Lucky Boy - 1.díl

Barry byl vždy trochu jednodušší, ale v jádru srdci to nebyl špatný člověk. Luck ho bral jako svého mladšího bratra, i když byli stejně staří a chodili do jedné třídy. Ve věku 17 let vás zajímají jen děvčata a alkoholové dýchánky, tedy až na pár obrýlených výjimek, jak jim rádi říkali. Žili v malém městečku, kde se nic neutají.

Znáte to, jakmile se na jedné straně pohne list, tak se na druhé straně připravuje místo pro jeho dopad. V městečku mohlo žít na 5 tisíc obyvatel. Nic nám tu nechybělo, byla zde na popud starosty vybudovaná střední škola, která se pyšnila plně obsazenou kapacitou. Sjížděli se sem žáci z celého okolí, jelikož do většího města to máme 100 mil. Na zdejší podmínky se studium zmítalo mezi průměr a slabounkým podprůměrem, což bylo naprosto vyhovující. Onoho dne jsme se vraceli z narozeninové party. Barry řídil a Luck dospával, co předcházejícího večera zameškal.

Teplý vzduch se mísil se závanem čerstvě pohnojeného pole. Člověk si za ta léta zvykne a stejně jako velkoměšťákovi nevoní náš kravinec, tak nám nevoní kovový vzduch tam u nich. Nikdy jsme s nimi neměli vážnější problémy, až na pár potyček, za které stejně mohl alkohol a ne kulturně civilizační odlišnost. Cesta se za vozem pomalu ztrácela v minulosti a Luckův nepřítomný pohled vypovídal za vše.

„Hele,“ pronesl překvapeně Barry a šťouchl do polo spícího Lucka. Ten jen zavrčel a dál sledoval ubíhající kopce v dálavě. Bary se nenechal odbýt a šťouchal do něho stále víc. Luck to už nevydržel a posadil se.

„Tak co je?“ vyřkl rozčarovaně. Luckovi se mírně pootevřela ústa překvapením. Na silnici, dobrých 300 metrů před nimi, leželo vozidlo v naprosto atypické poloze. Kola mířila k nebesům a z motoru se linul kouř, to jak se odpařovala voda, nejspíš z prasklé hadičky.

"Zastav, musíme se podívat, jestli není někdo zraněn. Na míle daleko nebylo jediné auto.