Změna od lásky k lásce

Byla to doba si tak ňajak před rokem,alespoň tedy myslím.A já řešila problémy mých kamarádek.
Říkala jsem jí že když se jí líbí TEN kluk tak by mu to určitě měla říct.Vždyť přece žijeme jenom jednou tak proč by mu to měla neříct?!?!?!
Řešila jsem sice jejich problémy,ale nedokázala
jsem se do mých kamarádek tak jakoby vctítit.
Pořádně jsem nechápala tu jejich nechuť někomu říct že ho má ráda.Jasně chápala jsem že se prostě normálně lidsky stydí.Ale jak jsem už psala výš:Žijeme len raz tak jdi mu to říct,sis!
To že žijeme jenom jednou jsem jim opakovala celkem hodně dlouho,ale nemyslím si že by to mělo ňajaký velký účinek.Na malou chvíli jsem jí dokázala přesvědčit že to bude to nejlepší v jejím životě,že stejně za chvíli jdeme na jinou školu tak ať si užije ten poslední měsíc
na téhle staré škole.Ona mě nachápala a já
nechápala ji.Pořád se hihňala a i mě to připadalo celkem legrační a jakoby vzrušující
,ale stejně jsem jí nechápala.A pak to přišlo.
Zavalila mě smrtící lavina.Lavina zalíbení,
lavina lásky.Když jsem ho uviděla připadal
mi divný.Nebyl ale ošklivý,ale ani hezký.
Ale pak jsem se na něj podívala podruhé.A znova
a znova.S každým pohledem přituhovalo.S každým
pohledem se lhostejnost začala měnit v zalíbení.A od toho zalíbení už zbývalo jen slyšet jeho hlas a pár dalších pohledů a jeden
úsměv abych začala mít alespoň pocit že ho miluju.Že zalíbení přešlo v lásku.Byl to zvláštní pocit poprvé v životě milovat někoho
jiného než rodinu a kámoše.Bylo to něco jiného
než milovat herce z mých oblíbených filmů.
Teď mi moje bývalé rady připadají hloupé.Zbytečné a hloupé.A přesto mi lidi radí
úplně to samé.Někde v nitru vím že pod tou kupou lásky a touhy po něm se skrývá zdravý
rozum a ten mi říká že mi za to nestojí.
Že mi nestojí za něj plakat.Jenže moje srdce
křičí že ON mi stojí úplně za všechno.Že kvůli němu bych plakala,smále se cokoliv.A tak poslouchám už dávno omleté staré rady a sama
sobě se divím že mě mohlo potkat něco takového.