Seleniina Věštba- 1) VZNIK DVOU SVĚTŮ

Není jen jeden svět, jak si lidé na Zemi myslí. A není jen jednoho boha, který by ten jeden svět stvořil...

Kdysi dávno, před mnoha a mnoha miliardami let se mladinká bohyně Selenia zamilovala do o mnohem staršího boha Aramona, který již však svoji družku měl. Jejich láska a cizoložství však bylo božstvem objeveno, proto byli oba nuceni opustit Sídlo bohů a najít si vlastní domov v širém nekonečném vesmíru.
Jednoho dne po dlouhém putování Aramon zdvihl ruku a ukázal směrem ke dvěma stejně zářícím hvězdám.
"Pohleď, má milovaná, to bude náš nový domov."

A tak se bůh Aramon a bohyně Selenia po nekonečné cestě konečně usadili a mohli tak stvořit své vlastní světy, kde je obyvatelé budou uctívat.
Bůh Aramon svoji hvězdu pojmenoval Slunce a planetku, kterou obdařil životem, pojmenoval Země.
Selenia svoji menší hvězdu pojmenovala Eden. Z jejích obrovských planet, jenž Eden obklopovaly, vybrala si Selenia tu nejmenší a pojmenovala ji Fantasia. Obdařila ji životem a věnovala ji veškerou svoji lásku a péči.
"Hle, stvořil jsem člověka." pravil bůh Aramon své družce. "To on bude vládnout celé Zemi.Povznese se nade všechny tvory a bude mne uctívat."
"Ale drahý." pousmála se Selenia a opřela si hlavu o Aramonovo silné rameno. "Měl bys být opatrný. Taková moc v rukou jediného tvora by se ti mohla vymstít. Dej na mé rady. Pohlédni na můj svět. Všichni obyvatelé mají stejnou moc a jsou šťastní."
Aramon se od srdce zasmál. "Má milovaná, po chvíli tě začnou nudit. Neměj o mne strach, drahá Selenie, svůj svět mám pod kontrolou."

Selenia stvořila svět plný lásky a krásy. Krajinu tvořila panorama několika vysokých zasněžených hor,v nížinách se rozprostíraly travnaté louky poseté růžovými, bílými i žlutými květinami, jejichž květy svojí vůni lákaly nejednoho tvora, zelené lesy s vysokými a mohutnými stromy skrývaly různá tajemství, modrá jezera, řeky a potoky se klikatily po celé planetce a velká horká poušť se zlatým pískem a oázami s jasně modrými jezírky se rozprostírala uprostřed toho jediného obrovského kontinentu, který obklopoval širý oceán.
Nejen krajina, kterou Selenia vytvořila, byla tolik různorodá. Fantasia skrývala bytosti, o kterých se lidem na Zemi ani nezdálo. Obyvatelé lesů-Elfové, Děti Země je Selenia nazývala, byli velice moudré a vysoké bytosti. Jejich těla byla štíhlá a rovná, vlasy byly světlé a dlouhé, obličeje bledé, ale překrásné a jejich uši špičaté. Další bytosti, které obývaly lesy a jejich stromy, byly divoženky- rusovlasé dívky oblečené do zvířecích kůží. Právě ony se staraly o správný chod lesa a o jeho bezpečí.
Města a vesnice byly převážně obydleny Mágy. I oni byli vysocí a moudří, jejich těla však nebyla tolik dokonale štíhlá jako ta elfí. A vlasy mívali tmavé s několika barevnými proužky, které měnily barvu dle úrovně Řádu, kterého Mág již docílil.
Pestrobarevné louky ve svých květinách skrývaly další Obyvatele Fantasie- víly (drobounká stvoření s krásně zbarvenými křídly), které se staraly o květy veškerých květin, stromů nebo křovisek po celé Fantasii, a skřítky (malincí tvorové s dlouhýma špičatýma ušima), kteří se starali o jejich kořeny.
Hory byly obydleny metrovými mužíčky, kteří se starali o jádra hor, a jejich ženami. Byli to malí podsadití trpaslíci.
Obyvatelé, kteří žili v mořích a v hlubokých jezerech, měli místo nohou dlouhé ploutve, kterou pokrývaly šupiny, a jejich vrchní část těla, která se svojí dokonalostí podobala Elfům, byla modrá a lesklá. Byli to Vodní Obyvatelé.
Fantasii však obývají další a další různá stvoření, která společně žila v míru a v souladu. Možná i to byl důvod, proč Aramon pocítil zhoubnou závist...

Zatímco se Selenia kochala krásou a mírumilovností svého světa, na Aramonově Zemi vypukly první nepokoje. Bůh si myslel, že je to jen dočasné, že si jeho lidé uvědomí nesmyslnost válek a vzpour, ale po nějaké době viděl, že se zmýlil. Jeho lidé se zabíjeli navzájem, válčili spolu a Aramonovi nezbylo nic jiného, než na ně sesílat tresty.
Selenia si brzy všimla Aramonovi nespokojenosti. Moc dobře věděla, proč tomu tak je a všemožně se snažila svému drahému pomoci, on však byl zaslepen zlostí a závistí, že měla tak dokonalý svět, že její rady a snahu pomoci mu nebral na vědomí.
Svět lidí však byl pohlcen přílišnou zlostí, nenávistí a temnotou a Aramonovi časté návštěvy Země v něm probouzely zlé myšlenky a pocity. Ze všech sil se snažil vzdorovat tomu zlu, které na Zemi panovalo, ale temnota, která pohlcovala jeho rozum i srdce, byla silnější než on. Proto se rozhodl Seleniinu Fantasii zničit.

Jako starý nemohoucí Poutník, vydal se Aramon na pouť skrze Fantasii. Snažil se šířit paniku a strach a temnotou, kterou v sobě nosil, chtěl napadnout ta mírumilovná srdce Obyvatel, ale po nějaké době zjistil, že je to zbytečné. Tvorové na Fantasii měli v sobě dost sil na to, aby veškerou zlobu a hněv v sobě odehnali.
Aramon začínal být více a více rozhněvaný. Nesnesl jediný pohled na tichou a překrásnou Selenii, nesnesl nic, co by se týkalo její dokonalé Fantasie. Netušil, jak by se mohl zbavit té všudypřítomné lásky na Fantasii. Všemožně se snažil zničit veškeré dobro, ale Selenia se projevila jako velice silný protivník. Vycítila, že Aramon chystá něco zlého. Proto se vydala na svoji Fantasii a nechala zrodit eni-en, jedinou Dvoukrevnou na celé planetě.
Rozezlený Aramon už ztrácel veškeré naděje při pokusu vnést zlo na Fantasii, když vtom mu hlavou proletěla myšlenka: lidi...
Aramon svými jedy uložil Selenii k věčnému spánku. Nemohl ji zabít, ale mohl ji na několik tisíc let uspat. A uskutečnit tak svůj plán ke zničení Fantasie...