Prostě "já"

Važte si života, jelikož nikdy nevíte co se může stát, i když je Váš život velký kamarád. Jsem rád, že tohle ještě píšu. Promiňte mi nějaký ten rým, je to můj styl, to já vím. Byl jsem v pubertě. Přestal jsem spát, jíst, přestala mi zajímat škola nespal jsem znova a znova. Ocitl jsem se na urgentním příjmu, hrozila mi operace i nemohl jsme téměř chodit, strašně jsem toho shodil. Škola mi nezajímala. Byl jsem totálně vyčerpaný. Ztratil jsem přátelé, sport.... Naštěstí rodiče zůstali při mě. Musel jsem začínat úplně od nuly, po půl roce jsem začal chodit do školy. Už nikdy jsem to nebyl já. Nyní mam dost přátel toho si vážím ,dotáhl jsem to v jednom sportu do ligy, stále se setkávám s obdivy. Přesto jsem to takhle nechtěl. V podstatě jsem "násilím" vystudoval, našel si práci, přátelé mi pomohli to bych ji křivdil, ale stejně ten pocit znám jen já. Někdy si připadám jak člověk z jiné planety. To byste museli zažít to se nedá popsat. Ano život je někdy krásný, ale někdy ne. Bez zdraví a lásky se žít nedá, to si pamatujte a to na sobě obdivujte. Děkuji všem kdo čtete moje díla, je to vždy napsat trochu tíha.