Kariéristka 3.

„…takže nakonec stejně spadla a musela do nemocnice s výronem na kotníku!“ rozesmál se Kay. Potlačila zívnutí a přinutila se usmát. Už přes hodinu poslouchala otravné řečičky a vtípky svého nadřízeného. Pozval ji na večeři do jedné z místních restaurací. Nezdála se zrovna luxusní, ale dokázala si nějaké jídlo vybrat. Vrtala se v něm a místo, aby poslouchala nevtipné sradničky, přemítala o dnešním odpoledni. V hlavě se jí neustále promítal Shaunův obličej. Držela se, aby si nepodepřela hlavu a nekoukala do blba. Věděla, že by si tyto myšlenky měla zakázat, ale neudělala to. Zjistila, že to nedokáže.
„Vypadáte tak krásně, Vivienne.“ Zavrněl jí najednou do ucha Kay. Leknutím málem nadskočila, ale rychle nasadila svou obvyklou masku a ovládla se. Svůdně se uchichtla a přiklonila se k němu blíž. Ucítila kořeněnou vůni smíšenou s potem. Musela se dost držet, aby nenakrčila nos. Doufala, že tento večer i noc bude mít brzy za sebou.
„Ale nepřehánějte.“ Mávla rukou. Ucítila, jak jeho ruka přejela po jejích zádech a zastavila se u zadečku. Opřel se o sedátko, ale nechával ruku velice blízko. Teplo a vlhkost z jeho dlaně pronikala až na kůži a nepříjemně hřála, pak zase studila.
„Už jsem vám říkal, že po vás toužím už dávno?“ pokračoval s lichotkami. Opět se ovládla a oči v sloup neobrátila. Někdy spíš ona toužila, aby jí někdo zalichotil nějak jinak než těmito ohranými řečičkami. Vrátila se ale do reality a do své role. Zapadla do svého obvyklého chování, když šlo o svádění svých nadřízených. Dál poslouchala oplzlé řečičky, snášela vlhké doteky a dělala, že jí to vůbec není nepříjemné. Zrovna, když se ji Kay snažil políbit na krk a stisknul její stehno, se dveře restaurace otevřely a dovnitř se vnesl Shaun v doprovodu drobné blondýnky. Vivienne odskočila od Kaye a vykulenýma očima sledovala zářivou auru, která se vznášela kolem jejího nového ředitele. Urovnala si sukni, halenku a vlasy a vrhla na Kaye významný pohled. Stále ji sice sledoval nechápavým výrazem, ale když trhla hlavou směrem k Shaunovi, konečně se tam podíval a pochopil. Srovnal posed a odsedl si naproti ní.
„Co tady dělá?“ syknul směrem k ní. Pokrčila rameny, jakoby snad ona znala všechna místa, kde se Shaun pohybuje. Pozorovala ho, jak se s číšníkem baví a pak odchází k objednanému stolu. Ta dívka, oblečená do lesklých šatů končících u kolen, kabátu a jehlových podpatků, se za ním nesla jako královna. Pocítila osten žárlivosti, lekla se své reakce. Dělala si snad na Shauna nějaké nároky? Vždyť ho znala sotva pár hodin. Znovu si vzpomněla na Samina slova. Je to kus. Ano, musela si přiznat, že Sam mluvila pravdu. I teď vypadal báječně. Úzké hnědé kalhoty, vínová košile a černá kožená bunda. Vlasy si opět stáhl gumičkou, ale sem tam mu trčely od hlavy do všech stran. Musela se pousmát. Shaun prohodil pár slov s číšníkem, pak sundal té dívce kabát a odsunul jí židli, aby si mohla sednout. Házeli po sobě samými úsměvy a každou chvilku se něčemu zasmáli. Zaťala zuby i pěsti, až si zarývala nehty do dlaní. Přesně ve chvíli, kdy chtěla odvrátit hlavu, se Shaun podíval jejím směrem. Ztuhla. Viděl ji, koukal se jí přímo do očí. Roztáhl koutky úst do stran a zamával jí na pozdrav. Škubla rukou a pozdrav mu oplatila. Pak už se na něj nepodívala. Nedokázala otočit hlavu jeho směrem, celá strnula. Na půl ucha poslouchala Kaye, jak se vrátil ke svým obvyklým nevtipným poznámkám, a na půl ucha se zahrabala do svých myšlenek. Nenáviděla se, jak ji Shaun ovlivnil. Nenáviděla, že se nasáčkoval na místo, které patří jí. Nenáviděla jeho úsměv, nenáviděla jeho vnímavé oči. Nenáviděla ho celého.
„Vivienne?“ Škubla sebou a nepřítomně se otočila na Kaye, který se na ni díval s podivnou směsicí nejistoty a nervozity. Kay očima naznačil, aby se podívala za sebe. Ještě pořád ztuhle se otočila a málem vykulila oči překvapením. Věděla, že Shaun je v restauraci, věděla, že ji viděl, ale rozhodně si nemyslela, že za ní přijde přímo ke stolu. Proč tady musela sedět právě teď a ještě s Kayem?
„Bod pro mě. Přistihnul jsem tě nepřipravenou. Můžu si na chvíli přisednout?“ Shaun ani nečekal na odpověď a posadil se mezi ní a Kaye. Nastala trapná chvíle ticha. Nezmohla se na slovo, což se jí zase tak často nestávalo. Teď ale věděla, že tohle je ta nejtrapnější chvíle, která se jí mohla před ředitelem stát.
