Když syn povyrostl.

Občas je mi líto, že se ten kluk odstěhoval. Občas ne.
Vzpomínka:
Pořád jsem přemýšlela, proč nám, jen co se teď trochu oteplilo, začaly odumírat kytky. A už jsem na to přišla. Viděla jsem to na vlastní oči.
Syn po celodenním lítání venku přišel domů, zul si boty a šel se za mnou přivítat do obýváku. Dracéně se v tu chvíli v křeči srolovaly všechny listy a tři z nich dokonce uhnily. Voděnka se zoufale snažila šlahounem otevřít okno a kaktus v sebeobraně vystřílel všechny bodliny. Slzí mi oči, krucinál, dneska je to teda extra nářez, asi mi to vypálilo všechny chlupy v nose. Pavouk spustil ze stropu vlákno, chystá se na něm oběsit, že už toho má dost. Jak si ale předníma nohama přidržuje nos, vůbec se mu nedaří uvázat smyčku. Příšerně u toho kleje.
Ze záclony se zřítily dvě omdlelé mouchy.
Zaháním syna do koupelny a modlím se, aby po něm nezůstaly vyžrané díry v podlaze. Ještě na něj přes dveře křičím, ať se neopovažuje ty jedovaté ponožky strkat mezi ostatní prádlo. Škvírkou mu pak podávám silný igelitový sáček, ať je strčí tam a pro jistotu udělá tři uzly.
Fujtajksl, není to zas tak dávno, co jsem ty jeho růžovoučké nožičky opusinkovávala. Je možné, že tahle tchoří pomsta byla kdysi slaďoučké, voňavoučké miminko?
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte...