Smutný příběh

Byl krásný letní den.Sluníčko bylo vysoko a krásně hřálo.Ptáčci zpívali,byl slyšet cvrkot cvrčků.Nebe bylo sladce modré.Na louce leželi Petr a Lenka.Ti dva,kteří se tak bláznivě milovali..Jeden by bez druhého nedokázal být.Leželi,objímali se a přáli si,aby tahle chvíle nikdy neskončila.,,Nikdy Tě neopustím!" zašeptala Lenka a pevně stiskla Petra.,,Ani já Tebe,lásko moje."
,,Dokázal by jsi ještě někdy milovat někoho jiného?"zeptala se Lenka.
,,Nikdy!Proč se ptáš?" odpověděl jí Petr se znepokojeným výrazem.Lenka se jen usmála,pevně mu stiskla ruku a zašeptala MILUJU TĚ!
Pochvíli se zeptala:,,Miloval bys mě i pomé smrti?"
,,Navždy,má lásko!" zněla odpověď.,,Vážně,co se děje?" Lenka se opět jen usmála a nic neříkala..pouze jen zašeptala MILUJU TĚ!
A byl tu konec krásného dne..slunce zapadalo,koukali spolu na západ slunce když ji šel doprovodit domů.Když stáli před jejím domem,Lenka se mu upřene podívala do očí a řekla",,Kdybych ti teď řekla,že je to naposledy,co se vidíme,naposledy,co mě takhle držíš za ruku,kdybych ti řekla že odcházím a už se nikdy neuvidíme,co by jsi mi řekl?"
,,Jdu s Tebou!Ale proč tě to zajímá?Děje se něco?"
Pouze se usmála,pohladila ho po tváři,žašeptala MILUJU TĚ a odešla.Jen se otočila a zamávala mu.Petr zvedl ruku.Něco mu říkalo,aby šel za ní,aby ji nenechal odejít..něco mu říkalo,že ji vidí naposledy.Ale nemohl se ani pohnout.Když byl schopný pohybu,Lenka byla pryč.


Sakra proč nepíše?Proč mi nezvedá telefon?? Petr chodí znepokojeně po pokoji a přemýšlí.Co se stalo?Snad nemá jen kredit..nebo není u telefonu,to je vše.Ale vždyť vždycky odepsala hned..Petrovi se honí hlavou spousta otázek.Petr znovu bere do ruky telefon..Sakra co se děje?Co jen se může dít? VOLANÝ ÚČASTNÍK JE DOČASNĚ NEDOSTUPNÝ. Hlásí hlas muže v telefonu. Jaký účastník???Není to účastník..je to moje Lenka..moje láska Lenka! Petr je už hodně znepokojený.Obvolává kamarády jestli o ní něco nevědí.Nikdo nic..Petr znovu volá.. VOLANÉ ČÍSLO NEEXISTUJE. Něco se stalo..Teď už je to Petrovi jasné.

Mezitím je Lenka daleko..tam,kam on za ní nemůže.Nikdo tam za ní nemůže.

Zvoní zvonek.Petr běží ke dvěřím.Snad ona..Otevírá dveře a tam stojí uslzená Lenčina maminka.Drží v ruce bílou obálku a podává ji Petrovi se slovy ,,Upřímnou soustrast,Péťo..!" a odchází.
Petr nevěří svým uším..Posadí se na postel a začne číst:
Ahoj miláčku..Můj nejmilejší broučku.Doufám,že mi odpustíš tu lež..že tě nikdy neopustím.Víš,osud tomu chtěl jinak.Ty jsi tady,sedíš ve svém pokoji na posteli,držíš v ruce můj dopis a čteš.Nemůžeš tomu uvěřit,já vím.Ale je to tak.Už s tebou nejsem a nikdy nebudu.Odešla jsem,po dlouhé nemoci.Rok jsem bojovala.A nebylo to nic platné.Prohrála jsem.Doufám,že mi odpustíš!:(Ale věř,že tě budu milovat vždycky!I když už s tebou nikdy nebudu.A nikdy tě neopustím,to si pamatuj.Budu navždy stát hned vedle tebe.Natáhni ruku..udělej to!Ano,natáhl jsi jí..a teď tě za ní držím.Vždycky když natáhneš ruku tak tě podržím.Jdi ven na zahradu,podívej se na nebe a uvidíš,jak ti mávám.Budu střežit každý tvůj krok a jednou se opět setkáme.Nezapomeň na mě prosím!Miluju tě..vždycky jsem tě milovala a vždycky budu!

Když Petr dopis dočetl,měl tváře mokré od slz.Vůbec netušil,co se stalo.Otočil papír a tam bylo napsané telefonní číslo na její matku a otisknuté Lenčiny rty.Petr přiložil své rty k jejím.Znovu se jejich rty spojily.Vzal telefon a zavolal na uvedené číslo.Její matka mu řekla,co se stalo.:,,Lenička dlouho bojovala s leukémií.Bohužel,svůj boj vzdala.Našli jsme ji ve svém pokoji,v jedné ruce měla tvoji fotku,ve drué žiletku a vedle sebe měla dopis pro tebe."
Zhroutil se mu svět.Vyšel na zahradu,zvedl ruce k obloze,zadíval se na stříbrné zářící hvězdy a zvolal:,,Miluju Tě,Leničko!" Z očí se mu valily proudy horkých slz.
Další den šel na louku,na tu louku kde spolu ještě před pár dny leželi.Ještě tam byla poválená tráva.Petr si sedl tak,aby trávu neponičil.Přemýšlel,co má dělat.Sám,bez ní.Ani kmarádi mu nedokážou nahradit teplo její dlaně.Nikdo nemůže nahradit její tvář.Znovu se rozplakal.Už nikdy neuslyší její hlas.Zatoužil ji ještě alespoň naposledy slyšet.Naposledy..!Před sebou držel její fotku.Dotýkal se jí na její krásné zelené oči,na její dlouhé hebké vlasy.Díval se jí do očí a šeptal MILUJU TĚ!
Doma znovu seděl na posteli..přemýšlel co má dělat.Vždyť bez ní je v jeho světě prázdné místo.


Další den Petra našli ležet se střelnou zbraní v ruce..s lístkem,na kterém bylo napsáno:,,Tati,Mami,miluju vás.Ale jí trošku jinak a bez ní žít nemůžu.Odpusťte mi,ale slíbil jsem jí že všude půjdu za ní.A to taky dodržím!"