Nikdo se nesmí nic dovzvědět! - 3. díl

Muž byl patřičně nervózní. Věděli, že jsem je zahlédla při vraždě a tím jsem se pro ně stala nežádoucí. Určitě, jakmile mne dopadne, tak mě zabije.

"Mě neutečeš", zakřičel.

"Vylez a já k tomu přihlédnu".

Myslel si, že jsem úplně pitomá. Nejraději bych mu o hlavu rozrazila kámen a utekla do města. Nebylo to daleko. Zhruba hodinku cesty. V lese se vyznám a vše bych nahlásila šerifu Glennovi, který by měl šanci muže dostihnout. Z města vedou jen dvě cesty do vzdálených měst. Uzavírka silnice by je chytla do pasti. Pamatuji si jejich bílý pick-up.

Tihle darebáci nesmí běhat po světě. Náhle mi sklouzla noha a padouch se otočil mím směrem. Musím vyběhnout ten kopec a rychle na silnici. To je moje jediná šance, jak uniknout jisté smrti. Vsadím se, že mě zabije hned na místě.

Vyškrábala jsem se do strmého vršku. Muž mi byl v patách. Jeho ruka se mne snažila dostihnout a povalit na zem. Povedlo se. Má hlava narazila na kámen a na chvíli jsem ztratila vědomí. Mlhavé světlo a stín, to bylo vše.

"Tak a mám tě", pronesl a nahlas se zasmál. Sebrala jsem všechnu odvahu a kopla ho mezi nohy. Další kopanec směřoval na bradu. Jeho tělo se bezvládně zřítilo do stráně za ním. Možná byl mrtvý. Špinavá, zakrvácená a omráčená jsem se dobelhala k blízké silnici. Jaké štěstí, že kolem projíždělo auto.

"Je vám něco paní?" Optal se postarší muž a vykulil na mne oči.

"Přepadli mě dva muži, jednu dívky zabili. Prosím vás, jeďte rychle pryč" Nastoupila jsem a z razancí zabouchla dveře. Řidič si mně prohlédl a řekl, že bude vše v pořádku Míjeli jsme odbočku do města a zanedlouho jeho vozidlo sjelo na lesní cestu. Vyjekla jsem.

"Ale tudy jedete k tomu srubu!? Já vím, děvenko", pronesl a poslední co jsem zahlédla, byla stříbrná pažba zbraně směřující na můj obličej Tupá rána mě zlomila čelist........