Druhý životní příběh

Druhý příběh, který mi vyprávěla, mě zasáhl mnohem více. Byl o mladém muži, kterému je asi třicet let. Miluje hudbu, rád se stýká se svými přáteli a chodí na koncerty. Dokonce v jedné kapele hraje. Co ho ještě baví je sport, hlavně basket, a to i přesto, že má na výšku asi jen metr. Ne, není liliput, ale je na vozíku.

Začněme ale od začátku. Představte si malého chlapce. Má blonďaté vlasy, sice ne kudrnaté, ale stejně je jako anděl. Je moc hodný. Má rád svou rodinu, přátele a i když vrůstá do vzdorovacích let, je poslušný. Má rád svůj život, má rád sport a má sny. Nejsou to utopické sny naivního dítěte. Jsou to sny nadějného sportovce. Nechtěl se jich za žádnou cenu vzdát, taky kdo by chtěl, že? Dělal pro jejich dosažení maximum a všichni ho v tom podporovali. Ke svému vytyčenému cíli se přibližoval čím dál rychleji.

Bylo mu devatenáct let, když stál ve svém pokoji a sledoval Olympijské hry.

„Příště tam budu i já,“ říkal si vduchu a snil o své medaili, o tom obrovském úspěchu. V tom začal cítit, jak mu brní nohy. Bylo to, jako když je hodně unavený po náročném tréninku, ale byl víkend a on dva dny odpočíval. Nohy mu pomalu slábly, až ho to donutilo si kleknout na zem. Od té doby už se nikdy nepostavil.

Dodnes nikdo neví, co bylo příčinou náhlého ochrnutí. Jakto, že mladý, zdravý kluk z ničeho nic přestal cítit nohy? Bude ještě někdy chodit? To jsou otázky, na které ani špičkoví doktoři nedokáží odpovědět. Zbývá jen modlit se a doufat…