The end

Jasně .. ožer se .. řekni že miluješ mojí nejlepší kámošku a že se mnou chodíš jenom kvůli tomu aby jsi na ní zapomněl .. potom se jí ptej jestli ti nedá pusu .. ona ti jí dá jelikož mě to už je jedno .. necítím nic .. jenom bolest .. ty se usmíváš protože jsi ještě pořád na šrot ..
Jak to napravíš? nijak, jenom stojíš jako solnej sloup a čumíš na mě .. nevydáš ze sebe ani hlásku .. dělá ti to dobře vidět mě brečet? ani mě neobejmout? jenom koukat jak se snažím odehnat tu bolest?
Je konec! tohle už nenapravíš! nemáš žádný emoce i když jsi střízlivej .. nesnažíš se .. nic tě nezajímá .. proč bych tě najednou měla zajímat já když mě ani nemiluješ?
A potom se divíš že jsem šla se s klukama ožrat? no jasně, ty se ani nedivíš, protože si nic z toho dne ani nepamatuješ ..
Druhý den, co máš kocovinu, si už jenom pamatuješ ten konec , děláš ze mě tu zlou že věřím tomu co jsi říkal když jsi byl na sračky ..
A víš proč tomu věřím? protože když je člověk ožralej tak říká pravdu .. nekouká na následky .. na to jak to ovlivní budoucnost .. nic ho nezajímá .. udělá to co chce .. řekne co si myslí ..
Teď mi píšeš? už je pozdě .. už se ani nesnaž ..