Mezi vlky

Slunce se už dávno schovalo za obzor.
Světlo hvězd se odráželo od sněhu. Byl mráz. Zima trvala už dlouho a byla krutá. Zvířata hladověla a umírala. Šelmy se stávaly dravějšími.
Ozvalo se vlčí zavytí. Teskné a hladové.
Kočí dostavníku Alan pohlédl do tmy: ,,Tohle nám ještě scházelo.’’ Zrakem starostlivě obhlédl skupinku choulící se u ohně.
O svého známého Jeffa neměl obavy, byl to schopný muž, rančer. Zato zbylí dva mu dělali starosti. Obtloustlý bankéř byl zvyklý jen na pohodlí civilizace. Andy Smithová se zase nikdy nesetkala s vlky jinde, než na obrázku.
Opodál stál dostavník s ulomeným kolem.
Ozvalo se další zavytí, tentokrát blíž. Koně se začaly plašit. Bankéř a slečna zpanikařili.
,,Nebojte se, vlci nezaútočí,’’ uklidňoval je Jeff. ,,Bojí se ohně i lidí. Dokud budeme spolu, budeme v bezpečí. Na příbězích o krvežíznivých smečkách pronásledujících osamělé lovce není ani zbla pravdy.’’ Povzbudivě se usmál na Andy. Jeho pohled se setkal s Alanovým. Oba věděli, že to všechno je sice pravda, ale taková dlouhá krutá zima přináší do divočiny hlad. A když hlad dělá z lídí zvířata, co teprve z vlků?
,,Oheň dohořívá,’’ pronesl kočí. Jeff němě přisvědčil. Za chvíli vyhasne a bariéra dělící vlky od jejich kořisti zmizí. V očích Andy Smithové se objevil strach. Bankéř se podíval za sebe. Zahlédl obrys vlka.
Oheň mlel z posledního.
,,Dojdu pro dřevo,’’ rozhodl se Jeff. ,,Les je blízko, pětset yardů není moc.’’ Zvedl se.
,,Nikam nepůjdeš! Chceš skončit jako žrádlo pro vlky?’’ Alan ho zastavil.
,,Někdo tam jít musí. Jinak bude žrádlo z nás všech,’’ Andy a bankéř sledovali rozmluvu s rostoucím strachem. ,,Kde jinde vezmeme dřevo?’’
,,Tady,’’ odvětil Alan a ukázal na dostavník. Vytáhl z něj sekeru a začal štípat dřevěnou stěnu.
Za chvíli se oheň rozhořel s novou silou. Pocit chladu se zmírnil. Bankéř a Andy doufali, že díky ohni se jim podaří přežít.
Jeff s Alanem si tím nebyli jisti. Věděli, že pro vlky jsou jediná potrava široko daleko. Nechtěli zneklidňovat ostatní, proto o svých obavách nemluvili.
Bankéř si vzpomněl na domov. Na práci, která na něj v bance čeká, na ženu a na děti. Kočí bezmyšlenkovitě měnil sníh v rukách na vodu. Andy s Jeffem se rozhovořili. Mluvili spolu o všem možném. Porozumněli si.
Na kraji světla a tmy se objevil stín. Andy vykřikla. Vlk se usadil sotva dvacet metrů od nich. Oči mu hladově svítily. Čekal.
Bankéř se začal třást strachem. Alan zneklidněl.
,,Dokud hoří oheň, nemusíme se bát. Neodváží se nás napadnout,’’ uklidňoval ostatní Jeff a přiložil do ohně prkno z dostavníku.
První vlk popošel o krok blíž. Vedle něj se objevili další dva.
Kočí vytrhl revolver a střelil po vlkovi. Zranil ho. Šelmy zmizely.
,,To jsi neměl dělat,’’ pokáral ho Jeff klidně. ,,Zatím jsme měli co dělat s hladovými vlky, teď je jeden z nich zraněný. Takoví bývají nejnebezpečnější.’’ Bankéř s Andy se po Jeffovi vyděšeně podívali, až teď se dozvěděli, jaké nebezpečí jim hrozí. Jeff tomu nevěnoval pozornost a zeptal se:
,,Na jak dlouho vydrží dřevo?’’ Pohlédl směrem k dostavníku. Zbývala už jen jedna stěna a dvě kola.
,,Asi hodinu,’’ odpověděl kočí zasmušile.
,,To nevydrží ani do svítání,’’ hlesl bankéř.
,,Skvělý postřeh,’’ ušklíbl se sarkasticky Jeff. ,,Dojedu do vesnice pro pomoc.’’
,,Ale…’’
,,Ticho, Alane, vím co dělám. Jestli nepojedu, zemřeme všichni,’’ zarazil ho. Nechtěl, aby ostatním řekl, že vesnice je daleko a že jejich naděje nespočívá v přivolání pomoci, ale v odlákání vlků. Věděl, že jeho šance na přežití je mizivá.
,,Vezmu si koně, stejně by vám tady byl dobrý leda na jídlo.’’ Jeff vstal. Sundal si kabát a podal ho Andy.
,,Vezměte si jej. Jestli oheň vyhasne, mohla byste se nachladit.’’
,,Ale vám bude zima,’’ namítla.
,,Nebude, naopak docela horko.Kromě toho brzo dojedu do vesnice. Nemusíte se bát.’’
,,Jeffe’’ zarazila ho na odchodu. ,,Děkuji za ten kabát, a až se po téhle noci znovu potkáme, můžeme si klidně tykat,’’ usmála se. ,,A dávejte na sebe pozor,’’dodala starostlivě.
Poděkoval. Vsedl na koně a bodl ho do slabin. Kůň se vzepjal, odmítl jet do tmy, kde cítil vlky. Jeff slezl a vzal z ohně hořící kus kola. Pohledem přejel skupinku u ohně. Hleděli na něj.
,,Mějte se pěkně,’’ zamumlal. Vyskočil do sedla. Přiložil koni hořící dřevo k boku. Kůň zařičel bolestí a vyrazil do tmy jako šílený. Stíny vlků zmizely, rozeběhly se za snadnější potravou.
Ostatní mlčky seděli u ohně. Hlasité vytí jim prozradilo, že vlci dostihli svou kořist.
Byli zachráněni.