Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Cecílie (1)
Logo
Home  ~  Dobrodružné povídky  ~  

Ignát Herrmann Z pražských zákoutí

Ignát Herrmann Z pražských zákoutí
<>
icon 27.09.2026 icon 3x icon 66x
Proč pan Tadeáš Bezinka
chodí oholen a ostříhán

VI.
V neděli byl pan Tadeáš od rána jako na trní. Nemohl se dočkati poledne, a když konečně poobědval, trvalo mu věčnost, než bylo půl třetí. V tu chvíli vyšel ze svého bytu na Perštýně, oděn co nejjednodušeji, s havelokem přes ruku a s velkým slunečníkem nad hlavou. Chybělo deset minut do tří hodin, když se octl ve dvoře Emauzském, liduprázdném, vyhřívaném úpalem slunečním, až se mu v očích jiskřilo. Baruška tu ještě nebyla.
Chvílemi mihla se přes nádvoří osamělá nějaká postava a ztrácela se ve schodišti k Podskalí, a zas nebylo kolkolem živé duše.
Odbíjela třetí hodina, Baruška dosud nepřicházela. Pan Tadeáš přiblížil se vždy ke schodům a hleděl toužebně dolů, ale dívčina se nezjevovala. Konečně kmitla se tam dole nějaká ženská postava, v panu Tadeáši hrklo – ale nikoli, to není ona, to jest nějaká stará žena, veliká, široká, pracně vystupující. Pan Tadeáš zašel kousek od schodů a zahleděl se na věže kostela. Byl rád, že vzal slunečník, kterýž jej teď velmi příjemně chránil před žhavými paprsky. Postál tak chvilku a měřil zase nádvoří dlouhými, pravidelnými kroky.
Stará žena zatím byla vystoupila a kráčela pomalu přes nádvoří. Podívala se na pana Tadeáše a šla dále, jako by chtěla na Slovanský vršek. Ale u vrat se obrátila, vracela se pomalu ke schodům a podívala se opět na Tadeáše,
„Co si mne baba prohlíží?“ durdil se pan Bezinka a zakryl tvář slunečníkem, aby se vyhnul zpytavému pohledu neznámé ženy. Ale pojednou se ulekl.
Zpozorovalť, že neznámá blíží se nějak rozpačitě k němu, a než mu připadlo, aby popošel, zaslechl poněkud chraplavé, ale tlumené a přátelské oslovení:
„Prosím, jsou oni to, co čekají na Barušku?“
Pan Tadeáš Bezinka zkoprněl. Co to znamená? Kdo ho prozradil? Jaká to nástraha, jaký úskok?
Bleskem projelo mu hlavou jediné pomyšlení: aby uprchl – ale byl všecek zmaten a nemohl se hnouti s místa. A stará žena pokračovala:
„Inu bodejť, že jsou to oni, jak jich Barča vypodobnila – nelekaj‘ se, nic se jí nestalo, ale ona teď nemůže přijít – já jsem její matka! Jdou se mnou k nám, švec nepřinesl Barušce botky a ve starých by se k nim neslušela!“
Pan Tadeáš stál jako zkamenělý. To je pěkná historie: místo dcery přichází matka, a jaká matka! Jako hrom, jako skála, veliká, hřmotná – pro Pána boha, idyla se nějak divně zatáčí! A stál dosud, nevěda, kde stojí, koktal něco, aniž věděl, co chce říci. Jenom cítil pojednou, že jej pravice bodré ženy chopila za rameno a co nejjemněji postrkovala ke schodům, a při tom přimlouvala ústa ženina co nejpřívětivěji:
„No jdou, neoslejchaj‘ se – to bude mít Baruška radost, až jich přivedu.“
Pan Tadeáš tedy šel – ne, klopýtal a nevěděl ani, kudy jde. Stará paní v nedělním kroji Podskalačky svedla ho se schodů jako dítě a pak jej strkala nějakými ulicemi, v nichž jak živ nebyl, kam nikdy nezabloudil. Konečně přiblížili se k nějakému nízkému domku, matka postrčila pana Tadeáše napřed do vrátek a zabouchnuvši za sebou pronesla přívětivě:
„To bude mít tatík radost, že jich vedu.“
V panu Tadeáši stydla krev při slově „tatík“, ale na útěk bylo pozdě. Již se otevřely v chodbě ze dvorku dveře do nějaké světnice, tajemná žena vsouvla do nich Bezinku a vešla za ním.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Povídky Ivan Bunin
Blahoslavení Blahoslavený Antonuška voroněžský žil sto dvacet let. Jednou řekl ...

Viktor Dyk Krysař
XXI Dlouhý Kristián mnul si vesele ruce, procházeje jizbou sem a tam. Vrátil se...

Povídky Ivan Bunin
Kapitál Prodavač kvasu, holohlavý, červený, s tuhým panděrem, bujaře vyvolává t...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).