Muž v obleku se zastavil u stánku...

Muž v obleku se zastavil u stánku. Jeho chladný, ale sebejistý pohled se upřel na hlučného mladíka. Kolem nich lidé zatajili dech. Nikdo předtím nezasáhl, ale jeho příchod celou atmosféru změnil.
“Už stačí,” řekl klidným, ale pevným hlasem. “Polož ten kýbl.”
Výtržník na vteřinu znejistěl, pak se rozesmál.
“A ty kdo jsi, pane v kravatě? Přišel sis koupit vajíčka? Nebo si chceš hrát na hrdinu?”
Muž ani nemrkl. Místo odpovědi pomalu vytáhl z vnitřní kapsy saka koženou peněženku. Otevřel ji, vyndal několik tlustých bankovek a položil je před stařenku, která si dál utírala slzy koutkem šátku.
“Matko,” řekl s úctou, “koupím od vás všechna vajíčka, i ta rozbitá. Vaše práce si nezaslouží, aby se jí někdo posmíval.”
Dav zašeptal. Někteří přikyvovali, jiní kroutili hlavami v úžasu.
Výtržník se nenechal zastrašit.
“Ha! Myslíš, že když vytáhneš prachy, jsi tady nějakej šéf? Já rozhoduju, co se na tomhle trhu děje!”
Pohrozil pěstí, ale muž v obleku udělal krok vpřed a bez zvýšení hlasu řekl:
“Ještě jeden pohyb a budeš litovat.”
V jeho očích byla jistota, která protivníka znejistila. Výtržník na okamžik zaváhal, ale aby neztratil tvář před lidmi, znovu zvedl ruku, aby kýbl převrhl.
Rychlým pohybem mu muž sevřel zápěstí. Ne hrubě, ale dost pevně, aby ho zastavil.
“Řekl jsem, ať necháš věci na pokoji,” opakoval.
“Au!” vykřikl mladík. “Pusť mě, blázne!”
Dav zabručel hlasitěji. Někteří dokonce tleskali, cítili, že konečně někdo dostal podvodníka, který je dlouho terorizoval.
Muž ho pustil a se stejnou klidnou autoritou dodal:
“Odejdi. A už se téhle ženy ani nikoho jiného tady nedotýkej.”
Mladík, rudý vzteky a hanbou, se rozhlédl. Lidé už nevypadali lhostejně dívali se na něj s opovržením a skrytou radostí, že byl konečně usměrněn. Cítil se opuštěný, bez podpory, zamumlal několik nadávek a zmizel mezi stánky.
Tržiště oddechlo úlevou.
Stařenka, stále se třesoucí, přistoupila k neznámému muži.
“Synku… nevím, kdo jsi, ale Bůh tě dnes ke mně poslal. Já nemám sílu, nemám slovo, a lidé se báli…”
Oči se jí zalily slzami, ale tentokrát to byly slzy vděčnosti.
Muž jí jemně položil ruku na rameno.
“Neplačte, matko. Lidé se musí naučit respektovat práci a utrpení prostých lidí. Udělám víc, než že koupím vaše vajíčka.”
Obrátil se k davu:
“Lidé, nemůžeme mlčet, když vidíme nespravedlnost! Každý z nás může být na místě téhle ženy. Dnes je to ona, zítra někdo jiný. Když budeme stát pospolu, žádný výtržník tady nebude vládnout.”
Dav propukl v potlesk. Někteří přistupovali ke stařence a dávali jí drobné korunu, dvě, chleba, ovoce. Jiní ji hladili po ruce a povzbuzovali ji.
Muž zaplatil za všechna vajíčka, i za ta rozbitá, a dal jí mnohem víc, než stála.
“Vezměte si to, matko. Na léky, na jídlo. Už neplačte.”
Stařenka chtěla kleknout a políbit mu ruku, ale rychle ji zvedl a řekl:
“Ne mě, ale Bohu děkujte. Já jen udělal, co bylo správné.”
Pak vytáhl vizitku a podal jí ji.
“Když vás někdo bude obtěžovat, zavolejte na tohle číslo. Postarám se, abyste byla v bezpečí.”
Lidé se pomalu rozcházeli, ale příběh se šířil dál. Celé tržiště šumělo o “muži v obleku”, který dostal výtržníka na lopatky. Poprvé po dlouhé době lidé cítili, že mají právo říct zlu “ne”.
Stařenka se drobnými krůčky vracela domů, ale na srdci jí bylo lehčeji. Pod paží měla tašku plnou darů od lidí a v srdci nesmírnou vděčnost. Její nemocný manžel na ni čekal, a ona mu mohla přinést nejen chleba a léky, ale i zprávu, že na světě pořád existuje dobro a spravedlnost.
Toho večera v jejich skromné chaloupce na kraji vesnice stařenka všechno vyprávěla manželovi. Jeho unavené oči se rozzářily:
“Vidíš, ženo, Bůh nás nenechá. Pošle dobré lidi, když je to nejvíc potřeba.”
A poprvé po mnoha měsících se v jejich domě znovu rozhostila naděje.
A kdo byl ten muž v obleku? Nikdo přesně nevěděl. Někteří říkali, že to byl právník, jiní, že podnikatel z Prahy. Ale pro všechny na trhu zůstal jen “ten cizinec, který udělal, co bylo správné”.
A tak se v obyčejný tržní den změnil život chudé stařenky. Kromě peněz získala zpět respekt a jistotu, že na to není sama. A její příběh, který se šířil od úst k úst, inspiroval ostatní, aby už nikdy nemlčeli před zlem. Zdroj Facebook: Životní příběhy...