Povídky
9. října 2012 v 16:04 | ......... ( z deníku jedné mrchy)Dívám se na strop kde sluníčko vykresluje různé obrazce a je mi nádherně....Aby taky ne, po tak krásném milování...."Zbožňuju milování s tebou"....tak to říká můj guru, můj učitel který mne provází...
Zrovna ho potkala na chodbě, jako obvykle tam stál a koukal tím šibalským úsměvem, prostě On. Ještě chvíli ho pozorovala a šla za ním. Pozdravila ho a on se usmál. Jak mu koukala do očí, trochu ztratila pojem o realitě, vzpamatovala se, až když se pohnul a ptal se, co p...
Všechny ty slova...byli to kecy. Všechny naše polibky...byly lež. Všechno to byla jenom hloupá hra. Nezáleží ti na mě. Vymýšlíš si. Ale já tě pořád miluji. Pořád budeš v mým srdíčku, jako ten nejdůležitější člověk. Člověk, co mi kazí život. Člověk, kvůli kterému brečím,...
Tento příběh se odehrál letos na jaře ve škole, kde jsem učil. Všichni žáci už tou dobou byly ze školy pryč ale já ne, jako učitel moc velký plat nedostávám a tak občas musím dělat přesčasy. Ten den, když jsem zrovna po doučování odcházel domů, zaslechl jsem nějaké pode...
Kapitola třetí – podzimní.Listí na stromech před hájovnou již dostávalo podzimní nádech. Byla sobota. Luboš neochotně pootevřel jedno oko na které ho šimral paprsek sluníčka prosvítající mezi zataženými závěsy na okně. Otočil se k nočnímu stolku, pohlédl...
Čtyřicítka se nezadržitelně blíží, za pár dnů budu slavit narozeniny. Soužití s manželkou, ze kterého vzešel i párek zdravých dětí, nadále klape, takže není důvod si naříkat. Také sexuální apetit mojí ženu stále neopouští, čehož s potěšením využívám. Pár drobností by se...
Opráším starý vzpomínky. Zapomenu na současnost. Jenže v minulosti i přítomnosti tě pořád miluji. Kam mám teda jít? Nad čím přemýšlet? Co pohřbít a co nechat žít? Jsem jenom mladá holka. Holka, zavřená v tomhle velkým domě a nemůžu ven. Pořád je mi v patách. A já nemám ...
Zhasnutý světla. Temná ulice. Prochází se, neví kam jde. Ani nemá kam jít. Je ticho. Jsou slyšet jen kapky deště dopadající na chodník, vzdálená dálnice za městem, občas zaštěkání psa a vítr. V ruce drží cigaretu. Pomalu si popotahuje - je to její poslední. Černé vlasy...
Jsem ztracená ve stíně pojmů. V městě neřesti. Jako duch proplouvám nočními ulicemi. černá mikina, černé kalhoty. Černé vlasy. Moje nohy našlapují po zmoklým chodníku. Prší. Moje maska odvážnosti se tady rozpadla na milion kousků. V očích mám vyděšnej výraz a rozhlížím...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva