Povídky
Lehce jsem znejistěl. po chvilce vášnivého líbáni jsem se ji narovinu zeptal "Opravdu chceš zase podvés toho svojeho?" Mlčela. Po chvilce ticha jsem ji vysvětlil, že se neptám kvuli sebe, ani kvuli jejiho kluka ale kvuli ni. Řekla mi jen to, že si není ničím jistá. Naro...
,,Eleanor kde jsi?!“ řekl přísným otcovským hlasem. ,,Pryč.“ Odsekla jsem. Neměla jsem náladu s ním něco řešit. Ne teď. ,,Okamžitě se vrať domů!“ ,,Vrátím. Ale až zejtra. Čau!“ Zavěsila jsem. Claire se na mě tázavě podívala. ,,Dokoukáme ten film ne? Pusť ho. Nechci na t...
Byla jsem vyděšená. Táta mi vzal talíř s jídlem přímo pod nosem, i když jsem ještě nedojedla. Položil ho na linku, sedl si zpět na židli a pevně mi stiskl ruce. Bolelo to, ale svíral je tak pevně, že jsem ty své nemohla vymanit. ,,Jsem tolerantní a hodně toho strpím, al...
Nahrnuly se mi slzy do očí. Nikdy jsem netušila, že pro mě bude tak moc těžké přečíst jednu ubohou větu na kousku papíru. Ale bylo. ,,Nemohu za to, jsem hluchý.“ Ta slova mě doslova zamrazila v zádech. Teď už jsem slzy neudržela a rovnou dvě se mi skutálely po tvářích. ...
Ráno jsem se vzbudila s myšlenkama na to, co všechno by se dneska mohlo stát! Ani se mi nechtělo vylézt z postele. Bylo teprve osm hodin! Měla jsem šílenou trému, ani nevím proč. Možná se mnou i trošku cloumal strach. Strach ze kterého mě až bolelo břicho, takže jsem ra...
Stáhl mě zpět na lavičku. Vytrhl mi z ruky můj blok i s tužkou. Zděsila jsem se, co to dělá. Rychlým, ale úhledným písmem něco napsal, zaklapl ho a vrazil mi ho zpět do rukou. Ladným gestem mi pokynul, abych už šla, zvedl se a odešel. Ještě jsem ho chvilku pozorovala, j...
Tady máte hned druhou část, abyste měli co číst:D Tady už je to o trošililinku zajímavější:)) Na můj pozdrav neodpověděl, jen dál hypnotizoval papír. Zarazilo mě to. Proč mě ignoruje? Třeba mě jen neslyšel, zkusila jsem to znovu. ,,Moc hezky kreslíš.“ Zase ...
Omlouvám se, že se toho v první části moc neděje, ale pochopte.. Příběh musí nějak začínat:) ...Byla sobota odpoledne a venku pršelo. Dost mě to naštvalo, protože jsem nemohla jít do aleje kam obvykle chodím vysedávat. Vlastně ani nevím, proč tam ...
Jaké to je? Je to jako, když stojím uprostřed pokoje plného lidí..křičím. Ale nikdo mě neslyší. Jako když stojím uprostřed náměstí, s pistolí v ruce. Ale nikdo si mě ani nevšimne. Jako když si někdo vezme moje srdce a nastrouhá ho na struhadle. Ano, takové to je. A NIKD...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva