Růže - 2.část - Dívka v kabátu

Děkuji za váš zájem o mou povídku - tady je pokračování ! :))

Zvedl jsem se ze židle a opustil kavárnu. Venku byla tuhá zima a sněžilo ještě více než předtím. Hodil jsem si na sebe kapuci od mikiny a šel ve vánici přes silnici. Jednu chvilku jsem se ale obrátil a podíval se zpět do kavárny. Rosie tam zřejmě, plakala a byla schoulená rukama o stůl. Po všech těch letech, bez emocí a citů jsem se obrátil a šel zpátky. „Rosie, mohu tě vzít k sobě, ale už teď ti říkám, že to není místo pro ženu a už ne pro novinářku, která zřejmě žije v luxusu“. Ona se zvedla ze stolu a s nadějným obličejem ze sebe dostala pár slov.
„To bych ti byla moc dlužná Danny, je mi jedno, že to není luxus, jsem zvyklá spát v barech a tak“.
„Dobře ale je už čas jít, nebo tam nedojdeme a umrzneme v horách. Zítra tě odvedu zpět do města, kde se už s někým dohodneš na přespání“.
„Děkuji moc“.
Zvedla se ze židle, nechala pár kanadských dolarů u kafe a vyšla tak jako já pryč z kavárny.
Venku se zvedla vichřice a museli jsme si držet kapuce. Vyšli jsme ze silnice pomalu na malou lesní, prošlapanou pěšinku a razili si to lehkým sněhem nahoru do hor.
Pomaličku jsme se blížili k mému baráku uprostřed zasněženého lesa, míjeli dřevorubcovu chatu a konečně našli můj malý domov. Odemkl jsem a zapálil krb, který ležel blízko mé matrace, kde jsem celý život spal. Rosie se, rozkoukala a zavřela dveře. Oheň už pomaličku začal v krbu hořet a praskat.
Měl jsem tu jeden velký stůl, kde ležela hromada věcí, kterou jsem už dlouho nepoklidil. Stála tu jedna skříň, do které jsem si šel odnést kabát, pomohl jsem i Rosie sundat kabát a oba jsem zahákl za ramínka a zavřel ji. Ukázal jsem jí, ať si sedne do křesla, které stálo naproti krbu, kde jsem seděl většinu nocí a požíval LSD. Rosie se ohnula ke krbu a hřála si ruce. Koukal sem na ní jako kdyby to byl nějaký přízrak nebo anděl, který se mi zjevil v baráku, propadával jsem už dlouho halucinacím a bludům, kvůli kterým sem nemohl spát.
„Moc k pití toho tady nemám, lidi jako já jen sedí a ničí si zdraví naší whisky“. Lehce jsem se zasmál.
„Ta teď přijde vhod“. Usmála se na mě a já jí podal láhev. Kopla do sebe pár loků a vrátila mi ji zpět.
„Nevadilo by ti, kdybych si už šla lehnout?“.
„Ne nevadilo, lehni si klidně na mou matraci, já často spím v křesle, to mi stačí“.
Nahodila úsměv a svlékla si, ze sebe svetr. Následně teplé šusťákové kalhoty a černé tričko. Chvilku jsem na ní tak koukal, dlouho sem neviděl ženské tělo jen ve spodním prádle, měla překrásné tělo.
Ona se na mě podívala a zasmála se „Co? To si neviděl holku ve spodním prádle?“
„To neřeš“. A podal sem jí deku.
„Děkuji“. Usmála se a pomaličku si lehla na mou matraci. Svetr použila jako polštář a udělala si rychle pohodlí.
Já si sedl do křesla a koukal do ohně, pil whisky. Čekal jsem na chvíli, kdy bude spát, abych si mohl dát večerní dávku. Rosie pomalu zavírala oči a po půl hodině spala. Vytáhl jsem 3 papírky a dal si je najednou do úst pod jazyk, kde se člověku po chvíli rozpustili.
„Co to děláš?“. Nespala, sledovala mě.
Gestem jsem jí ukázal, ať se o to nezajímá. Papírky se mi ještě rozpouštěli v ústech. Rosie si sedla do růžku matrace a schoulila se.