„Kde jsi nechal…kamarádku?“ ozvala se nakonec. Její hlas zazněl více zahořkle, než si plánovala. Shaun naštěstí nedal najevo žádné emoce, jen se usmál, že někdo konečně rozproudil komunikaci.
„Potřebovala si zavolat. Řekl jsem jí, že zaskočím za vámi. Co vy tady? Dost pochybuji, že byste řešili pracovní záležitosti?“ zvědavě přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Vivienne se chladně podívala na Kaye, který se lehce začervenal. Ona s červenáním naštěstí už problém neměla. Zbavila se ho někdy v patnácti.
„Přátelská večeře. S Kayem se známe tak dlouho a konečně jsme se domluvili, že někam zajdeme. Nečekali jsme, že narazíme na tebe.“
„To je skvělé, že máte v práci tak výborné vztahy mezi sebou. Doufám, že to tak bude pokračovat.“ Vivienne si dlouho Shauna prohlížela. Nikdy s ním neměla jistotu, jestli si nedělá srandu. Nevěděla, dokonce ani netušila, zda myslí vážně vše, co říká. Nedokázala přečíst jeho myšlenky jako u jiných lidí. Byl tak nečitelný. Než stačila pronést nějakou chytrou odpověď, za zády se jí vynořila ona neznámá dívka, co přišla se Shaunem. Zblízka vypadala tak krásně. Pohazovala blonďatými vlasy a mile se usmívala. I přes to, že se zdála být hodná, nesedla jí. Už od prvního pohledu ji Viv nemohla vystát. A to jen proto, že sem přišla společně se Shaunem.
„Jdeme, Shaune?“ pronesla jemným hláskem, který k ní dokonale ladil. Přímo převtělená nevinnost. Viv měla co dělat, aby si neodfrkla. Nesnášela tyhle typy dívek. Snažily se být tak nevinné, tak chudé, aby si jich muži všimli a snažili se jim pomáhat. Aby si dokazovali, jak jsou potřební pro slabší pohlaví. Vůdci.
„Klidně si přisedněte. Ještě je jedna židle volná.“ Ozval se najednou Kay. Vivienne překvapeně otevřela ústa. Nečekala, že Kay nějak promluví. Když se s ní střetl pohledem, jen pokrčil rameny a už odstrkoval židli po své pravici. Blondýna se usadila a opřela si lokty o stůl.
„Děkuji, jste laskaví. Jsem Laura.“ Potřásla si rukou nejdřív s Kayem a pak i s Viv. Ta nejdříve váhala, ale nakonec stiskla její drobnou dlaň. Shaun je pobaveně pozoroval, ale mlčel. Když skončilo představování, rozhovor se rozběhl docela rychle. Ona však mlčela. Sem tam utrousila nějakou poznámku, ale jinak se babrala se svými myšlenkami. Ani Shaun se moc nevyjadřoval. Tiše seděl, pohrával si se skleničkou, někdy se pousmál. Když se na něj po očku zadívala, nepohyboval se po Zemi, ale někde ve své hlavě, ve svých představách.
„Myslím, že bych měla jít. Je už pozdě a musím ještě něco zařídit.“ Zvedla se od stolu Vivienne asi po půl hodině. Přestalo ji bavit sedět ve společnosti, kde se nebavila podle svých představ. Ano, dnes v noci by měla dovádět s Kayem, ale potom, co viděla, že Kay je plně zaměstnán rozesmíváním Laury, upustila od svého plánu a chtěla se vrátit domů. Nejraději sama. Udělat si večer pro sebe s příjemnou horkou vanou, vařícím černým čajem a knihou. Zvedla se od stolu. Kay i Shaun vyskočili ze židle stejně rychle. Překvapeně zamrkala a skryla jisté potěšení.
„Opravdu už musíš jít? Přece jsme se výborně bavili.“ Pronesl smutným hlasem Kay.
„Bavte se dál. Nechci vám kazit zábavu. Jen jsem unavená.“ Omluvně se usmála a oblékla si na sebe černý kabát ke kolenům. Při zapínání knoflíků a utahování pásku na sobě cítila Shaunův pohled. Střetla se s ním, když si brala kabelku ze židle. Pořád jako by nebyl úplně na zemi. Konečně poprvé viděla a dokázala rozpoznat alespoň náznak jeho myšlenek. Alespoň trocha radosti. Rozloučila se se všemi přítomnými a pomalu odcházela. Dusila v sobě rozporuplné pocity. Kayovi se zřejmě Laura moc líbila. A zdálo se, že i ona opětuje jeho zalíbení. Shaunovi to buď bylo jedno, nebo nevnímal svět okolo. Třeba ani nebyla jeho přítelkyně. Jak na ni Shaun působil teď? Nevěděla. Pořád k němu cítila jakýsi druh nenávisti, ale zároveň jí byl sympatický. Připadala si neschopná, co se týkalo jejího rozeznávání emocí a myšlenek. Neuměla si o něm udělat obrázek, který by se podobal pravdě. Toužila ho poznat, ale na druhou stranu se bála toho poznání. Smutně si povzdechla a stoupala do schodů ke svému bytu. Vevnitř odhodila kabelku na podlahu a sesunula se po dveřích na zem. Zavřela oči. Cítila se tak sama. Ucítila, jak se jí její kočka Elle uvelebila na břiše. Nechala se ukolébat jejím vrněním, jejím teplým kožíškem. Usnula na podlaze u vchodových dveří, byla tak unavená.