dnes má svátek:
Mahulena, 17.listo...
Mahulena, 17.listo...
Povídky
Celý svůj život jsem se styděl za svou matku. Měla jedno oko, a zdála se mi ošklivá. Bydleli jsme v chudobě. Neměl jsem otce co by vydělával a kdo by dal práci mojí matce, když má jen jedno oko. Matka se mě snažila oblékat co nejlépe, abych se od ostatních spolužáků nič...
S kamarádkama DEN PRVNÍJmenuji se Ondra je mi 23 a jednou o prázdninách jsem nevěděl co mám dělat tak jsem se rozhodl že pojedu někam s několika nejbližšíma kamarádama. Moc lidí se mi neozvalo nakonec mi to všichni odřekli tak mě napadlo že pozvu h...
Byl začátek školního roku. Opět jsem byla jen já a moje kamarádka Sára . Ale ta mi stejně nerozuměla, jak bych chtěla. Všechny holky ve škole řešili jen nového třeťáka, který je prý dost pěkný. Mě tyto týpci nezajímají. Myslí si, že když mají pěkný obličej patří jim cel...
V poledne mi do počítače přišel mail se stručnými pokyny: „Po návratu domů se svlečeš donaha, oblečeš a obuješ si věci, které tam máš připravené. V 16 hodin zaklekneš s roztaženýma nohama na místo pod dozorem kamery, na hlavu si dáš gumovou kápi bez otvorů pro oči, ruce...
23. srpna 2014 v 15:16 | Sentencia | Próza Jedna velká, obrovská metafora. Každý si přeberte co chcete a přeberte si to po svém... Tentokrát žádné vysvětlení nebo nápovědy. Noc byla tichá, až moc tichá. Vše utichalo, když probíhala kolem. Zvěř se schovávala...
Probudí mě ostrá bolest. Pomalu otevírám oči. To světlo je příšerné! Oči si pozvolna přivykají. Zjišťuji, že do mě někdo řeže, ale nevidím co. Chci křičet, nejde to. Nemůžu! Po patnácti minutách je šílenému utrpení konec. Odvažuji se podívat, co tam je. N+D."Cože?...
Dostala jsem od babičky křišťálovou kouli. Protože jsem neměla tušení, co s ní mám dělat, dala jsem si ji na polštářek a na poličku. Zapnula jsem si počítač a šla si po svém. Najednou se koule zamlžila. Z údivu a vší svojí zvědavostí jsem se zvedla, vzala kouli a dala j...
Byla jsem na turnaji sálové kopané. Náš tým zrovna dával penaltu. Cítila jsem okolo sebe napětí spolužaček, které se mnou přišly povzbuzovat tým a ostatních lidí, kteří buď čekají, až půjdou na řadu, nebo těch co je přišli povzbudit. Trefa! Kolem mě se rozkřičela spoust...
Budík zvonil jako o život, Laura myslela, že ho asi prohodí oknem. Ale byl moc daleko a ona na něj za boha nemohla dosáhnout. Přisouvala se blíž a blíž, až nakonec spadla z postele na zem. Rukou začala šmátrat po svém nočním stolku, až nahmatala budík. Sakra práce, tak ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva