Jan Neruda Povídky malostranské

FIGURKY
Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
1877
XXXIX.
Otylie se hněvá dál; mně je, upřímně řečeno, hněv její skoro lhostejný. Cítím jen tak jakoby lehýnkou urážku. Sdělil jsem všem v zahrádce, že se stěhuju, ona byla přitom zcela chladna, vskutku chladna, jako bych jí sdělil, že padla vařečka na zem. - Ženská je také divný tvor!
Zaplať pánbůh, že jsem se jí nevyznal z „lásky“.

Byl jsem v staroměstském svém hostinci. Mezi těmi lidmi člověk zrovna osvěží a je pak zase schopnější duševní práce. Jen zas do práce, do práce! - po advokátní zkoušce jsem všech zkoušek prost už pro celý život!

Jsem v plném stěhování.

U malíře všeobecný výprask, děsný rámus - příprava ku psaní druhého listu. Poslal si ke mně zas pro papír. Vzkázal jsem mu prostě, že už mám vše složeno a ani nevím, kde papír je.

Domácí slečna řeže v zahrádce salát.
Pozorujuji chladně. Ta je už zvadlá!

Ať mně přijde Neruda ještě jednou s nějakou „Povídkou malostranskou“!

konec