udělal své a tak ho aspoň provokovala cucháním vlasů. Oddechoval a ona věděla, že to nevydrží. Nemá šanci. Měla pravdu...
Pomalu a tak lehounce se dotkl svými rty těch jejích. Milovala ten pocit, bylo to nepopsatelné. Rukou si ho přitáhla blíž a něžně políbila spodní rtík. Zavřel oči a líbal ji tak krásně, jako vždycky. Nechápala to, v životě se nelíbala s nikým tak moc ráda, jako s ním. Snad v tom bylo něco víc...? Nevěděla. Věděla jen, že chce, aby to nikdy neskončilo. Hladil ji po tváři a jejich jazyky se něžně proplétaly. Cítila, že začíná být vzrušený. Polibky se stávaly drsnějšími. Kousla ho do spodního rtu a cítila jak se zachvěl. Pomalu rejdil rukou po její noze. "Musíme odtud..." šeptl přerývaně mezi polibky, ale přestat nedokázal. "Jinak..?" provokovala ho a šibalsky se usmívala. "Jinak za sebe neručím a ty to víš!" řekl a v jeho hlasu se už začínala projevovat agresivita, jako vždy když toho vypil víc. Nezalekla se. Ne teď, protože věděla, že ho má v hrsti. Mimochodem jí to i vyhovovalo. Kopla do sebe nejmíň polovinu drinku a svět se s ní zatočil víc než kdy dřív.
"Jsem...opilá" zasmála se a vstala. "Zaplatím...počkej venku, vzduch ti prospěje." Snažila se sledovat své nohy a dávat jim signál, aby šly rovně, ale místo toho si to vykračovala nejistým krokem, a cestou ke dveřím se zachytila snad všech stolů kolem. S námahou dveře otevřela a vyšla do horké letní noci. Hvězdy. Všude kam se podívala. Z toho jak zakláněla hlavu aby je viděla všechny se jí před očima zatmělo a málem upadla. "Tohle není dobrý nápad." pronesla nahlas a zasmála se. Popošla pár kroků od baru směrem k menšímu parku u řeky. Znovu se jí zatočila hlava a tak se zády opřela o stěnu domu.
Konečně vyšel ven a rázoval si to za ní rychlým a jistým krokem. Ač i on byl opilý, nikdy to na něm nešlo poznat, dokud se vyloženě neválel po zemi. Došel až k ní a celým tělem ji přitlačil ke stěně. Ovanula ji známá vůně baru, chlastu a cigaret. Jeho vůně. Zavřela oči a nechala ho, aby se k ní tiskl. Užívala si ho. Užívala si to, jak jsou zase oba opilí. A možná jí i vyhovovalo to, jak z toho pak budou celé dny v depresi. Přitlačil ji ke stěně co nejvíc to šlo a políbil ji na tvář. Chytil ji drsně ruce za zády a ona se nechala. Jeho rty se z tváře pomalu sunuly po jejím krku k ramenům. "Ještě chvíli tam zůstaň..." vydechla slastí. Polibky na krku milovala ze všeho nejvíc. Usmál se a poslechl ji. Přejížděl rty po hladké kůži až to bylo skoro k zbláznění. "Chci Tě..." šeptal něžně, ale ruce jí drtil stále víc a víc. Vzrušeně vydechla a bezděky si vzpomněla na jejich první polibek. Tak neočekávaný, nereálný, božský. Stáli vedle sebe, tiskli si ruku a prostě se to stalo. Asi ani jeden už přesně nevěděl jak, prostě se najednou líbali a bylo to naprosto dokonalé.
Pomalu pustil její ruce a ona cítila jak se jí do nich konečně hrne krev. Přesunul se k jejím rtům a začali se líbat vášnivěji než kdy dřív. Jeho ruce se neohroženě sunuly po bocích výš a výš, tílko už měla skoro celé vyhrnuté. Jednou rukou však stále překvapivě něžně vklouzl pod lem podprsenky nepřestávaje ji líbat. Mezi dvěma prsty stiskl bradavku úplně ztuhlou vzrušením. Tiše zasténala a zachvěla se. Rukou začala sjíždět přes hruď a břicho až k bouli na jeho otrhaných riflích. Pomalu přes ni přejížděla, zatímco ho líbala surověji a surověji a zatímco on si něžně hrál pod jejím tílkem. "Tohle je tak špatné..." šeptala opile a přes to pomalu rozepínala knoflík u jeho kalhot. Stáhla je společně se spodním prádlem asi do úrovně kolen. Pomalu vzala do ruky jeho stuhlý penis a ....


Vzbudila se. Třásla se zimou a v hlavě jí palčivě bodalo. Cítila se špinavá, oteklá, jako vždy po chlastu. Oči jí štípaly tak moc, že je skoro nebyla schopna otevřít. Po pár minutách se jí to povedlo a pomalu si začala rozpomínat.Udělali to znova. Dalo se to čekat, jasně že jo, ale...co bude teď? Bude to zase stejné jako vždycky? Opět se nebudou pár dní bavit, pak si půjdou promluvit a dopadne to tak jako včera?! Tohle musí skončit. Vždyť to ničí je oba. Pak se zamyslela. Co by dělala, kdyby se domluvili tak, že s tím skoncují? Ne, na to nechtěla ani pomyslet. Sice je tohle ničilo, ale za žádnou cenu se toho nechtěla vzdát, nechtěla s tím skončit! To radši bude tiše trpět. Jako teď. Jako doteď. Vstala. Zvedl se jí žaludek, ale ustála to a všechno udržela v sobě. Všechno vlastně ne. Po tváři jí pomalu stekla horká slza. A pak další a další. Nebylo pomoci. Byli odsouzeni navždy trpět. Co na něm vlastně vidí? Jo, co vlastně? "Hmm nevím.." přemítala.


Byl to prostě ON.