Záhada tajemného domu 3. díl

"Kdo volá?" Ozvalo se z druhé strany aparátu. Tedd se podíval na Joshuu jako by z něj chtěl vyštípnout odpověď.

"To není důležité, raději zůstanu v anonymitě. Mám strach. V pořádku, posíláme tam důstojníka, aby vše prověřil.

" Oba, plní očekávaní, okupovali nejbližší okno směřující k sousedovic domu Po necelých deseti minutách se objevil hlídkový vůz důstojníka Perryho, který se zapnutou houkačkou bez zvukového signálu, tiše zastavil u krajnice.

Vystoupil mladý policista. Nasadil si klobouk na hlavu a svéráznými kroky předstoupil přede dveře, na které silně zabouchal. Z pozorování bylo patrné, že s někým mluví přes dveře. Náhle vyšel vysoký muž a s úsměvem na tváři důstojníka přivítal.

"Ten parchant se z toho snad vykecá," vyjekl Joshua. "Koukni se jak mu ten cajt zobe z ruky. Jo taky na to zrovna koukám. Podle mě by měl, nebo má povinnost prohledat dům, když dostane hlášku," namítl Joshua a nechtěl se spokojit s tím, co se mu odehrává před očima.

"Hele už mu ukazuje, aby šel dál. " Chvilka zlomového očekávání se ve vteřině změnila v naprosté zklamání. Policista pozvání mávnutím ruky odmítl a se slovy dobrou noc se rozloučil s podezřelým mužem, tedy alespoň pro dva pozorovatele sedící v protějším domě za okny.

"Ten syčák si myslí, že každého přečurá, ale to mu neprojde. Určitě udělá nějakou chybu a my dokážeme, že se tam něco děje."

Joshua se na rozníceného kamaráda podíval nevěřícným pohledem.

"Ale no tak, já bych to nechal plavat, policajty si zavolal, co se po tom budeš furt pídit. Pojď, zahrajeme něco na kompu Budu se po tom pídit, to je důležitější, než hraní her. Je to náš soused a co když se něco stane mě nebo mámě a nebo komukoliv z okolí. Jo, asi máš pravdu," souhlasil Joshua.

"Co tedy navrhuješ, sledováním toho sice moc nezkazíme, ale svět se takhle zachránit nedá."