Vzpomínka.

Znáš ten pocit, když jdeš po ulici a vše ti připomíná ho. Míjíš lidi, které zná. Posloucháš písničky, které ti ho připomínají. Procházíš místy, kam jste spolu chodívali, kde jste se objímali .. a byli jste šťastní - SPOLU. Mráz tě hladí po červených tvářích a ty víš, že on už tu není aby tě zahřál, jako kdysi. Z úst ti vychází pára a ty víš, že už tu není, aby tvé rty zahrnul polibky. Zimou se ti klepou ruce a ty víš, že už tě za ně nechytí a nedá ti pusu a nepůjčí svou mikinu, která vždycky tak krásně voněla. Srdce se stále ohlíží za minulostí a bolí. A ty víš, že už tu prostě není, aby ti řekl ty dvě slova.

Ale proč dáváš vinu sobě? On odešel, když jste se navzájem nejvíc potřebovali. Mrzí ho to? Má výčitky? Nezodpovězené otázky bolí nejvíc. Zžírá tě to uvnitř a ty proti tomu nemůžeš nic dělat. nemůžeš vrátit čas. Možná je to tak lepší. Možná ne. Nevyznáš se sám v sobě. V duši máš totální zmatek a už nevíš kudy kam, co dělat. Jsi tolik zmatený.

Pamatuješ si, jak jste byli vždycky u něj a on tě hladil po vlasech, dával pusinky na čelíčko a do vlasů.

Projíždíš městem. Stmívá se, začíná zima. Podíváš se na hodinky. V tuhle dobu jste se spolu šli na nádraží nebo se s úsměvem na rtech objímali. Vidíš kolemjdoucí páry, co ruku v ruce jdou a neřeší okolní svět. Taky jste byli tak šťastní. Když jste svírali ruku toho druhého, nic vám nechybělo. Byli jste nejšťastnější na světě a nikdo vám vaše štěstí nemohl vzít. A možná to tak mělo zůstat.

Odpověz na tyto otázky.. Proč si mě opustil? Proč si mě nechal jít? Co jsem udělala tak špatného, že si mi nedokázal odpustit a odešel si? Byla v tom jiná? Vážně to byla ta překážka? Jaká holka by jezdila za tebou hodinu, jen aby jste byli spolu? Chodila na tvé zápasy a obdivovala tě.

To, že na tebe pořád myslím je k ničemu. To, že si mohu nechat oči vyplakat je také k ničemu. Ale prostě, když odejde osoba, s kterou jsem byla šťastná.. To hold bolí.