Smrt Za Život

Box je jako otázka života a smrti. Někdy toužíme raději po smrti, než zazvoní zvonek a přijíde další kolo.
Ryan Gold.
Los Angeles – Memorial Sports Aréna
Dobrý den pánové a dámy, dnes budete svědky velkolepé amatérské soutěže, přímo zde v Memorial Sports Aréně. „Přivítejte zlatou pěst, Ryana Golda". Náhle jsem zjistil že lidé skandují mé jméno a přivolávají mně směrem k ringu. Usmíval jsem se a bouchal rukavicemi, aby mi lidé tleskali. Vstoupil jsem tedy do ringu přes provazy a užíval si ten krásný moment. „ A nyní přivítejte na druhé straně Willa Fre-e-e-e-ze". Strhl se šílený povyk a nepřátelský pískot. Freeze to ale nevystrašilo a pokračoval k ringu. Jeho tým byl v modré barvě a vyčníval velice před všemi lidmi v aréně. Naše barva týmu, která byla žlutá byla však více upozorňující. Diváci v aréně mi fandili, poněvadž sem měl dobré srdce a nebojoval jsem pro svůj úspěch, ale pro rodinu a diváky, zatímco Freeze boxoval pro peníze a diváky odjakživa nesnášel.
„Pánové pojďte ke mně"
Zvolal rozhodčí a my pomalu šli za ním. „ Očekávám dobrý box a žádné údery do zad".
Jakmile rozhodčí domluvil, Freeze mi bouchl do rukavic a naznačil mi, že to pro mě skončí špatně. Nevšímal jsem si toho a šel k rohu.
Gong zazněl a mi začali běhat po ringu. Pobíhal jsem, sem a tam a vyhýbal se lehkým úderům Freeze.
„Tak pojď Golde, ukončíme to". Vztekle zařval a běžel proti mně. Vrazil mi tvrdou ránu do obličeje, další a další, až mě zahnal do kouta a mlátil mně hlava nehlava. Chvilku do obličeje, který jsem si ovšem kryl a chvíli zase do do břicha. No a nakonec mi vrazil hák z bočního postavení a já padl na zem. Freeze chtěl pokračovat ve svých úderech, ale rozhodčího zastavily a on odešel do rohu.
„1,2,3,4,5". Řval na celou arénu a po zaznění čísla 6 jsem vstal a těžce oddychoval. „Dobře, pokračujeme". Rozhodčí domluvil a mi po sobě vyrazili jako hladoví vlci. „Chceš další Golde?". Okamžitě mi vrazil těžký pravý haymaker do hlavy, a já zase padl k zemi. „1,2,3,4,5,6,7,8,9,10. Je po všem".
„KO". To slovo jsem do konce života proklínal s nenávistí.
„Vítězem se stává William Fre-e-e-e-ze".
Los Angeles – Rodinný dům Ryana
Ještě ten den, kdy jsem prohrál, sedl jsem do taxíku a vyrazil zpět do sladkého domova, kde na mě čekala moje milovaná rodina. Po cestě jsem ještě nakoupil pár dárků pro mého milovaného syna a křišťálový náhrdelník pro svou nádhernou ženu.
Stál jsem před dveřmi a zazvonil na zvonek. Dveře se najednou otevřely a já spatřil to nejkrásnější, co mě kdy v životě mohlo potkat. „Kate, jsem tak rád že jsem zpátky". A usmál se na ní. „Jsem moc ráda že si se vrátil v pořádku, až na ty šrámy na obličeji". A opětovala mi úsměv.
„Ryane, stala se ta nejhorší věc v mém životě".rozplakala se Kate.
„Co se stalo?".
„Náš syn Matt, je vážně nemocný, přijela si pro něj sanitka, protože jsem ho našla v postýlce kde na nic nereagoval a když jsem se ho dotkla, ležel jako přimrzlý".
„ Jak je to možné?.Co se přesně stalo?".
„To neví ani doktoři, má nějakou vzácnou nemoc a zatím je v kómatu".Rozplakala se a málem upadla. Opřela se o mně a já jí posadil na gauč uprostřed obývacího pokoje.
„Pojedu do nemocnice, ty tu zůstaň, než ti bude lépe, zavolám ti". utěšoval jsem jí a
běžel jsem zpátky k taxíku, který už pomalu odjížděl. „Zastavte, zastavte!". Křičel jsem na řidiče v autě. On pomalu zastavil a kývnul ať si sednu dozadu. „Prosím odvezte mně rychle do nemocnice". V té chvíli řidič vystartoval jako ve formuli 1 a řítil se nepředstavitelnou rychlostí směrem k nemocnici.
