Je krásné číst všechny povídky, které jsou nejen plné vášně a lásky plných náručí jako je to jak u romantických tak i erotických povídkách na tomto fóru. Měla bych spousty a spousty příběhů, které by se Vám mohly líbit, ale já uveřejním pouze pár z nich, na které se práší v mé skříňi 13. komnaty. Samozřejmě, že něco se stalo a něco ne.... kde je tenká vrstva mezi iluzí a kde je realita, na to si budete muset přijít sami... :)
Naděždě táhlo na 18 let a byla se svým prvním přítelem, který se jmenoval Vojta. Ovšem s ním nebyla spokojená ani ona ani její rodiče jí ho neschvalovali.
Vojtovi bylo o 3 roky více než Nadě a byl vyučený kovář. Vysoký s tmavými kudrnatými vlasy, které nosil po ramena. Jeho výraz byl vždy odměřený a povětšinu času byl "bručoun". Jeho předkové byli židi, avšak on z nich nepodědil nic. Byl líný, manuálně nebyl zručný, jako milec - na nic a jako přítel si vedl jen, když se chtěl Nadě omluvit.
Naďa byla na praxích v jedné cestovní kanceláři a stále si stěžovala Aleně na Vojtu. Jeden den, kdy měla Naďa s Alčou odpolední volno, se děvčata dohodla na obědě. Po cestě si povídaly a smály se. Velice jim to slušelo a vypadaly jako atraktivní podnikatelky, ač jejich věk tomu neodpovídal. Když v tom se z čista jasna objevil ON.
"Zdravíčko dámy, mohl bych Vás na chviličku zdržet?" Ptal se hubený energetický mladík s černými krátce střiženými a nagelovanými vlasy. Oči měl stíněné proti slunci tmavými lesknoucími brýlemi, takže bylo nemožné se mu podívat do očí. Měl bílou košili, tmavé dlohé elegantní kalhoty a voněl jako zahrada plná jasmínu.
Nadě se líbil, ale i tak bez zájmu odpověděla, že nemají čas a nehodlají žádné jeho nabídky využít. Mladík se však jen tak nenechal zastrašit a s šibalským úsměvem děvčatům podal prospekty od O2 a dál si povídal svoji. "No nevadí, ale mohl bych Vás alespoň kousek doprovodit a zeptat se Vás na Vaše cíle..?"
Alča unavená řečmi toho chudáka řekla: "Nic nechci, Naďa taky ne, dej nám pokoj."
Ale Naďa i tak dodala svou: " Chci být milionářka, mít vilu u moře a být nezávislá."
Mladík povytáhl obočí a ze široka se usmál. "Hmmmm, mohl bych se Vás slečno zeptat na jméno?"
"Neříkám své jméno cizím lidem. Ale pokud mi něco chcete, dejte mi práci, která mi tyto sny zajistí." Naďa se usmála svým okouzlujícím úsměvem a na jejích tvářích se jí objevily dolíčky.
"Dobře, domluvíme si schůzku a můžeme si dále popovídat."
"S cizími lidmi se nestýkám, nýbrž s těmi, kteří neví, co se sluší a patří. Měl by jste se představit, mladíku!" Naďa dostala velmi laškovnou náladu a stále chtěla vědět, jaké má ten kluk oči.
"Marcel, jsem Marcel Nosák. Už by jste se s semnou sešla?"
"No a jak by jste mne chtěl kontaktovat a blíže se domluvit?" V hlavě Nadi prošlo tisíce varovných vykřičníků, že se to nedělá, že se chová jak coura a kdo ví kdo to je, ALE MUSÍ VĚDĚT JAKÉ MÁ OČI A CHCE HO ZNOVU VIDĚT!!!!!
"Tak si vyměníme telefony a já se Vám ozvu." řekl Marcel se zářivým úsměvem.
"hm.... tak jo... 605.... "
"A jméno?"
