Lucky Boy - 2.díl

Výhoda státních silnic v bohem zapomenutém kraji. Kolem nemusí projet žádné auto hezky dlouho. Ten chlápek má možná velké štěstí, že tudy oni dva projíždějí. Na první pohled vypadal bez známek života a po bližším ohledání to byla pravda.

„Je mrtvý Barry,“ vykřikl Luck. Barry stál opodál a více si všímal okolí, než podivně zkrouceného těla vykukujícího z rozbitého auta.

„Co budeme dělat, nechci se do ničeho zaplést. Víš, jak to chodí, mladým nikdo nevěří a nakonec to bude na nás, že jsme mu vjeli do protisměru. S technikou, kterou zde místní policisté vládnou, to bude rychle vyřešený případ.“ Barry po těchto slovech znejistil.

„Na tom něco je Lucku. Sedneme do auta a v poklidu zase odjedeme“ Luck se ještě chvíli koukal do očí mrtvému muži v drahém obleku a vstal. „Co to tam děláš?“ Barry se skláněl nad kufříkem, z kterého něco vykukovalo.

„ Nevím, mám takový pocit, že jsem něco našel.“ Luck k němu přistoupil a vzájemně se na sebe překvapeně podívali. Kufřík ležící u jejich nohou, skrýval velké tajemství. Cíp povylezlých bankovek mluvil za své. Oslepeni touhou po lehko nabitém bohatství se pro něj Luck shýbl a pootevřel. Mohlo tam být 200 tisíc dolarů ve sto dolarových a to je velké pokušení. Luck se podíval na Barryho velmi krátkým pohledem a se sklapnutým kufříkem naskočil nazpět do vozu. To samé poradil i Barrymu.

„Tak dělej a nečum,“ pobídl ho nervózně. Srdce mu bušilo, až v krku. Žíly nadopované adrenalinem. Barry nasedl do vozu a sešlápl plyn. To že se stali z minuty na minutu milionáři, si ještě neuvědomoval ani jeden. Celou cestu svíral kufřík a občas se otočil, jestli za nimi někdo nejede. Auto zapíchly jako vždy vedle zrezivělého kontejneru na odpadky a mlčky vyšlápli do prvního patra, kde měli společný byt, za velmi nízké nájemné. Patřil totiž strýcovi, který se pracovně odstěhoval do Philadelphie a za příslib, že se o něj bude řádně starat, dostal klíčky.

„Barry ty kluku ušatá,“ rozvášnil se náhle Luck a práskl s kufrem na postel.