Soused

Pronikavé hlasy, se stále stupňovali.
Utišil je až nářek starších. Respekt vzbuzovali.
Stačí.
Zaznělo přísným hlasem.
Mé srdce krvácí, když slyším, jak tam zase pláče.
Z práce tolik hněvu domů si přináší, ten co má srdce zhaslé.
Mlátí do věcí, hrozí gesty.
Že má sousedy si asi nevšiml.
Malé děti děsí,
po psovy neuklízí, když ho venčí.
Je jako slůj jež se pavouky hemží,
nepříjemný soused co vypil celou Temži,
aby s každým vychcat svedl.
Ten se teda povedl.
Bez ohledu na cizí majetek,
stále klesá hlouběji pro špatný skutek,
by tak pošlapal sousedům plůtek,
psychickou újmu na vlastní účet,
snad pro pobavení nebo jaký to má účel.
Číslice křivd zdvíhá pokličku, jež všechny jeho hříchy skrývá.
Tady jsou v jednom pytlíčku, co jako rýže se vodou napíná,
jeho činy na povrch bublat začínají.
Náhle s rychlostí množiny činů,
spravedlnosti se nevyhnul.
Z jeho vlastní radosti, lidé měli samé starosti,
tak na sepsané žádosti, vypudili ten smrad žalostný,
souseda co bude zodpovídat za vše do čeho se namočil.