"Neznámé." Dodala s mrknutím Naďa otočila se na Alču a řekla jí že skončila a můžou pokračovat dle plánu. Alena jen poznamenala, že div neumřela věkem a hladem.
Po cestě Alena na Naděždu vůbec nepromluvila, zato Nadě v kapse zazvonila zpráva - číslo neznáme - Sluší ti to, kočko. Takže zítra ve tři před Muzeem? Marcel.
Naďa zrudla a poté, co si toho všimla Alena, řekla: "To ti píše ten, frajer Marcel že? No, to jsem si mola myslet, že po něm půjdeš jak slepice po flusu. Píše ti, kde se sejdete?"
"Hm... jo, zítra ve tři před Muzeem."
"Půjdeš, když ti leze Vojta krkem?" Naďa sic nasadila káravý ton, ale na druhou stranu to i schvalovala.
"Nevím... mám?" Ale v duchu si Naďa řekla že půjde, že ho chce poznat.
"Jestli chceš? Já bych nešla."
.....
Druhý den se Naďa probudila s esemeskou od Marcela. "Dobré ráno princezno, doufám že mě nenecháš čekat. Rád bych Tě poznal. Marcel"
To je tak krásný, pomyslela si Naďa. No tak to půjdu určitě. :)
O několik hodin déle byla Naďa před Muzeem a vyhlížela ho. Marcel přišel včas a vystrojený velmi elegantně. Zas voněl úžasně a opět měl ty ohavné brýle, které ji tak dráždily. Jediného čeho si ve svých "růžových" brýlých nevšimla byla jeho samolibost. Do čeho se to dala neměla ani ponětí.....
"Ahoj krasavice, tak mi už prozradíš své jméno?"
" Naděžda"
"To je úžasné jméno, ale představoval bych si pod ním někoho vyššího než jsi ty." Marcel jízlivě řekl tuto poznámku na její výšku, protože Naďa nikdy nevyrostla výš než metr a půl. K její smůle bohužel. Jeho poznámka ji sice dráždila, ale neutekla. Něco jakoby ji drželo a chtělo mu tu poznámku oplatit.
"Hmm no tak hlavně že ty jsi ten dokonalý."
"Prosím tě, nebude Ti vadit, kdybychom zašli do nemocnice za mojí matkou? Rád bych ji viděl a koupil jí něco k jídlu a tak. Potom bychom si mohli dát kafe a obchodní schůzku."
"Ehm... ne... co se stalo tvojí máme?"
Marcel začal vyprávět o sobě o mámě a opět si neodpustil poznámky k jejímu růstu. Takhle to probíhalo až do nemocnice. Kde Naďa chtěla sic utéci, ale neudělala to. Nastoupila do výtahu s Marcelem a vodou, kterou koupil pro svou matku. A při té příležitosti ji uvěznil mezi svými pažemi a chvíli ji opět dráždil poznámkami, ale tentokrát si sundal brýle a v jeho zelenomodrých očích se zračil lovec.
Naďa se zachvěla a zrudla. Pár krát se snažila něco říci na obranu ale moc se jí to nedařilo. Nepustil jí. Místo toho jí velmi vášnivě políbil a zároveň ji nechal prostor pro odpověď. Nechala se podlomit a její rty mluvili za ni. čas se zastavil a opět rozeběhl s otevírajícími se dveřmi u výtahu.
"Posaď se tu a pohlídej mi tašku, já se za chvíli vrátím." Přikázal Nadě Marcel a zmizel za nemocničními dveřmi za svojí matkou.
V tu chvíli nevěděla a ani netušila Naďa jak se chovat. Skoro jako by ji ovládal. Jeden polibek ji dostal na samé rozpaky. Poslouchala ho, chtěla ho...
"Máte hezkého přítele." řekla uklizečka na chodbě.
Naďu tak vytrhl ten hlas z její mysli a uvědomila si, že vše uklízečka s ukrajinským hlasem, viděla.
