Hrdina může být každý.

Byla chladná zářijová noc roku 1944. Skupina vojáků seděla v transportním letounu C-47 Skytrain a očekávala to, co se nevyhnutelně blížilo. Byli jen malou skupinkou z celkového počtu asi 45‘000 vojáků, kteří byli stejně jako oni odloučeni od rodin a dětí. Jejich velitel, Kapitán George ‘‘Donny‘‘ Powell zapisoval cosi do polohového deníku, a sedm mladých vojáků včetně Martyho, seděli tiše. Jako by se každý bál, že jakékoliv pohnutí by způsobilo pohromu. V tu chvíli se Georgie zvedl, a začal jednotným hlasem vysvětlovat, že jsou elita národa, která byla vybrána, aby vymítila nacistickou armádu z evropského kontinentu. Neposlouchal ho naplno, myslel na Kansas, na chvíle které trávil ve společnosti Annie, dívky, kterou znal již od střední školy. Seznámila je čistá náhoda. Detailně si vzpomínal, jak to tehdy bylo. Měli mít návštěvu vojenské akademie, místa, kam jsem se hlásil on, a jeho bratr Johnny. Annie sice neměla ráda válku, ale velmi se jí líbila jeho odvaha, odhodlanost a čestnost, kterou v sobě choval již od útlého věku. Jeho bratr padl při obraně Pearl Harboru, jenž napadli japonské bestie. Annie mu byla vždy oporou, v sebehorší situaci jej dokázala podpořit, vrátit mu chuť do života. A proto po odletu ze států začal trpce litovat své chyby, že ji opustil. Z tohoto rozjímání ho vytrhla silná rána. Hlavou mu bleskly veškeré možné příčiny, ale než se stačil vzpamatovat, tak jej George určil velitelem jednotky. V době, kdy vzpomínal na Annie, se vzdušné síly dostaly nad linii KZ 841, tedy nepřátelské území, kde se rozpoutalo peklo. Opatrně vyhlédl z rozbitého okénka; nebe pokrývaly malé obláčky explodujících protiletadlových střel, všude byl cítit pach hořícího leteckého paliva, a poté spatřil, jak letadlo, letící vedle nich bylo rozerváno na kusy střepinovou náloží. Pomyslel si, že to bude asi to poslední, co uvidí, avšak najednou, jako obrovská vlna se začaly na potemnělém nebi objevovat malé světlé body, jenž se s postupem času měnily na padáky které je měly dopravit na zem. I v jejich letadle se rozsvítilo zelené světlo, což znamenalo jen jedno. Povolení k seskoku. Skočil jako jeden z prvních. Letěl vzduchem, vítr bičoval jeho, nyní maskované tváře. Zatáhl za lanko otevírající primární padák. Zároveň s tím držel i lanko druhé, otevírající druhý, záložní padák, pro případ že by se pokazil první. Jak se padák uvolnil, ucítil prudké, bolestivé trhnutí, o kterém si myslel, že mu vyrve páteř z těla. Padák zabral, a Marty, jak se vojín jmenoval, se snášel klouzavým pohybem k zemi, kde ho čekal těžký osud. Díky tomu že byla tma, jim bylo přiděleno místo seskoku nad lehce zalesněnou oblastí. Padák, který ho měl bezpečně donést na zem, jej místo toho uvěznil v koruně starého dubu, asi tři metry nad zemí. Zatímco si představoval, jak ho tu najdou němci, zahlédl jakýsi pohyb v křoví, které částečně zaplňovalo mezeru mezi kamennou zídkou a ruinami jakési zemědělské usedlosti. Co možná nejvíce potichu vytáhl z pouzdra u opasku svoji pistoli, a vyčkával. Naštěstí pro něj, to nebyli náckové, ale Tommy, nejmladší člen jejich skupiny. Bylo mu čistých dvacet let, které strávil na rodné farmě ve státě Ilinois kde zanechal svou matku. Jelikož Marty byl uvězněn na stromě, a popruhy byly zamotány vysoko v koruně, navrhl mu, ať se pokusí popruhy přestřelit. Ano, s postupem času mu stále více docházelo, jak tehdy riskoval, ale jiná možnost jim tehdy vskutku nepřipadala v úvahu. Když byl Marty na zemi, ošetřil si drobná poranění většinou způsobená větvemi, kterých bylo požehnaně. Znali souřadnice místa seskoku, a proto se tedy vypravili tím směrem. Tommy, vždy vesele naladěný mu ihned začal vyprávět, jak se těší na to, až bude moci pozabíjet pár nácků, avšak Marty si o tomto myslel svoje. Vždy, když třeba i ve škole mělo dojít k bitce, snažil se to vyřešit slovně a urovnat to. Netvrdil, že by nezvítězil, ale nerad se pral. Mezitím došli na takový malý travnatý plácek s troskami jedné C-47, která hořela zeleně zbarveným plamenem. Věděl, že to bylo letadlo, které přepravovalo chemické radiomajáky, které měly zajistit cílové navigační parametry pro ostatní letouny. Pokusili se pomoci posádce, avšak po chvíli marného zápolení s plameny usoudili že by je to stálo příliš mnoho sil, a že je vysoce pravděpodobné, že oba dva piloti a obsluha značkovacího aparátu jsou mrtví. Snad poprvé v životě si Marty připadal tak divně. Nikdy by neuvěřil, že bude nenávidět někoho víc, tak, jako v tuto chvíli nenáviděl Hitlera, který zavinil tuto dlouhou, krvavou a zcela zbytečnou válku. Lidé jsou nepoučitelní. Již bylo tolik válek, tolik obětí, avšak války pokračují. Došlo mu také, že ať je člověk v sebehorší situaci, vždy je řešení, a také že všechny problémy se řeší lépe společně s někým blízkým, nežli osamoceně.