Růže - 4.část - Probuzení

Rosie kdo jsi? Řval jsem do tiché zimní krajiny. V hlavě mi zněly šílené hlasy, které se mnou mluvily.
„Danny, co je s tebou? Sem tady….tady!“. Chodil za hlasem a rukou si odháněl mlhu, která se mi jevila v cestě.
Po chvíli jsem spadl do sněhu, který se proměňoval v krev a měnil všelijaké barvy. Hlasy se ozvaly znovu.
„Danny, kam utíkáš? Opustil si mě! Oni mi ubližují, stíny se ke mně přibližují, Danny zachraň mně!“
„Né!“. Řval jsem znovu do kaluže krve, která mě čím dál tím více studila. Nebyla to realita, byl to konec vědomí, konec, na který jsem si šahal. Hledal jsem cestu z minulosti, ta mě ale nepouštěla dál.
Pomalu jsem vstal, i když jsem ztrácel rovnováhu. Tep se mi zvyšoval a já myslel, že mi srdce vyskočí do rukou, které jsem viděl jako dvě usychající růže. Sníh, který padal, byl tak hlasitý, jako když stojíte vedle zvonu na věži a těžkou kovovou palicí do něj udeříte. Nakonec jsem znovu ztratil rovnováhu a upadl zpět do sněhu. Poslední co jsem viděl, byl vlk, který se plížil pro svou umírající kořist.
Probudil jsem se v posteli v dřevorubcově domě, kde byla cítit silná vůně dřeva a ohně.
„Neměl by, si se tak ničit, Danny!“.
„Co vy o tom víte, Johne!“.
„Stačí mi tě vidět a nacházet tě denně ve sněhu!“.
„Hm, z tohoto už není cesty zpátky!“.
„Vždy je na vybranou, Danny!“.
„Jste další člověk co mi to za tenhle týden řekl, jenže s tím ani jeden nic neuděláte“.
„Co láska, rodina touha po normálním životě, Danny?“.
„Jste můj zasranej otec? Podívejte se sakra na mě a třeba vám už konečně dojde, že to není možné!“.
„Láska je tak silná, že jí najde každý člověk, ať už je jakýkoliv!“.
„Možná, že v jedné věci máte pravdu, ale i tak, už sem ztratil vše!“.
„Vše? To sem už mrtvý, že vidím duchy?“.
„Pff, já nejsem člověk, jsem stín“.
„Stíny ale mají své životy, žijí ve všem, ve stromech, zvířatech a lidech“.
„Kdyby to tak bylo, bral bych to!“.
„Jenže ono to tak je, vy se jen ztrácí v něčem, co neexistuje! Viděl jsem tě s tou holkou, jak si se na ní koukal, tvářil a vše mi to zapadalo do jedné věci, že je to anděl, který na tebe narazil, ale ty si ho odehnal tím svým stínem!“.
John mi pomalu vkládal do hlavy myšlenku a ta se spojovala s hlasy, které mi večer neustále šeptali něco, čemu jsem nerozuměl.
„Věříte, že to byl anděl?“.
„Jistě, že věřím, to i bůh, Danny“. Usmál se a šel přiložit do svého kamenného krbu.
Pak sebral ze zdi fotku a ukázal mi ji.
„To je Kate, našel jsem jí kdysi dole v městečku, kde pracovala v jedné kavárně. Byl jsem hodně mladý a šel si večer dát jedno kafe, když v té chvíli kdy jsem jí viděl, sem se do ní zamiloval tak vášnivě, že ten samý den sem jí poprosil o číslo a večer jí zavolal. Na prvním rande se do mě zamilovala i ona a chtěla jít ke mně. Tam jsme strávili noc plnou nezapomenutelného sexu, na který do teď ještě vzpomínám“.
John se trošku nechal unést a dozvěděl jsem se o něm víc, než on sám chtěl. Hledal jak mi pomoct a to sem obdivoval.
„Jenže po té vášnivé noci jsem se ráno probudil vedle Kate, která už ale nedýchala, protože se jí ve spánku zastavilo srdce“.
Viděl sem jeho smutný výraz ve tváři, ale i jeho silnou vůli a myšlení, které ho nepouštěli k tomu, aby byl celý život zničený.
„Právě se ti zjevil anděl a ty si ho nechal jít, Danny!“.
„Nejsem si ještě jistý“.
„Jsi, jen to držíš v sobě hluboko v srdci! Seber se a vypadni za ní, než se jí stane něco v tom šíleném městečku! Pamatuješ si vůbec na tu bandu, která si říkala BearBlood? Před pár dny jsem je zase viděl potácet se okolo města. Bude štěstí, když jí nepřepadnou a však ty víš, co pak oni dělají dále“.
„To mi připomínat nemusíte, jestli jí ale něco udělají, všechny do jednoho zabiju!“