Skleněné střípky, aneb opilec má také city

Smrt. Každý si jí představuje jinak. To je zcela pochopitelné, ale to, co opravdu nechápala, je fakt, že její představa o smrti se zcela vymyká více či méně běžným normám. Její jméno je Effie a žije v Prvním kraji. Nikdy neokusila, co je to chudoba. To slovo, jako kdyby ztrácelo význam. Ovšem jen pro ní. Jakožto občance Kapitolu, která se však přestěhovala do Prvního kraje, jí v blízké budoucnosti žádné bezprostřední nebezpečí nehrozilo a ona si tím pádem mohla spokojeně žít ve svém kutlochu. Jenže to se mělo brzy změnit.
"Slečno Effie, máte tu návštěvu." Ječivý hlas služebné jí vytrhl ze zamyšlení, což bylo velice nepříjemné. Byla to stará a laskavá žena, ale Effie jí i přesto v hloubi duše nenáviděla. Žár nenávisti, planoucí v hloubi její duše, byl směrovaný přímo na ní. Na matku dívky v plamenech. Co tu vlastně dělá? Prostě si jí sem nechala eskortovat. Sice jí stihl spalující hněv oné zmíněné dívky a obzvlášť jejího, opravdu dosti přitažlivého, avšak poněkud staršího manžela, ale Effie si s těmito věcmi hlavu nedělala. Ano, řeč je o manželích Katniss a Haymitchovi Abernathyových. Jistě, že jí Katnissina volba překvapila. Každý přece mohl vidět románek, i když fingovaný, osudem pronásledovaných milenců. Miláčkové Kapitolu si pro panemský lid připravili pořádně silné kafe, když oznámili, že mezi nimi nic nebylo, avšak kafe mělo ještě horší příchuť, když vyvstala na povrch pravda, kterou se rozumí vztah Haymitche a Katniss. Většina kapitolských občanů jistě poprskala své sterilní domovy již zmíněnou kávou, což je přišlo velmi draho, jelikož Effie ví, kolik v Kapitolu chtějí za vyprání potahu od gauče, případně za nový koberec či televizi.
Poněkud neochotně se zvedla z měkkého křesílka s potahy z pravé jelení kůže a pomalu se šourala do haly jejího luxusního domu. Byl luxusní, ale ne tím kapitolským stylem, kterého se jí, za ta léta, co strávila zkode, podařilo nadobro zbavit. Pohodila svými přírodními, slámově zbarvenými vlasy. Dlouho už neměla na hlavě paruku. I na obličeji chyběly nánosy líčidel. Prostě se Effie podařilo odprostit se od kapitolských zvyklostí. Kupodivu byla ráda. Když se podívala do kukátka umístěného na vchodových dveřích, málem jí trefil šlak. Stál za nimi Haymitch, spolu se svým typickým, lehce arogantním, úsměvem. Když dveře otevřela, Haymitchovy koutky úst se sotva znatelně zacukaly.
"Zdravím," procedila Effie ledově.
"Také tě rád vidím, Effie," pronesl s nádechem ironie a pobavení.
"Potřebuješ něco? Nemáš peníze, nebo snad nezvládáš svou manželku?" Otřásla se. A nemohl za to jen závan větru, který ovanul její odhalené holeně.
"O peníze se nestarej, Effie. Nikdy jsi nebyla zrovna nejlepší finanční poradce," řekl Haymitch s úšklebkem. Effie se zamračila a založila si ruce v bok.
"Potřebuješ tedy něco, nebo jsi mě přišel pouze otravovat?" Řekla a zaklepala špičkou boty o práh. S pohledem upřeným na zem před sebou čekala na Haymitchovu odpověď. Konečně odpověděl: "Ne. Jen jsem tě chtěl vidět." Effie obrátila oči v sloup.
"Jsi si jistý?"
"Ano, jsem."
"A co Katniss, ta tě nepotřebuje?"
"Ne. Momentálně ne."
Hm. Momentálně. Effie se snažila své tajné sympatie k Haymitchovi zapudit, hlavně z důvodu, že byl ženatý, ale vůbec se jí to nedařilo. Její srdce mluvilo jasně - miluje Haymitche Abernathyho. Dlouho se tomu bránila, nechtěla si to připustit.
