Bolest....

Nejsem vzorem ctnosti...Nosím v sobě pro mě teď tu největší bolest.

3 roky jsem žila s klukem, kterého zbožňuji.
Bydleli jsme spolu dá se říct od začátku...
Prožil se mnou ty krásně okamžiky dospívání, 18tiny, autoškolu, maturitní ples, maturitu... Byl mojí oporou, když jsem byla nemocná... Zná můj každý kout duše.. Moc mi pomohl.
Jediné zlo, které v něm koluje je, když se napije... V tu chvíli je to úplně jiný člověk...
K tomu co chci říct...
U nás ve městě bývá jednou ročně velká oslava města, lázeňská sezóna. Protože vím, že spolu nesmíme pít, protože to pak špatně dopadá, šli jsme každý zvlášť...
Jedna cesta domu taxíkem mi změnila život a totálně mi rozbourala pevnou půdu pod nohama..
Samo sebou, že jsme se pohádali, dokonce i něco víc, ale to nestojí za zmínku...
Po téhle hádce se rozhodl, že odejde...
Vzal si věci, pejska, auto... odešel... Já bez práce a peněz... Bez ničeho..
Po chvíli se naskytla práce, já spokojená, že se poprvé stavím na vlastní nohy a pevně rozhodnutá bojovat za nás...
V práci mi čas ubíhal svižným krokem, dny plynuly a bolest se tenčila.. S ním to vypadalo na dobré cestě.. Začalo se mi dařit dávat svůj život do pořádku.. Teď však přišel den, kdy jsem o práci přišla, ani vlastně nevím proč, nikdo mi nic neřekl.. Dozvěděla jsem se to jen náhodou.
Opět se mi začal hroutit svět... Jsem znovu bez práce a nevím, jak zaplatit účty... On mi nepomůže, nějak se k tomu nemá..
Já jsem jen vystresovaná... přes měsíc už se trápím, snažím, měním sebe sama pro člověka, za kterého bych umřela... Dá se říct, že jsem nic špatného neudělala... Byl to on, kdo byl zlý a neviděl si do pusy... Říká se, že čas všechno zahojí, ale pro mě je ten čas ztráta času...
Doufám, toužím a stále věřím a bojuji, aby se mi člověk jako on vrátil... Je to složité a na můj vkus jsem na tyhle starosti příliš malá holka...