Pravidla se změnila Zdeněk Jirotka

Byrokratický tanec kolem elektroměru

Úcta k úřadu se táhne jako červená nit lidskými dějinami.
Byla byrokraty všech dob v lidu poddaném uměle pěstována,
přičemž zmínění pánové předpokládali, že prostý člověk má úctu
k věcem, jimž nerozumí.
Proto bylo vzdělání po mnohá staletí pečlivě střeženou výsadou
vládnoucí kasty a život byrokratů byl celkem pohodlný. Když
později obecná vzdělanost nezadržitelně stoupala, octly se úřady
v povážlivé situaci. Bylo nutno dokázat řadovému občanu, že se
nic nezměnilo a že pochopit úřední mysteria je nad jeho síly, i kdyby
měl pět akademických titulů.
Proto bylo v úřadech postupováno podle těchto zásad:
1. Úřední předpisy buďtež pokud možno takové, aby odporovaly
zdravému rozumu. Občan, který z tradiční úcty automaticky
vyloučí domněnku, že by snad úřad dělal pitomosti, zapochybuje
o vlastních duševních schopnostech, nabude přesvědčení,
že onen předpis má patrně nějaký skrytý hluboký smysl, a vlna
úcty k byrokratům se v něm vysoko vzedme.
2. Z věcí jednoduchých buďtež dělány věci složité a na dotazy
nechť je dána strohá a povýšená odpověď, že to tak musí být.
Úředník, který dokáže sestavit formulář daňového přiznání tak,
že by si nad ním geniální matematik Isaac Newton připadal
jako blbec, má zaručenou nesmrtelnost.
3. Pokud pak by se jako nutné zlo vyskytly předpisy rozumné,
budiž jich použito tak výstředním způsobem, aby z toho lidé
byli tumpachoví. S tumpachovým občanem má pak byrokrat
práci velmi lehkou.
Dnešní doba téměř znemožnila používání zásad uvedených ad
1. a 2. Budeme se tedy zabývat jen bodem třetím a ukážeme, co
všechno lze ještě dnes provádět s předpisem zcela rozumným.
Jestliže se někdo přihlásí k odběru elektrického proudu, dostaví
se k němu z energetických rozvodných závodů odborník, který
prohlédne a přezkouší instalaci. To je zřízení rozumné, které vám
skýtá jistotu, že nebudete při nejbližší příležitosti zabit elektrickým
proudem unikajícím z vadně instalovaného vedení. Platí se
za to režijní poplatek, proti němuž nikdo rozumný nic nenamítá,
už proto ne, že je podstatně nižší než pohřební výlohy.
Před namontováním elektroměru je pak nutno složit kauci
přiměřené výše, a to proto, že je vám svěřován poměrně drahý
přístroj, a jednak proto, že se vyskytují lidé, kteří se třeba přestěhují,
aniž by zaplatili účet za odebraný proud. Jako potvrzení
složené jistoty je vám vydán tak řečený depozitní list znějící na
vaše jméno. V případě, že z jakéhokoliv důvodu odběr elektrického
proudu odhlásíte, je vám po předložení depozitního listu ona
kauce vrácena.
A nyní již přistupme k slíbenému příkladu.
Dejme tomu, že v jistém bytě bydlí dva starší manželé. Manžel,
na jehož jméno zněl depozitní list, onemocní a zemře. Jeho vdova
bydlí v bytě dál, dál odebírá elektrický proud a řádně platí účty.
Nezdá se jí příliš důležité, je-li na účtu jméno její nebo jméno jejího
zemřelého manžela, ale uznává, že pořádek je nutný, a že by
si tedy energetické závody měly poznamenat, že v poměru k nim
nastupuje ona na místo svého zemřelého muže.
A tu se domnívá, a všichni prostí lidé s ní, že by stačilo, kdyby
si v účtárně energetických rozvodných závodů přepsali záhlaví
konta z Jaroslava M. na Ludmilu M.
Je přesvědčena, že podobně jednoduchým způsobem by mohla
být upravena i otázka složené kauce, tím spíše, že na depozitním
listu je obvykle poznámka varující před ztrátou, protože onen
vklad bude vyplacen tomu, kdo tuto listinu předloží, bez ohledu
na jméno, které je tam uvedeno.
A teď dávejte pozor, jaký blázinec z toho dokáže talentovaný byrokrat
vytvořit. Předně předpokládá, že bude nutno v bytě M. zapojit
elektroměr. Neříkejte mu, že tam elektroměr je a že je zapojen.
To on ví také, ale má své předpisy. Tak tedy: bude nutno
zapojit elektroměr. A aby bylo možno zapojit elektroměr, je nutno
přezkoušet elektrickou instalaci v bytě. Nebylo by ji nutno zkoušet,
kdyby byl pan Jaroslav M. zůstal na živu. Jaká je v tom logika, to lze
stěží pochopit. Ale pokračujme.
Symbolickým přezkoušením instalace je pověřen výběrčí účtů
energetických rozvodných závodů, který se svého úkolu zhostí tím,
že si poznamená číslo elektroměru. Nic nezkouší a má pravdu. Jednak
tomu obvykle nerozumí a mimo to není blázen, a tudíž nepředpokládá,
že by byl pan M. před svou smrtí instalaci nějak poškodil.
Jenže paní M. musí manipulační výlohy týkající se elektroměru,
s nímž nebylo manipulováno, a přezkoušecí poplatek za instalaci,
která přezkoušena nebyla, zaplatit.
Ve věci kauce to pak vypadá takto: paní Ludmila M. musí jako
nový odběratel proudu složit u energetických rozvodných závodů
300 Kč. Tentýž národní podnik je však povinen kauci 300 Kč,
kterou tam kdysi zaplatil pan Jaroslav M., vrátit jeho vdově, paní
Ludmile M. Paní M. musí zaplatit hned, kdežto energetické rozvodné
závody se nejdříve oddají pečlivému zkoumání, zda jim
zemřelý pan Jaroslav M. něco nedluží. Teprve pak pošlou paní M.
300 Kč a může se stát, že k tomu použijí týchž bankovek, které
jim paní M. poslala.
Tuto historii je možno považovat za stručný návod, jak lze
s použitím dvou zcela rozumných předpisů inscenovat frašku
a předstírat, že klesáme pod tíhou administrativních úkolů.
Tímto způsobem je možno úřadovat i v jiných oborech, a také se
to děje.