"První..." - úvod

Už je to tak dlouho, že si ani nepamatuji, jak to všechno začalo. Znali jsme se od školky, nastoupili jsme spolu do školy a v páté třídě jsem se do Tebe zamilovala poprvé. Tajně jsme chodili k nám domů a hráli jsme spolu "flašku", jen abychom si mohli dát pusu. Na druhém stupni nás rozdělili každého do jiné třídy a ty jsi mi začal dělat ze života peklo. Dal ses dohromady s ostatními a dělali jste si ze mě legraci... Jak já jsem Tě tehdy nenáviděla...
Za další tři roky odešly bývalé deváťačky a ty jsi mi přestal ubližovat. Dokonce jsi mě začal zdravit a usmíval ses na mě. Každý večer jsi mi psal na Facebooku, ale já se držela zpátky. Nevěřila jsem ve Tvou proměnu. Po cestě ze školy jsi mě jednou doběhl a začal sis se mnou povídat a lichotit mi. Já Tvoje komplimenty sebevědomě odrážela, protože jsem Ti chtěla nějakým způsobem oplatit ty roky šikany. Nakonec jsi to vzdal a mě to ani nemrzelo.
Následujícího půl roku se mi v lásce vůbec nedařilo. Zájemci byli, ale nikdo, kdo by za to stál...
A všechno změnil ten turnaj v basketbale. Ty jsi ho měl pískat a já jsem měla vypisovat do tabulek výsledky jednotlivých zápasů. Ani jeden jsme však svoji funkci neplnili, protože jsme se navzájem pošťuchovali. Nakonec jsi vzal lihovou fixu a počmáral jsi mi nohy. Já Ti to samozřejmě oplatila. Zase jsme si začali psát. Zjistila jsem, že jsi vlastně úplně v pohodě a protože bydlíme vedle sebe, mohli jsme spolu chodit ven skoro pořád...

A právě o tom budou pokračování této povídky. Budu v nich popisovat moje myšlenky, zážitky a pocity z našich schůzek.
Budu moc ráda, pokud tento úvod někoho zaujme a dá to vědět do komentářů, popřípadě ohodnotí článek :)
Děkuji moc!