"Pojď dál." Effie pobídla Haymitche, aby vstoupil do domu. Když uviděl vybavení haly, zatajil se mu dech. Rozšířily se mu zorničky. Něco podobného viděl jen ve svém domě ve Vesnici vítězů. Na stropě se houpal skleněný lustr, v jehož skleněných destičkách, které mu dodávaly jemnější výraz, se zrcadlilo světlo, které vytvářelo takřka duhové odlesky. Když Haymitch procházel pod lustrem, zdroj světla se zakymácel. Effie se s úsměvem ohlédla. Haymitch a lustr. To znamenalo jediné. Krev. Nenápadně si olízla rty a zastavila se. Haymitch zaklonil hlavu, ale to už se lustr řítil dolů, přímo na něj.
"No do prdele," zaklel Haymitch tiše. Rychle se skrčil a rukama si začal bránit hlavu, protože bylo jasné, že už nestihne utéct. Effie se naoko zatvářila vyděšeně a vykřikla: "Mitchi, ne!"
"Neříkej mi Mitchi," zakřičel Haymitch. Ale to už se lustr tříštil o jeho hlavu. Jemné střípky skla se mu zamotávaly do vlasů a zabodávaly se do jeho kůže na krku. Když konečně zvedl hlavu, čelo mu brázdila hluboká rána. Otřel si čelo hřbetem ruky, aby mu krev nestékala do očí. Effie k němu pomalu došla.
"Jsi v pohodě?" Zašeptala. Haymitch zavrtěl hlavou.
"Ne. Za tohle mě Katniss bude nenávidět." Sklopil oči. Effie polkla a podala mu ruku.
"Vstaň." Haymitch se vydrápal na nohy. Effie, která stála u stěny, ustoupila o krok dozadu. Haymitch k ní došel. Byla nucená přitisknout se ke stěně.
"Já to nedokážu, Effie."
"Tak to nedělej. Nemusíš to - "
"Pššt," řekl Haymitch a přiložil jí prst na rty. Effie zavřela oči, brada se jí rozklepala a z pod víček jí vyklouzla slza.
"Proč pláčeš?" Řekl Haymitch. Effie pokrčila rameny.
"Nevím. Nechci ti dělat problémy. Katniss by se pomstila."
Haymitch se najednou rozesmál.
"Řekni mi, milá Effie, na kom by se měla mstít. Máš snad někoho?" Náhle jeho úsměv pohasl.
"Chceš si snad se mnou jen hrát? Užít si?" Effie vytřeštila oči a zavrtěla hlavou tak, až se její vlasy otřely o Haymitchovu tvář. Vdechl vůni růží a zavřel oči. Poté je ale otevřel jeho výraz ztvrdl.
"Lžeš." Odtáhl se a odvrátil se od ní. Effie si zastrčila vlasy za ucho.
"Měli bychom uklidit ten nepořádek," řekla tlumeně.
"Máš přece služku, ne? Matku mé manželky, nemám pravdu?" Ucedil kysele. Ještě jednou si Effie změřil pohledem. Effie nebyla schopná najít odpověď. Svět se jí tříštil před očima, stejně tak, jako předtím lustr. Očima plnýma slz sledovala muže, kterého se jí málem podařilo svést, jak nabral hrst střepů do dlaní a mrštil jimi proti zdi.
"Proč jsem sem přišel? Abych tě pozdravil?" Křičel, ale spíše pro sebe. Effie, zaskočená jeho reakcí, utekla. Utekla do ložnice. Zabouchla za sebou dveře a skočila na postel, kde se rozplakala. Roztřesený Haymitch schoval hlavu do dlaní. Krev z rukou mu potřísnila obličej. Potom ruce odtáhl a podíval se na svůj odraz v zrcadle.
"Miluju tě, Effie," zašeptal. Vstal z pokleku a rozběhl se ke dveřím, o kterých si myslel, že za nimi zmizela Effie.
"Effie! Effie!" Křičel a mlátil pěstí do dveří. Effie otevřela a prohlédla si ho uplakanýma očima. Haymitch na nic nečekal a přitiskl své rty na ty její. Effie se trochu odtáhla, opět se slzami v očích.
"Nechápu," řekla.
"Ale já ano," zašeptal Haymitch. Chytil jí za ruku a vtáhl do pokoje. Zavřel za sebou dveře. Věděl, co musí udělat. Ne, Katniss nebyla ta správná volba. Musí Effie dokázat, že o ní stojí. Že Dvanáctý kraj dokáže dobít Kapitol.