Několik mužů pod nátlakem prvního útoku padly bez hlav na zem. Formaci to naprosto vyvedlo z míry. Utvořené hloučky lidí se staly zranitelnější. Gremlin zasadil smrtelnou ránu jedné z bestií. Chrochtavý zvuk prozrazoval probodnutou plíci. Mohli jich srazit na dv...
Nepropustná mlha se držela mezi stromy a zároveň znemožňovala výhled. Lordickovi to nevadilo. Věděl, že tam něco je. Ve skrytu hlubokého lesa za bílým závojem. Něco je sleduje a čeká na svou příležitost. Lordick okamžitě sáhl k svému boku, kde se mu pohupoval roh. ...
"Je potrhaný jako by se na něm vyřádila smečka hladových vlků....Lordick mu rázně vstoupil do řeči. "Kteří ho zapomněli sníst. A co tím chceš Lordicku říci, že se v lese potulují démoni s noži místo rukou, kteří prahnou po zabíjení? A teď má hrozit nebezpečí naší osadě?...
Večer se bude konat rituální obřad, plný tance a kozí krve, která má jejich rodu požehnat. Jen tak si mohou naklonit bohy k sobě a přimět je k poskytnutí lepších podmínek pro početí dalších malých osadníků. Gremlin pohodil tělo na místní náměstí. Vláčel ho hodnou chvíli...
Tělo odmítalo poslušnosti a vypovědělo službu. Lordick k němu přistoupil jako první a podepřel mu hlavu. "Co se ti stalo bojovníku?" Otázal se s klidným tónem v hlase. Muž zasýpal a vykašlal trochu krve. "Musíte utéct. Blíží se. Všichni umřete. Kdo se bl...
Lordick stál bez sebemenšího pohnutí. Zíral do nepropustné mlhy, skrývající velká tajemství. Jeho oči se upřeně dívaly mezi stromy. Dlouhé vousy vlály po směru větru. Ruka svírala meč. " Co se děje Lordicku?" Ozval se Gremlin, který k němu přistoupil ze zadu . L...
Pravděpodobně už několik hodin jsem seděl na pohovce u sebe doma a nepřítomně hleděl před sebe. Pojem o času jsem ztratil už dávno. V ruce jsem třímal poloprázdnou láhev whisky. Třeba mi pomůže vzpomenout. Pořád cítím, že už za chvíli si vzpomenu na něco velice...
„Haló?“ Ptám se, i když je mi jasné, kdo volá.„Zdravíčko, inspektore. Myslim, že vám teď udělám radost. Našli jsme dalšího, ale je živý a plně při vědomí!“ Hbitě jsem vstal ze židle. „Opravdu? A kde teď je? Musíme ho vyslechnout,“ vyhrkl jsem.„My...
To jsem tak jednou kráčel pošmournou ulicí někde na tom nejzatuchlejším předměstí široko daleko. Z domu jsem vyšel k večeru a pak jsem jen necíleně bloumal od rohu k rohu a u každého jsem zahnul někam jinam. Bylo mi jedno, kam mě nohy donesou. Potřeboval jsem si utřídit...