Zrcadlo -- část 4.

Petr seděl sklíčeně s hlavou v dlaních. Kateřina se z něj pokoušela dostat aspoň něco, co by ji trochu objasnilo situaci.

„Potřebuju panáka“, zvedl k ní oči.
Poté co do sebe otočil velkého panáka vodky, začal od začátku vyprávět o zrcadle, až se postupně dostal k nehodě. Kateřina nervozně popocházela po kuchyni.

„Dej mi potáhnout“. Vytáhla mu cigaretu z úst.

„Já na tohle nikdy nevěřila, ale co mě tady vykládáš, z toho mám husí lůži. Co když jsi byl prostě jen ožralej, měl si vidiny a v té ženské viděl to, co jsi vidět chtěl?“, snažila se najít racionální vysvětlení.

Petr se postavil a rukama opřel o kuchyňskou linku, jakoby se snažil popadnout dech po dlouhém běhu.

„Já se možná napiju, ale v tu dobu jsem byl naprosto střízlivej. To ti říkám, jak tady před tebou stojím. Prostě od té doby co mám to zrcadlo doma a pokoušel sem se, s ženou navázat kontakt se doma dějou divný věci. Jak je možný, že jsem doma cítíl její parfém, když je už tři roky po smrti a nikdo v tom bytě kromě mě není. Tak mě to doprdele vysvětli, jak se tam ta vůně dostala?“

Kateřina jen stála, nevěděla co mu na to odpovědět. Petr ji oznámil, že ještě nejlépe dnes ji zrcadlo donese na zpátek.

„Odvezu ho na babičinu chatu, kde nebude nikomu na očích“.

Petr se vrátil do svého bytu, přistihl se jak podvedomě zkoumá okolní vůně. Necítil ani náznak po něčem neobvyklém. S nejistýmy kroky se blížil k zrcadlu s hadrem v ruce. Přistupoval k němu tak, aby se do něj nemuselpodívat. Bál se, že by mu mohlo opět ukázat něco, co by nerad viděl. Přehodil přes něj hadr, jen co okopírovala rám zrcadla, ozvalo se zaklepání. Petr sebou trhl, buď je to náhoda, nebo opravdu hodně špatnej vtip, říkal si. Najednou se uslyšel zaklepání podruhé. Podíval se kukátkem, kdo stojí za dveřmi. Spúatřil Radima jak postává na chodbě.

„To jsem já, Peťo. Otevři, slyším tě za dveřma“.

„Co to s tebou je Petře, nikdy si se kukátkem nekoukal?“, divil se Radim.

Petr postavil vodu na kafe a zapnul televizi v kuchyni.

„Včera jsem byl u Katky. Říkala, že jsi jí navštívil, ale podrobnosti si nechala pro sebe, zkrátka profesionálka“, pousmál se šibalsky. „Tak jsem si řekl, že se za tebou zastávím a poslechnu si originál.

„Ani mě nemluv, nic nebylo, pokud tě zajímá tohle“, Radim na něj nechápavě koukal.

„Jakto?“, zajímal se.

Petr mu se vší vážností začal vykládat o zrcadle a všem okolo něj. Radim se smíchem plácal do kolen a neustále mu opakoval, že na tohle nikdy nevěřil. Petr se jej marně snažil přesvědčit o opaku.

„Víš co? Raděj nám nalij panáka, ať se na ty tvoje duchařiny trochu posilníme“.

Petr se zprvu bránil, jelikož věděl, jak to dopadá. Momentálně nebyl v situaci, kdy by si mohl v práci hlásit další nečekanou dovolenou. Nakonec chuť přeci jen zvítezila nad předsudky. Poté co z láhve hojně ubylo, se už ani nepozastavoval nad tím, že by měl ráno vstávat do práce. Radim odešel kymácivou chůzi na záchod. Když se vrátil zpátky, kolíbal se ze strany na stranu jako nějaká bojka na moři. Petr ho vybídl, ať se raději posadí, než upadne. Jen co to dořekl, Radim ležel na zemi jak široký tak dlouhý. Jak se ho snažil postavit na nohy, vypadlo radimovi něco z kapsy. Na zemi ležela zakrvácená břitva.

„Co si dělal s břitvou?“, ptal se Petr překvapeně.

„Ale já nic, kamarád v práci se s ní říznul při holení, tak jsem se mu nabídl, že ji vezmu sebou domů a pořádně mu ji nabrousím.