"No on není můj přítel, je to kamarád." Zvláštní důraz dala na slovo kamarád.
"Víte, moje maminka, vždy říkala, že mezi ženou a mužem nikdy nemůže existovat slovo kamarád. A já s tím souhlasím. Pokud Vy říkáte, že on je kamarád, tak on Vás nevidí jako kamarádku."
Jak prozřetelná žena to byla... věděla toho více než Naďa. Proč ji ale neposlechla...
Dále se s ní Naďa nebavila a žena pokračovala ve své práci, jakoby nic. Ale i tak jí hlavou prošlo spoustu velmi důrazných myšlenek, proč tam sedí jako ...hu..?
Asi po 20 minutách přišel Marcel a řekl, že mohou jít na to kafe. Moc se omlouval, že se zdržel, ale že matka na tom není moc dobře. Naďa to přijala a zeptala se kam půjdou na to kafe, když v nemocničním areálu není nic moc krom automatů a stříkaček, které k smrti nesnáší?
"je tu jedna kavárna přímo pro pacienty a hosty. Vaří tam dobrou kávu a mají i zákusky, tak pokud by ti to nevadilo?"
Po kávě a velmi hlubokých otázkách co a jak by se týkalo pracovního poměru u O2 se Marcel Nadi dotkl a když neprotestovala tak jí zkusil i políbit.
Čekáte milí čtenáři že se vzpouzela? Ne! Byla naprosto pohlcena jeho očima, vůní, a jeho loveckým temperamentem.
Po té co se rozloučili dalším vášnivým polibkem na zápraží brány nemocnice se domluvili na dalším střetnutí.
....
Každý den Naďě chodili krásné zprávy. Až do té doby než se znovu setkali. Tentokrát to bylo ale jiné. Dali si kávu, dobře se bavili. Marcel řekl, že potřebuje domů do Jíčína. Naďa ho doprovodila k autobusovému nádraží, kde spolu komunikovali spíše hormony a jejich rty než slova.
"Pojeď s semnou jestli chceš?" Zněla Marcelova nabídka.
Velmi lákávé a mnohokrát se rozhodovala zda ano nebo ne. Nakonec, když si už Marcel koupil lístek směr Jíčín přiskočila Naďa a koupila si jej také. V hlavě si říkala, že je to jasná výzva k sexu a ona jej přímá ač je to nerozumné. Její argument v hlavě - chlapi to dělaj neustále, tak proč bych si nemohla užít jednou já a bez závazku.
"Rozhodla jsi se jet?" řekl s vítězoslavným úsměvem..
"Ano, ale povez mi něco o sobě. Nemysli si, že tohle dělám běžně. nikdy jsem nikomu nedala své číslo na ulici a ani s ním nejela kam jede on..."
"Ty mi nevěříš a přesto jedeš s semnou? Já taky nerozdávám své číslo na potkání, ale ty se mi moc líbíš. Jsi energetická a velmi spontální. Umíš se rozhodnout... "
"Co u tebe budeme dělat?"
"koukneme na film, nějakej akčnák?"
Poté se Nadě podíval dlouze do očí a začal jí líbat, ale tentokrát chtěla být v přesile ona. Vzala ho za bradu a laskala jeho krk, přičemž začal sténat a okolo lidi raději říkali, že tam nikdo není. Naďa s Marcelem dojeli do jeho domu, kde po velmi krátké konverzaci byli nazí v dech beroucím obětí, kde navzájem nejen rukama zkoumali veškeré zákoutí, které jejich těla skrývala.
Marcel vzal s něžností Naďu do náruče a zašeptal... "věříš mi už?" Naďa jen kývla a tím do ní vstoupil.... po velmi spalujícícm milování Marcel odprovodil Naďu k nádraží, kde s ní počkal až do odjezdu vlaku. Zamilovali se do sebe. Ač Naďa původně chtěla jen ...
