Podívej se na svůj život jinýma očima.

Nevím, kdo tato slova napsal jako první.
Ale jsem si téměř jistý, že to byl člověk, který prožil dlouhý život a poznal tichý krok času.
Zpočátku jsem text přečetl rychle.
Bez přemýšlení.
Dokud mě jedna věta nezastavila.
Vrátil jsem se na začátek.
A začal jsem číst pomalu, pozorně, vědomě.
Protože to není text, který jen přečtete.
Je to text, který vás přiměje podívat se na svůj vlastní život jinýma očima.
A pak přichází zima.
Čas plyne tiše.
Téměř nepozorovaně.
Až jednoho dne zjistíte, že roky zmizely rychleji, než jste čekali.
Není to tak dávno, co jsem byl mladý.
Čerstvě ženatý.
Přesvědčený, že skutečný život teprve začíná.
Dnes se ty vzpomínky zdají být z jiné doby.
Byly skutečné. Vím to.
A přesto působí vzdáleně.
A nějak… zima přišla i do mého života.
Jak jsem mohl zestárnout tak rychle?
Kam se poděla moje mladost?
Kam zmizely sny a ambice, které ve mně kdysi hořely?
Díval jsem se na starší lidi a myslel si, že jejich čas je ještě daleko.
Jednou.
Ale ne můj.
A teď jsem tady.
Moji přátelé jsou v důchodu.
Naše vlasy zešedly.
Pohybujeme se pomaleji.
Stali jsme se těmi, které jsme kdysi pozorovali z druhé strany místnosti.
I obyčejná sprcha může být výzvou.
Odpolední spánek už není luxus, ale nutnost.
Začíná nová kapitola.
Kapitola bolesti, únavy a tíhy nesplněných přání.
Ale zima není konec.
Zima je začátek něčeho jiného.
Ano, mám lítosti.
Ano, mám sny, které se nikdy nenaplnily.
Ale můj život byl plný.
Chaotický. Nedokonalý. Krásný. Skutečný.
Pokud jsi ještě nedosáhl své zimy, poslouchej pozorně:
Přijde rychleji, než si myslíš.
Neodkládej život.
Žij ho teď.
Říkej důležitá slova.
Říkej lidem, že je miluješ.
Protože nic není jisté.
Nikdo z nás neví, kolik ročních období mu ještě zbývá.
Život je dar.
Udělej z něj dědictví.
Raduj se ze svých dnů.
Dělej to, co ti přináší radost.
A pamatuj:
Skutečné bohatství je zdraví.
Ne peníze. Ne šperky. Ne postavení.
Dnes jsi nejstarší, jaký jsi kdy byl.
A zároveň nejmladší, jaký ještě kdy budeš.
Važ si tohoto okamžiku.
Tvoje děti jsou tvým odrazem.
Odejít z domova je dobré, ale vrátit se je ještě lepší.
Zapomínat jména je normální. Někteří lidé zapomenou, že tě vůbec znali.
Přijímáš své nedokonalosti a nacházíš v tom klid.
Usínáš snadněji v křesle než ve vlastní posteli.
Chybí ti doba, kdy všechno fungovalo s jednoduchým zapnout a vypnout.
Ve skříni máš tři velikosti oblečení a dvě z nich už nemají význam.
A přesto…
Zima má své dary. Staré písně. Staré filmy.
A to nejcennější ze všeho – staří přátelé.
Opatruj se, příteli.
Sdílej tato slova.
Protože nakonec se život neměří tím, co jsme nahromadili,
ale tím, co jsme rozdali.
Ve stárnutí je důstojnost.
A krása v tom, že jsi žil.
Zdroj Facebook- Životní příběhy