Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Vendula (13)
Logo
S láskou
>
icon 28.12.2019 icon 3x icon 1084x
Po nocích ještě pořád slyším to ticho. To nic, které se najednou rozprostřelo bytem. Jako mávnutím proutkem. Co jsem to za ženskou? A jsem vlastně ještě vůbec ženská? A co víc, jsem ještě člověk? Krátká povídka na motivy Čechovova Racka a Klusovy písně.

Brian Thompson byl přesně ten typ mladého muže, kterého byste na ulici ani nezaregistrovali. Snad jen leda v případě, že by do vás omylem vrazil. Byl menší, hubené postavy, vždy pečlivě a snad i trochu staromódně oblečený. Tento styl narušovala jenom jeho záliba v černobílých teniskách. Nejvýraznějším rysem jeho obličeje byly bezpochyby jeho brýle. Nejspíš by vám musel Brian ukázat účtenku od jejich koupě, abyste uvěřili, že se něco takového v dnešní době ještě prodává.

Žil odmalička v Bostonu a svoje rodiče neměl nikdy možnost poznat. Kdo byl jeho otcem se nikdy nedozvěděl, neboť toto tajemství si s sebou odnesla jeho matka, která bohužel komplikovaný porod nepřežila. Těžko říct, zda i to mělo vliv na to, že z Briana vyrostl mimořádně citlivý, avšak introvertní mladík. Vyrůstal v domě se svými prarodiči, kterým zase vděčil za jistou dávku předčasné vyspělosti, slušnosti a morální zásadovosti.

Na první pohled by každý řekl, že jako student musel být klasickým představitelem třídního šprta, ale ve skutečnosti, ani to k němu přesně nesedělo. Ostatní přemoudřelí spolužáci většinou na svoje vystupování dopláceli tím, že se stávali terčem posměchu a všemožných vtípků od hloupějších, zato silnějších kluků. Brian byl trochu jiný typ. Byl mimořádně nadaný žák, to bezesporu. Jeho nejsilnější zbraní se však stala jeho nenápadnost. Ostatní jej nechávali na pokoji nikoliv proto, že by si na něm nedokázali najít důvod k výsměchu, ale proto, že kromě školních profesorů si jeho přítomnosti ve škole nikdo ani nevšimnul. Nejvíce času o přestávkách trávil tím, že seděl na školním dvoře pod mohutným stromem a četl nějakou knihu. Nikdy byste jej nespatřili, jak se snaží nastudovat látku do nějakého předmětu před testem. Nebyl sice třídním premiantem, ale měl, co se školních povinností týče, vlastní filosofii, která jej nikdy nezklamala. Byl si vědom toho, že pokud by studiu obětoval více času, nejspíš by jeho známky a prospěch byli mnohem lepší. Jemu však ke spokojenosti stačilo se studiem jen prokousat. Chtěl si zkrátka splnit svoje povinnosti a věnovat se raději tomu, co jej naplňovalo nejvíc. A tak se věčně zasněný nad knihou nakonec probojoval studijními léty a zatoužil se postavit na vlastní nohy. Nesnil o nekonečném vzdělávání se či kariéře. Měl zkrátka svůj vlastní, jedinečný pohled na svět, kterému rozuměl jen o sám.

Jeho tichost ustoupila stranou ve chvíli, kdy se přihlásil k práci v Bostonské veřejné knihovně. Nádherná budova v novorenesančním stylu, s ještě mnohem úchvatnějšími vnitřními prostory a čítárnou. Ačkoliv neměl Brian žádnou předchozí praxi, snad kromě občasných brigád v řetězcích rychlých občerstvení, dokázal pracovníky knihovny natolik zaujmout svým nadšením pro literaturu, že zde dostal šanci pracovat. A tak nakonec ryze flegmatický Brian se stal již v pouhých dvaadvaceti letech jedním z lidí, kteří měli na starosti evidenci zapůjčených a vrácených knih, v největší bostonské knihovně. Netrvalo překvapivě dlouho a brzy byl v komunikaci s lidmi zcela bezprostřední. Byl moc rád za práci v oboru, který miloval nadevše. Těšilo jej také, že může konečně pomoci svým prarodičům s výdaji. Ti se již pomalu začali strachovat, kde sehnat peníze na jeho případné další studium.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).