...
Nastal rochod s Vojtou. Velmi dramatický. A velmi bouřlivé období, kdy prakticky neopouštěla Naďa s Marcelem jejich postel. Ale byl tu háček. Marcel z ní dostal 3000 korun, kvůli nájmu za byt, že se vydal z peněz a ona mu hloupá půjčila.
Laskavost byla vystřídána za velmi bouřlivý sex.
Nakonec půjčila Marcelovi i svůj starý, velmi starý mobil, který vrátil po třech dnech s velmi pečlivě smazanými zprávami. Ale výhodu, kterou měl ten starý mobil byla ta, že sic nepsal, že jsou odeslané nějaké zprávy ale neustále je ukládal.
Naďa přišla na jeho nevěru hned po třech dnech, kdy spolu byli. Psala si s tou "děvkou" a zjistila že jí sbalil stejně jako jí. Dozvěděla se ještě o dalších 6 lidech. A také o veškerých lidech, které ho obklopovali. Nevěru odpustila a později se jí i vytratil ze života, ale jako v kruzích se vracel a tahal z ní peníze vždy se sladkou vyhlídkou na brzké vrácení peněz a možná i s trojnásobné.
----------
Nikdy nic Nadě nevrátil, ale vždy ji stíhal - nejen velmi strašnými esemeskami, ale i výhružkami na sebevraždu, jen aby z ní dostal další a další peníze.
Po 10. půjčce Naďa jako studentka zjistila, že mu půjčila více než 40 000.- korun, které si mohla klidně nechat na své výdaje, kosmetiku, koníčky.... vše dala marné lásce, vše dala včetně sebe, jen proto, aby ji měl rád, krasavec Marcel Nosák.
------------
Tímto chci všechna mladá děvčata varovat, aby se vyvarovali náhodným a sladkým románkům, které by později mohli dopadnout velmi velmi špatně. Možná i hůřa by Naďa mohla dopadnout a to jen díky tomu, že nejen že nebyla opatrná, ale i příliš důvěřivá a nevinná. Dávejte si pozor!!! Dnes kolem Vás projde vrah s tváří galantního gentlemana, ale pokud ho neznáte - nic si s ním nezačínejte.
Naděždě táhlo na 18 let a byla se svým prvním přítelem, který se jmenoval Vojta. Ovšem s ním nebyla spokojená ani ona ani její rodiče jí ho neschvalovali.
Vojtovi bylo o 3 roky více než Nadě a byl vyučený kovář. Vysoký s tmavými kudrnatými vlasy, které nosil po ramena. Jeho výraz byl vždy odměřený a povětšinu času byl "bručoun". Jeho předkové byli židi, avšak on z nich nepodědil nic. Byl líný, manuálně nebyl zručný, jako milec - na nic a jako přítel si vedl jen, když se chtěl Nadě omluvit.
Naďa byla na praxích v jedné cestovní kanceláři a stále si stěžovala Aleně na Vojtu. Jeden den, kdy měla Naďa s Alčou odpolední volno, se děvčata dohodla na obědě. Po cestě si povídaly a smály se. Velice jim to slušelo a vypadaly jako atraktivní podnikatelky, ač jejich věk tomu neodpovídal. Když v tom se z čista jasna objevil ON.
"Zdravíčko dámy, mohl bych Vás na chviličku zdržet?" Ptal se hubený energetický mladík s černými krátce střiženými a nagelovanými vlasy. Oči měl stíněné proti slunci tmavými lesknoucími brýlemi, takže bylo nemožné se mu podívat do očí. Měl bílou košili, tmavé dlohé elegantní kalhoty a voněl jako zahrada plná jasmínu.
Nadě se líbil, ale i tak bez zájmu odpověděla, že nemají čas a nehodlají žádné jeho nabídky využít. Mladík se však jen tak nenechal zastrašit a s šibalským úsměvem děvčatům podal prospekty od O2 a dál si povídal svoji. "No nevadí, ale mohl bych Vás alespoň kousek doprovodit a zeptat se Vás na Vaše cíle..?"