O 15 minut později jsem hledal pokoj, na kterém ležel můj syn. Otevřel jsem dveře a spatřil doktora, který u něj stál. „Pane Ryane váš syn utrpěl vážné onemocnění srdce, obávám se, že to do měsíce nepřežije". Byl jsem zděšený, zničený a ztracený, nedokázal jsem unést tu bolest, že mi syn umírá. „Ovšem pane Ryane, je tu jediná, ale drahá možnost. Pokud by jste sehnal 500 000 dolarů na synovu operaci, myslím si, že by přežil. Byla by to ovšem dost složitá operace a vybavení na ní nemáme, to nemá žádná nemocnice".
„Seženu ty peníze, vyboxuju pár zápasů a ty peníze vám co nejrychleji dám". Čas běží pane Ryane, je to ve vašich rukou. Smrt či život to je na výběr.
Den na to jsem začal usilovně trénovat. Každý den jsem uběhl 20 kilometrů, dával si nespočet kliků, zaměřil se na boxovací techniku, na sílu a rychlost. Cvičil jsem takto celých 5 dní, bez odpočinku, žádné zábavy, ale jen jediného cíle a to byly peníze pro mého syna. Šestý den jsem měl jeden větší zápas v Atlantě ve Philips Areně. Od začátku zápasu jsem výrazně vedl, moje rychlost a síla zdolala Jacka Berryho už v 6 kole. Boom, Ko. Každý zápas byl nesmírně důležitý, jediná prohra a můj syn zemře.
Další den jsem porazil Billa Speeda. A o den později zase Sama Beasta. Zbývaly 3 dny a já doufal, že ty peníze získám a můj syn přežije. Ve čtvrtek jsem porazil ve druhém kole haymakerem Davida Fenixe, Ko, které jsem mu dal bylo velice bolestivé. V pátek jsem zase porazil Thomase Stronga, ale jen tak tak ve 14 kole, byl jsem tak šťastný, když jsem ten zápas vyhrál. Poslední zápas jsem měl bohužel znova proti Williamovy Freezovy. Do zápasu jsem však nastoupil lépe než on a tak to i celý zápas vypadalo. Když vyhraji tento zápas, budu mít konečně peníze na tu operaci. Vím, ale že to nebude lehké. Ve druhém kole mě bohužel Freeze dostal na zem. Rozhodčí počítal do tří, poté jsem hned vyskočil na nohy. Skoro bylo po všem, ale já se nevzdával. Bojoval jsem jako drak, oheň, který jsem měl ve svém srdci výrazně hořel a šlehal Freeze rovnou do duše. Přišlo páté kolo, ve kterém jsem získal náskok co se týče ran a po ustavičném běhání sem mu zasadil silný levý hák, po kterém začal krvácet. V osmém kole to bylo zase naopak on mě i skoro porazil svojí silou a když přišla jeho nejlepší rána, zrovna jsem ji schytal a dobelhal jsem se jen tak tak do rohu.
„Teď to nesmíš vzdát Ryane, teď ne, ty peníze seženeš ale bojuj, bojuj tak jak sem tě to učil ty hlupáku". Křičel na mně můj trenér, kterého jsem měl ovšem moc rád.
„Ryane, Ryane!
Volali mi z nemocnice a řekli mi, že tvůj syn zemřel". Křičel na mně přes lidi můj zdravotník. V té chvíli jsem se skoro zbláznil, mlátil vším co mi přišlo do cesty, v mých očích byla vidět bolest, která už nikdy nemohla zmizet. Poslední naděje, shořela. Smrt tedy byla ta volba. Najednou jsem věděl, že život bez mého syna nemá cenu. Vše, co jsem obětoval, bylo zbytečné a ten oheň, co ve mně plál, už vyhasnul. Chtěl jsem zemřít za každou cenu. Zazvonil gong a přišlo deváté kolo. „Freeze tak pojď, zabij mě!". Křičel jsem na něho. On byl zděšený, ale po ničem tak netoužil jako smrt boxera, který ho mohl porazit. Stál jsem uprostřed ringu a nechal do sebe kolovat bolest z ran, které jsem dostal. Stál jsem tam uplně vyřízený, bez života, bez syna, bez rodiny, bez naděje. Najednou se to všechno rozplynulo a já se probudil nahý na zemi, kde nebylo nic. „Matte, kde jsi, kde jsi!".Volal jsem do prázdna, které mě obklopovalo. Nic se ale neozvalo, nic.
Los Angeles – nemocnice
„Pane doktore! Ryanův syn žije, měl zástavu srdce a teď se dokonce probudil z kómatu". Takže takhle to končí, ten boj, smrt v ringu, naděje.To vše je navěky ztraceno, stejně tak jako Ryan.