Marcel a Nikola

Psal se podzim 2004.
Marcel byl tehdy mladým,dvanácti letým hochem, který chodil do šesté třídy.Avšak tehdy začínali i jeho zájmy o dívky.
Našel dívku jménem Nikola. Chodili spolu do stejné třídy.
Seděla vzadu u okna, on vpředu u dveří.
Neustále se po ní ohlížel, házel ji vlaštovky, uvintř byla skrytá psaníčka.
Jednoho dne při výtvarné výchově ,byli žáci venku.

Jelikož byl podzim,všude bylo spousta listí.A tak zábava byla jasná.
Měli nasbírat pár lístků a ty pak obkreslovat pomocí hnědého či černého úhlu.

Jelikož Marcel nebyl výtvarně nadaný, poprosil Nikolu aby mu pomohla. Avšak sedl si k ní do lavice a začali diskutovat.
Bavili se svých zájmech a také o tom co po základní škole hodlají dělat. Skončila hodina,následovala další.
Při němčině dostali za úkol vzájemně se ptát na otázky a také odpovídat, a to ve dvojicích.
Marcel měl jasno , s kým jít do dvojice.
A jak tak diskutovali, nevšimli si přítomnost učitelky a tak dostali oba poznámku.
Když skončilo vyučování, Marcel pozval Niki k sobě domů.
Měl tak nepořádek, jak to kluci doma mívají.
Všude rozházené láhve od pití ,rozházené věci z koše a další nekalosti, které se mohou v domácnosti vyskytnout.

Niki mu tedy nabídla,že mu pomůže s úklidem.
Marcel souhlasil s úklidem a tak se dali do práce.
Jak tak uklízeli,našli ve skříni staré ,natahovací hodiny.
Niki pravila ,že její dědeček je velkým sběratelem starožitností.
Marcel ji ho teda dal ,kromě toho také staré kabáty. Ještě ty z první republiky a také starý kolovrátek.

Když bylo vše uklizeno. Vrátili se rodiče.
Nebylo to nic zvláštního,když přivedl domů kamaráda.
Kamaráda a to ženského pohlaví,tedy doma ještě neměl.
Seznámili se a paní Franzová, tedy Marcelova matka nabídla Niki čaj. Niki odmítla, prý již musí jít.Odešla.

Celý večer,celou noc, Marcela na Nikolku myslel.
Myslel na ni při večeři ba i ve snu se mu o ní zdálo.
Zkrátka v jeho vědomí byla na každém kroku.

Přišel další den,tedy pátek.
Den jako každý jiný.
Pro Marcela byl však veselejší a při pomyšlení na Niki, okouzlující.
Když skončila škola, zašli do cukrárny na pohár.
Nechyběl čaj se skořicí, ani zákusek tety Běty.
Její teda tedy byla cukrářka a pekla dorty.
Jak tak sedí v cukrárně Marcel praví : ,,Celý víkend mám prázdný byt, již tento večer, jsem doma sám.Přijdeš-li dnes večer, pustíme si film nebo muziku,,. Niki souhlasila a skutečně večer přišla.
Všude kolem dokola byt, vyzdobený svíčky.
Na stole lajdácky upatlaná sladká rýže.
Sedni si ke stolu,, praví Marcel ,,dnešní večer teprve začíná.

Niki se ptala na recept a Marcel odpověděl : Nejsem sice kuchař,ale jako laik říkají ,že vařím dobře. Sladkou rýži jsem dal do vody,následovala vajíčka,kakao a ted to tu stojí.

Niki ochutná : To je hnus, blé.. Marcel ochutná : No jo máš pravdu..
Ale co s tím ? ,,Mám nápad,, povídá Marcel v květníku květiny ještě nejsou zality a Nyklová povídala ,že jim jenom prospějí.
Nalili tedy vodu s rýží do kytek.
Co budem dělat ted ? Mám nápad ,, povídá Marcel.
Jaké máš ráda víno ? ...Valtinský.. dobře zrovna se tu na mě usmívá..
Otevřou si víno a jak tak začnou píti, začne se jim dělat horko.
Je mi horko,, povídá Niki.. Mě také,, odvětí Marcel.
Co kdybychom se trošku svlíkli ? ..Tak jo ,- Tak jo,-

A jak si řekli ,tak udělali.
V ložnici byla jen jedna postel ,avšak šla rozložit.
Marcel povídá : Lehnem si ne ? .. A jak řekli,tak udělali..

Brzy přišlo ráno, oni nazí v posteli.

Ozvalo se bouchnutí dveří.
To jsou naši, schovej se do skříně, praví Marcel.
Niki si vlezla do skříně a zachvíli přišel do pokoje Marcelův otec.
,,Co to tady vyvádíš ? ,, praví otec ..Jen ... jsem trochu slavil.. odvětí Marcel.. A co že jsi slavil ? .. Slavil jsem svojí holku..
,,Co že ? ,, nevěří otec.
Ze skříně se ozve ,,Ano je to pravda,, .
A tak byla věc jasná. Marcel mě v pokoji Niki.

Když přišlo pondělí, již tak veselo nebylo.
Sotva se Marcel na Niki podíval, měl pocit, že to není holka pro něj.

Až ke konci deváté třídy, Marcel opět začal po Niki šílet.
Začli spolu chodit na koupaliště a jejich vztah se opět začal rozvíjet.
Pak se ale Niki odstěhovala a od té doby se po Nikole slehla zem.
Marcel ji hledal a nenacházel.
Projížděl dědiny, projížděl města,
avšak byl jediný,koho táhla cesta.