Alča unavená řečmi toho chudáka řekla: "Nic nechci, Naďa taky ne, dej nám pokoj."
Ale Naďa i tak dodala svou: " Chci být milionářka, mít vilu u moře a být nezávislá."
Mladík povytáhl obočí a ze široka se usmál. "Hmmmm, mohl bych se Vás slečno zeptat na jméno?"
"Neříkám své jméno cizím lidem. Ale pokud mi něco chcete, dejte mi práci, která mi tyto sny zajistí." Naďa se usmála svým okouzlujícím úsměvem a na jejích tvářích se jí objevily dolíčky.
"Dobře, domluvíme si schůzku a můžeme si dále popovídat."
"S cizími lidmi se nestýkám, nýbrž s těmi, kteří neví, co se sluší a patří. Měl by jste se představit, mladíku!" Naďa dostala velmi laškovnou náladu a stále chtěla vědět, jaké má ten kluk oči.
"Marcel, jsem Marcel Nosák. Už by jste se s semnou sešla?"
"No a jak by jste mne chtěl kontaktovat a blíže se domluvit?" V hlavě Nadi prošlo tisíce varovných vykřičníků, že se to nedělá, že se chová jak coura a kdo ví kdo to je, ALE MUSÍ VĚDĚT JAKÉ MÁ OČI A CHCE HO ZNOVU VIDĚT!!!!!
"Tak si vyměníme telefony a já se Vám ozvu." řekl Marcel se zářivým úsměvem.
"hm.... tak jo... 605.... "
"A jméno?"
"Neznámé." Dodala s mrknutím Naďa otočila se na Alču a řekla jí že skončila a můžou pokračovat dle plánu. Alena jen poznamenala, že div neumřela věkem a hladem.
Po cestě Alena na Naděždu vůbec nepromluvila, zato Nadě v kapse zazvonila zpráva - číslo neznáme - Sluší ti to, kočko. Takže zítra ve tři před Muzeem? Marcel.
Naďa zrudla a poté, co si toho všimla Alena, řekla: "To ti píše ten, frajer Marcel že? No, to jsem si mola myslet, že po něm půjdeš jak slepice po flusu. Píše ti, kde se sejdete?"
"Hm... jo, zítra ve tři před Muzeem."
"Půjdeš, když ti leze Vojta krkem?" Naďa sic nasadila káravý ton, ale na druhou stranu to i schvalovala.
"Nevím... mám?" Ale v duchu si Naďa řekla že půjde, že ho chce poznat.
"Jestli chceš? Já bych nešla."
.....
Druhý den se Naďa probudila s esemeskou od Marcela. "Dobré ráno princezno, doufám že mě nenecháš čekat. Rád bych Tě poznal. Marcel"
To je tak krásný, pomyslela si Naďa. No tak to půjdu určitě. :)
O několik hodin déle byla Naďa před Muzeem a vyhlížela ho. Marcel přišel včas a vystrojený velmi elegantně. Zas voněl úžasně a opět měl ty ohavné brýle, které ji tak dráždily. Jediného čeho si ve svých "růžových" brýlých nevšimla byla jeho samolibost. Do čeho se to dala neměla ani ponětí.....
"Ahoj krasavice, tak mi už prozradíš své jméno?"
" Naděžda"
"To je úžasné jméno, ale představoval bych si pod ním někoho vyššího než jsi ty." Marcel jízlivě řekl tuto poznámku na její výšku, protože Naďa nikdy nevyrostla výš než metr a půl. K její smůle bohužel. Jeho poznámka ji sice dráždila, ale neutekla. Něco jakoby ji drželo a chtělo mu tu poznámku oplatit.
"Hmm no tak hlavně že ty jsi ten dokonalý."
