Černé stíny nad městem 2.část

Nějaká práce.Už už tedy chtěli vejít dovnitř,když najednou zpoza dveří vyletěl ven pistolník a dopadl na prašnou ulici.V zápětí za ním se ve dveřích objevil Šerif ,který na něho křičel ,,Chlastat a brát si do postele ženský,to umíš,ale zaplatit za pití a ubytování,to se ti nějak nechce.Tak koukej odsud rychle mazat.“A ještě aby to dostatečně zdůraznil,párkrát po něm vystřelil.Ale né proto,aby jej zabil,ale proto,aby mu udělal tam venku před všemi patřičnou ostudu,jakou si zaslouží.Šerif tedy vystřelil ze svého koltu tři rány.První rána shodila pistolníkovi z hlavy klobouk,druhou ránou mu spadl opasek s pouzdrem a postolí a s třetí ránou mu spadli samotné kalhoty.A chlap,ten už se na nic jiného nezmohl,než na to opustit rychle městečko.Všichni se mu tam smáli.Proto si raději opět oblékl své kalhoty,popadl pouzdro s pistolí a svůj klobouk,nasedl na svého koně a rychle a vztekle odtamtud odjel.Šerif,který se pak po celou dobu na něho díval,byl rád,že má pokoj a s pocitem dobře vykonané spravedlnosti odešel směrem také k dalším Saloonům dál zkontrolovat,jestli je tam také vše,jak má být.Tato celá událost přivedla chudého rolníka i jeho syna na ujišťující myšlenku,že ve městě tvrdě vládne ruka zákona,která nedopustí nějaké bezprávý.A s tímto dobrým pocitem tedy konečně mohli vejít do Saloonu.Když tedy vešli dovnitř,nejprve tedy zamířili k pultu,za kterým byla jistá žena,která hned,jak je uviděla,je zvala dál ,,Račte dál cizinci,jen se neostýchejte.Jen projíždíte nebo se i chvíli zdržíte?“Na to chudý rolník odpověděl,že pravděpodobně se chvíli zdrží a že hledají nějaké ubytování a i nějakou práci.Na což jim ona žena řekla,že zrovna mají štěstí,právě se uvolnil jeden pokoj,jak si jistě před chvílí mohli všimnout.Poté je tedy vyzvala,aby ji následovali,že jim ho ukáže.Šli tedy společně do patra.Když přišli do pokoje,byli rolník i jeho syn příjemně překvapeni čistotou a pořádkem.Na což je ještě žena upozornila,že mají k dispozici i balkón.Tak se tedy šli všichni společně na něj podívat.To byla nádhera.Celé to městečko měli jak na dlani,byl odtamtud krásný výhled.Pak se jich ona žena zeptala,jestli jim tedy takoví pokoj bude vyhovovat.Oni oba najednou řekli,že by jim určitě vyhovoval,ale že jsou chudí.Něco prý sice mají našetřeno,ale rozhazovat rozhodně nemůžou a že se jim tedy pokoj velice líbí,ale že si jej asi stejně nemůžou dovolit.Na což ona žena řekla větu,kterou nečekali ,,I vy si jej dovolit můžete.Víte,se mnou se osud dříve také moc nemazlil i já pocházím z chudé rodiny,vím,co je to žít o kůrce chleba.Dnes mi sice patří po mém nebožtíkovi manželovi tento Saloon,ale začínala jsem také z ničeho.Provdala jsem se sice za bohatého člověka,který toto město sice založil,proto ten název,ale šťastná jsem nikdy nebyla.Vlastně se mi ulevilo,když můj muž zemřel.Byli to těžké roky po jeho boku. Já mám dobré srdce a proto vězte,že vám rozumím a pro začátek vás tu nechám bydlet zadarmo.“Chudý chudému musí přece pomáhat.Tak jestli se vám tedy pokoj líbí,můžete zůstat a zaplatíte mi až později,až budete mít nějakou práci a něco našetřeno.“ Toto sdělení vyvolalo v obou velikou radost a
oba ji hned za to chtěli líbat ruce.Na češ ona žena řekla ,,Ale hoši,no tak,nechte