S hokejistou 1

Byl krásný sluneční den, já jsem se rozhodla, že půjdu koupit kamarádce dárek k jejím 15 narozeninám. Oblékla jsem si bílé tričko bez nápisu k tomu jsem zvolila černé leginy a moje oblíbené bílé boty, nic nepřeháním, vlasy jsem si sepnula do drdolu ještě jsem si vzala tašku přes rameno a šla jsem ven. Za 10 minut jsem dorazila k autobusu, koupila jsem si lístek a sedla jsem si dozadu, do uši jsem si dala sluchátka a bylo mi skvěle. Po 20 minutách přijel autobus do města, já jsem vystoupila a šla jsem do nákupního centra, které bylo asi 15 minut od autobusu. Cestou do centra jsem si koupila ledovou tříšť protože bylo velké teplo. Cestou jsem šla kolem hotelu, kde bydlí spousta hokejistů přes celou sezonu, ale dnes jsem žádného nepotkala. Byla jsem zklamaná, ale to nic neznamenalo, pomyslila jsem si, možná, že potkám někoho jiného, jako třeba herce nebo zpěváka. Cesta do nákupního centra utekla tak rychle, že jsem tomu ani nevěřila. Řekla jsem si super, přesně tady ji koupím skvělý dárek. Po hodině chození a nakupování jsem konečně vyšla na čerstvý vzduch. Rozhodla jsem se, že půjdu kolem stadionu. Jelikož město nebylo příliš velké, tak stadion stal bokem města na odlehlém místě, to mi nevadilo, chodila jsem tam ráda. Když jsem šla, viděla jsem skupinku tří kluků, kterým bylo asi tak 23, v ruce drželi alkohol a cigarety, dělala jsem, že je nevidím a rozhodla jsem se, že půjdu kolem nich. Šla jsem velice rychle, ale jeden z nich mě asi spatřil. Ti kluci věděli, že mám u sebe peníze a asi by je chtěli taky, rozeběhli se za mnou a v tom to všechno začalo, běžela jsem jako o život, vlastně šlo mi o život, když jsem po asi 8 minutách rychlého běhu nemohla tak mě doběhli. Začali se ptát kde utíkám a že bych potřebovala poučit, protože museli kvůli mě běžet tak dlouho. Přišla první pěst do břicha, bylo to bolestivé a já jsem se nemohla bránit, protože mě ti dva drželi, když přišla druhá pěst do obličeje, bolest jsem neustála, spadla jsem na zem, cítila jsem ještě asi 3 kopance do břicha potom jsem tu bolest ani nevnímala a jen jsem viděla jak mi berou peněženku a utíkají. Ležela jsem na zemi kousek od cesty od stadionu, brečela jsem, nemohla jsem se ani hýbat. Za chvíli jelo černé, nové auto, vylezl z něj