"Prosím tě, nebude Ti vadit, kdybychom zašli do nemocnice za mojí matkou? Rád bych ji viděl a koupil jí něco k jídlu a tak. Potom bychom si mohli dát kafe a obchodní schůzku."
"Ehm... ne... co se stalo tvojí máme?"
Marcel začal vyprávět o sobě o mámě a opět si neodpustil poznámky k jejímu růstu. Takhle to probíhalo až do nemocnice. Kde Naďa chtěla sic utéci, ale neudělala to. Nastoupila do výtahu s Marcelem a vodou, kterou koupil pro svou matku. A při té příležitosti ji uvěznil mezi svými pažemi a chvíli ji opět dráždil poznámkami, ale tentokrát si sundal brýle a v jeho zelenomodrých očích se zračil lovec.
Naďa se zachvěla a zrudla. Pár krát se snažila něco říci na obranu ale moc se jí to nedařilo. Nepustil jí. Místo toho jí velmi vášnivě políbil a zároveň ji nechal prostor pro odpověď. Nechala se podlomit a její rty mluvili za ni. čas se zastavil a opět rozeběhl s otevírajícími se dveřmi u výtahu.
"Posaď se tu a pohlídej mi tašku, já se za chvíli vrátím." Přikázal Nadě Marcel a zmizel za nemocničními dveřmi za svojí matkou.
V tu chvíli nevěděla a ani netušila Naďa jak se chovat. Skoro jako by ji ovládal. Jeden polibek ji dostal na samé rozpaky. Poslouchala ho, chtěla ho...
"Máte hezkého přítele." řekla uklizečka na chodbě.
Naďu tak vytrhl ten hlas z její mysli a uvědomila si, že vše uklízečka s ukrajinským hlasem, viděla.
"No on není můj přítel, je to kamarád." Zvláštní důraz dala na slovo kamarád.
"Víte, moje maminka, vždy říkala, že mezi ženou a mužem nikdy nemůže existovat slovo kamarád. A já s tím souhlasím. Pokud Vy říkáte, že on je kamarád, tak on Vás nevidí jako kamarádku."
Jak prozřetelná žena to byla... věděla toho více než Naďa. Proč ji ale neposlechla...
Dále se s ní Naďa nebavila a žena pokračovala ve své práci, jakoby nic. Ale i tak jí hlavou prošlo spoustu velmi důrazných myšlenek, proč tam sedí jako ...hu..?
Asi po 20 minutách přišel Marcel a řekl, že mohou jít na to kafe. Moc se omlouval, že se zdržel, ale že matka na tom není moc dobře. Naďa to přijala a zeptala se kam půjdou na to kafe, když v nemocničním areálu není nic moc krom automatů a stříkaček, které k smrti nesnáší?
"je tu jedna kavárna přímo pro pacienty a hosty. Vaří tam dobrou kávu a mají i zákusky, tak pokud by ti to nevadilo?"
Po kávě a velmi hlubokých otázkách co a jak by se týkalo pracovního poměru u O2 se Marcel Nadi dotkl a když neprotestovala tak jí zkusil i políbit.
Čekáte milí čtenáři že se vzpouzela? Ne! Byla naprosto pohlcena jeho očima, vůní, a jeho loveckým temperamentem.
Po té co se rozloučili dalším vášnivým polibkem na zápraží brány nemocnice se domluvili na dalším střetnutí.
....
Každý den Naďě chodili krásné zprávy. Až do té doby než se znovu setkali. Tentokrát to bylo ale jiné. Dali si kávu, dobře se bavili. Marcel řekl, že potřebuje domů do Jíčína. Naďa ho doprovodila k autobusovému nádraží, kde spolu komunikovali spíše hormony a jejich rty než slova.
"Pojeď s semnou jestli chceš?" Zněla Marcelova nabídka.
