Povídky
Vůz pozvolna vypovídal službu, takže nečekané zjevení městečka Forstburg, přišlo vhod. Byl zde, až nepříjemný klid, ověnčený nepropustnou tmou. "Tady můžeš zaparkovat", vyhrkla ze sebe Vicky a prstem ukázala na parkoviště plné aut. "Co to k sakru znamená...
Vicky se zavřely oči, samou tíhou je nemohla udržet otevřené. Mike měl také co dělat, aby vydržel. Stará Fordka ze 60 let při podřazení mírně trhla. Stoupání bylo příkré, ale za to velmi táhle. Před jejich autem se nečekaně objevila stříbrná zář, která osvětlovala kus l...
"Ale no tak, Mikeu" Vím, že tvá chlapská ješitnost utrží nesmazatelnou ránu, ale musíš si konečně přiznat, že jsme se ztratili."Nepopírám, možná to tak může vypadat", odpověděl a ukázal své ženě Vicky všechny zuby. "Přibrzdi, zeptám se toho muže". ...
"Tohle je Carol, naše sousedka". " Ahoj Carol", zaznělo jednohlasně z obývacího pokoje a ihned mi udělali místo na sedací soupravě. Postupné seznamování, leč velmi poutavé stejně skončilo fiaskem. Pamatovala jsem si tak 2 jména. Člověk je trochu nervózní...
Okopávání záhonků sice nebylo ideálním vyústěním prvního víkendového dne, ale byl tu klid. Člověk si pročistí hlavu od všedních problémů a rutinního koloběhu nazývaný život. Jeden úder motyčkou střídal druhý. Bezmyšlenkovitě jsem si razila cestu vpřed. V okolí m...
Zazvonilo. Monika bez váhání vyskočila z lavice a vyběhla ze třídy. Ať si učitelka myslí, co chce. Musí přece stihnout ten autobus. Měla co dělat, aby na zastávku doběhla včas. On tu je taky! Ucítila, jak se jí rozbušilo srdce. Schválně se protlačila davem a postavila s...
Pravděpodobně už několik hodin jsem seděl na pohovce u sebe doma a nepřítomně hleděl před sebe. Pojem o času jsem ztratil už dávno. V ruce jsem třímal poloprázdnou láhev whisky. Třeba mi pomůže vzpomenout. Pořád cítím, že už za chvíli si vzpomenu na něco velice...
„Haló?“ Ptám se, i když je mi jasné, kdo volá.„Zdravíčko, inspektore. Myslim, že vám teď udělám radost. Našli jsme dalšího, ale je živý a plně při vědomí!“ Hbitě jsem vstal ze židle. „Opravdu? A kde teď je? Musíme ho vyslechnout,“ vyhrkl jsem.„My...
To jsem tak jednou kráčel pošmournou ulicí někde na tom nejzatuchlejším předměstí široko daleko. Z domu jsem vyšel k večeru a pak jsem jen necíleně bloumal od rohu k rohu a u každého jsem zahnul někam jinam. Bylo mi jedno, kam mě nohy donesou. Potřeboval jsem si utřídit...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva