V zajetí snu

Ostré světlo uličních reflektorů. Náraz. Bolest. Můj pohled okolo se zamlží při pozorování kluka. Nehybně vedle mě leží, jeho hrudník se pravidelně zvedá, těžce oddychuje. Na jeho spící andělskou tvář spadají plavé vlasy. Všimnu si skleněného střepu zabodnutého do jeho srdce. Uvědomím si, že dlouho to nepřežije. Natáhnu k němu své vyzáblé ruce, zbarvené do červena. Podívám se na svůj hrudník a všimnu si stejného střepu drtícího mé srdce, náhle si uvědomím, že mi nezbývá mnoho času. Dotknu se úlomku skla, bolest zesílí, až se bojím, že to nevydržím, zatočí se mi hlava, přesto ho chytím ještě pevněji a pokusím se vytáhnout. Nepovolí. Nedokážu to, jsem příliš slabá. Dotknu se jeho mramorové pokožky na ruce. I když trpí, přesto je nádherný. Vždy jsem si přála umřít společně, ať druhý nemusí trpět pro odchod své lásky, teď se mi moje přání může splnit. Ale nechci to! Teď ho chci zachránit, teď chci, aby žil, i když já zemřu. Seberu své poslední síly, svoji poslední energii a zatáhnu za odštěpek barevného skla, povoluje. Slyším přerývané sténání po každém centimetru vyndaného skla. Podařilo se mi to, vyndala jsem ho. Cítím, jak i můj střep povoluje, až úplně spadne a rozbije se na tisíce malých kousků. Z mého hrudníku začíná pozvolna vytékat krev a dopadat na jeho tvář, teď jsme dvě poloviny jednoho celku. Teď není ani on ani já, teď jsme my. Otevře svoje unavené křišťálové oči. "To tys mě zabila, neprominu ti to." Ještě se na mně chvíli vyčítavě dívá, zavře oči a jeho hrudník se naposledy zvedne. Připadá mi, že slyším poslední úder jeho srdce, připadá mi, že umírám s ním.

další povídky nalezente na: http://wisdom-book.blogspot.cz/p/au.html