Velmi lákávé a mnohokrát se rozhodovala zda ano nebo ne. Nakonec, když si už Marcel koupil lístek směr Jíčín přiskočila Naďa a koupila si jej také. V hlavě si říkala, že je to jasná výzva k sexu a ona jej přímá ač je to nerozumné. Její argument v hlavě - chlapi to dělaj neustále, tak proč bych si nemohla užít jednou já a bez závazku.
"Rozhodla jsi se jet?" řekl s vítězoslavným úsměvem..
"Ano, ale povez mi něco o sobě. Nemysli si, že tohle dělám běžně. nikdy jsem nikomu nedala své číslo na ulici a ani s ním nejela kam jede on..."
"Ty mi nevěříš a přesto jedeš s semnou? Já taky nerozdávám své číslo na potkání, ale ty se mi moc líbíš. Jsi energetická a velmi spontální. Umíš se rozhodnout... "
"Co u tebe budeme dělat?"
"koukneme na film, nějakej akčnák?"
Poté se Nadě podíval dlouze do očí a začal jí líbat, ale tentokrát chtěla být v přesile ona. Vzala ho za bradu a laskala jeho krk, přičemž začal sténat a okolo lidi raději říkali, že tam nikdo není. Naďa s Marcelem dojeli do jeho domu, kde po velmi krátké konverzaci byli nazí v dech beroucím obětí, kde navzájem nejen rukama zkoumali veškeré zákoutí, které jejich těla skrývala.
Marcel vzal s něžností Naďu do náruče a zašeptal... "věříš mi už?" Naďa jen kývla a tím do ní vstoupil.... po velmi spalujícícm milování Marcel odprovodil Naďu k nádraží, kde s ní počkal až do odjezdu vlaku. Zamilovali se do sebe. Ač Naďa původně chtěla jen ...
...
Nastal rochod s Vojtou. Velmi dramatický. A velmi bouřlivé období, kdy prakticky neopouštěla Naďa s Marcelem jejich postel. Ale byl tu háček. Marcel z ní dostal 3000 korun, kvůli nájmu za byt, že se vydal z peněz a ona mu hloupá půjčila.
Laskavost byla vystřídána za velmi bouřlivý sex.
Nakonec půjčila Marcelovi i svůj starý, velmi starý mobil, který vrátil po třech dnech s velmi pečlivě smazanými zprávami. Ale výhodu, kterou měl ten starý mobil byla ta, že sic nepsal, že jsou odeslané nějaké zprávy ale neustále je ukládal.
Naďa přišla na jeho nevěru hned po třech dnech, kdy spolu byli. Psala si s tou "děvkou" a zjistila že jí sbalil stejně jako jí. Dozvěděla se ještě o dalších 6 lidech. A také o veškerých lidech, které ho obklopovali. Nevěru odpustila a později se jí i vytratil ze života, ale jako v kruzích se vracel a tahal z ní peníze vždy se sladkou vyhlídkou na brzké vrácení peněz a možná i s trojnásobné.
----------
Nikdy nic Nadě nevrátil, ale vždy ji stíhal - nejen velmi strašnými esemeskami, ale i výhružkami na sebevraždu, jen aby z ní dostal další a další peníze.
Po 10. půjčce Naďa jako studentka zjistila, že mu půjčila více než 40 000.- korun, které si mohla klidně nechat na své výdaje, kosmetiku, koníčky.... vše dala marné lásce, vše dala včetně sebe, jen proto, aby ji měl rád, krasavec Marcel Nosák.
------------
Tímto chci všechna mladá děvčata varovat, aby se vyvarovali náhodným a sladkým románkům, které by později mohli dopadnout velmi velmi špatně. Možná i hůřa by Naďa mohla dopadnout a to jen díky tomu, že nejen že nebyla opatrná, ale i příliš důvěřivá a nevinná. Dávejte si pozor!!! Dnes kolem Vás projde vrah s tváří galantního gentlemana, ale pokud ho neznáte - nic si s ním nezačínejte.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva